Texty tohoto týdne k zamyšlení, úvahám a rozjímání
![]() Začínáme
číst evangelium od začátku a
připomínáme si události z
počátku Ježíšova veřejného
vystoupení. Jedním z prvních impulzů
bylo povolání učedníků. Nejen tehdy,
ale i dnes Pán povolává
následovníky. Lze tak dnes obnovit své
rozhodnutí pro Krista a modlit se za ty, kteří
váhají.
VSTUPNÍ ANTIFONAZpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni. VSTUPNÍ MODLITBAVšemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna… Zpět na obsah1. ČTENÍKniha Jonáš je koncipována jako literárně promyšlená novela. 1. scéna: Prorok je vyzván Bohem, aby hlásal obrácení v nepřátelském hlavním městě Ninive. Jonáš ale utekl před Bohem, ztroskotá, klesá až na dno… 2. scéna: Nové Boží povolání, jak ukazuje náš text. Jon 3,1-5.10 Hospodin
oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do
velikého města Ninive a měj tam
kázání, které ti
ukládám.“ Jonáš
tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Zpět na obsahŽALM 25Žalm je vybrán tak, aby korespondoval s 1. čtením, resp. evangeliem. Je to odpověď toho, kdo je povolán. Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine! Ukaž
mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o
svých stezkách.
Rozpomeň se, Hospodine, na své
slitování, – na své
milosrdenství, které trvá věčně.
Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto
ukazuje hříšníkům cestu. Zpět na obsah2. ČTENÍPrvní list Korinťanům je odpovědí na několik různých otázek položených Korinťany. Sedmá kapitola odpovídá na problematiku manželství a celibátu. Tehdejší křesťané předpokládali, že Pán brzy přijde, a manželství ani plození dětí již není důležité. 1 Kor 7,29-31 Říkám,
bratři, toto: Čas je krátký. Zpět na obsahZPĚV PŘED EVANGELIEMAleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu! Aleluja. EVANGELIUMMarkovo evangelium začíná ihned popisem činnosti Jana Křtitele a Ježíšova křtu. A následuje povolání učedníků. Marek je v popisu událostí velmi stručný až schematický. Mk 1,14-20 Když
byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš
do Galileje a hlásal tam Boží evangelium:
„Naplnil se čas a přiblížilo se Boží
království. Obraťte se a věřte
evangeliu!“ Zpět na obsahPROMLUVANa
první pohled se zdá, že Pavlovy "rady do života",
které jsme četli, nelze brát zcela vážně, takto
přece žít nemůžeme. Nemá to být "odchod ze života
zaživa"? Není to příliš laciné
vypořádání se s těžkostmi v životě? Není to
nenávist a pohrdání světem, které jsou
křesťanům znovu a znovu vytýkány? Není to trochu
naivní přístup? Jenže - opravdu nemáme mnoho času.
Čím jsme starší, tím jasněji
poznáváme, jak život utíká, jak
nestačíme všechno v něm stihnout. A že věci tohoto
viditelného světa pomíjejí, to taky víme
víc než dobře. Odešlo naše dětství,
mládí,... naše vlasy, zuby, kondice,... tolik
vytoužené věci, na které jsme se dlouho těšili.
Naše staré, po námaze uskutečněné sny, jsou
dnes pro nás nepotřebné, odhozené, zaniklé.
A kdyby se stal manžel, manželka, pláč nebo radost, věci,
které kupujeme... naším celým světem, co
bychom si pomohli? Podobali bychom se lidem, kteří si postavili
perfektní dům na ledové kře plující po
řece. Kra by se pohybovala dál a dál, roztávala
by... co by pomohl náš krásný dům,
naše pýcha, naše všecko, kdyby to jednoho
dne doplavalo do moře, nebo padlo do řeky, až by se kra rozpustila...?
Z toho všeho by na člověka mohly jít truchlivé
myšlenky. Ale evangelium nás nepřesvědčuje o tom, že by
všechno v životě nemělo cenu. Ano, času nemáme mnoho. Ale
v tom málu, co máme, přihodilo se nebo se přihodí,
že i nám se čas naplnil - nebo naplní. Čas, kdy se v
tomto životě (jinak to nejde!) Boží království
přiblíží. A člověk nemusí mít najednou
život postaven jen na tom, co si koupil, co má, co vybudoval
nebo získal. Jeho život začne být naplňován
něčím novým, něčím, co přichází od
Boha, tím, co bylo slíbeno a co je nakonec vytouženo, co
nezničí zlo ani smrt ani uplývající čas.
Boží království je tu. Nejen v dějinách,
nejen v Palestině tehdy, ale dnes u mě, který jsem se rozhodl
vzít Ježíše vážně. On stojí u
dveří a klepe a chce dnes zůstat u mě, u
hříšníka Zachea. Chce tedy přinést
spásu tomuto domu, tedy mně osobně. Pokud jsem to přijal, potom
nemohu udělat nic jiného než se obrátit a věřit
evangeliu. Totiž - nejen "polepšit se" (to svede i ateista), ale
obrátit se k živému Bohu. Ne se strachem, ale s
nadějí, vírou v evangelium, totiž s vírou, že Bůh
v Ježíši přišel rozvázat i moje pouta,
odpustit i moje dluhy, naplnit i mou prázdnotu, zrušit
mou osamělost, přemoci zlo, které ve mně působí. Aleš Opatrný Zpět na obsahANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍPohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍVšemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána. K ZAMYŠLENÍBoží království není žádný politický systém. Je to označení všeho, kde vládne Bůh – času, prostoru, událostí a především lidských srdcí. Blízkost jeho království platí stále. Stačí se jen obrátit za ním. I dnes říká Pán: „Pojď za mnou!“ To není jen pokyn mladým, kteří hledají, co se životem. To je výzva každému člověku, tedy dnes i nám. Zpět na obsahTEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDENPONDĚLÍ svátek Obrácení sv. PavlaSk 22,3-16 Pavel
promluvil k lidu: „Já jsem Žid. Narodil jsem se v
Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady v tom městě, a přesně
jsem byl vychován, jak to žádá
otcovský zákon, ve škole u Gamaliela.
Moje horlivost pro Boha byla veliká, jak je tomu u
vás dodneška. Proto jsem pronásledoval
toto učení až na smrt: dával jsem spoutat a do
vězení zavírat muže i ženy. To mi může dosvědčit
i velkněz a celá rada starších. Od
nich jsem také dostal listy pro bratry v Damašku
a odebral se (tam), abych i odtamtud přivedl
svázané (křesťany) do Jeruzaléma k
potrestání. Když jsem byl na cestě a už se
blížil k Damašku – bylo to kolem
poledne – náhle mě z nebe obklopilo
oslnivé světlo. Padl jsem na zem a uslyšel, že ke
mně mluví nějaký hlas: `Šavle,
Šavle, proč mě pronásleduješ?'
Já jsem odpověděl: `Kdo jsi, Pane?' A on mi řekl:
`Já jsem Ježíš Nazaretský,
kterého ty pronásleduješ.' Muži,
kteří byli se mnou, viděli sice světlo, ale hlas toho,
který ke mně mluvil, neslyšeli. Zeptal jsem se:
`Pane, co mám dělat?' Pán mi odpověděl: `Vstaň a
jdi do Damašku! Tam ti bude řečeno všechno, co
máš vykonat.' Protože jsem od jasu toho světla
nic neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku, a tak jsem
přišel do Damašku. Tam mě
navštívil jistý
Ananiáš, muž zbožný podle
Zákona, který měl nejlepší
pověst u všech tamějších židů.
Přišel ke mně a řekl mi: `Bratře Šavle, ať zase
vidíš!' A v tom okamžiku jsem opět nabyl zraku a
uviděl ho. On pak řekl: `Bůh našich otců tě předem určil k
tomu, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a
slyšel jeho vlastní hlas. Ty mu přede
všemi lidmi budeš svědčit o tom, co jsi viděl a
slyšel. Proč tedy ještě
váháš? Vstaň, vzývej jeho
jméno, dej se pokřtít a očistit od
svých hříchů.'” Mk 16,15-18 Když
se Ježíš naposled zjevil jedenácti
(apoštolům), řekl jim: „Jděte do celého
světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo
uvěří a dá se pokřtít, bude spasen;
kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo
uvěří, budou provázet tato znamení: ve
jménu mém budou vyhánět zlé
duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát
hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně
jedovatého, neuškodí jim to; na
nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví
se.“ Komentář: Sk
22,3-16 ÚTERÝ památka sv. Timoteje a Tita2 Tim 1,1-8 Pavel,
z vůle Boží apoštol Krista
Ježíše, (aby hlásal) život
slíbený v Kristu Ježíši,
drahému synovi Timotejovi: Milost, milosrdenství
a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše,
našeho Pána. Děkuji Bohu, kterému
sloužím s čistým svědomím - jako už
moji předkové - když na tebe pořád
vzpomínám ve svých
modlitbách dnem i nocí. Když vzpomenu na
tvé slzy, toužím tě zase spatřit; to by byla pro
veliká radost. V paměti mi ožívá, jak
upřímná je tvoje víra. Ale tak věřila
už dávno tvoje babička Lois a tvoje matka Euniké,
a jak jsem přesvědčen, platí to i o tobě. A proto tě
vybízím: zase oživ plamen Božího daru,
který ti byl dán
vzkládáním mým rukou. Vždyť
Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha)
síly, lásky a rozvážnosti! Proto se
nestyď veřejně vyznávat našeho Pána
ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak:
Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já
obtíže spojené s
hlásáním evangelia. Lk 10,1-9 Pán
ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát
(učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech
měst a míst, kam chtěl sám přijít, a
řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků
málo. Proste proto Pána žně, aby poslal
dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám
vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani
mošnu, ani opánky. S nikým se cestou
nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj
tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na
něm váš pokoj, jinak se
vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a
jezte a pijte, co vám dají, protože
dělník má právo na svou mzdu.
Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do
některého města a přijmou vás tam, jezte, co
vám předloží, uzdravujte
tamější nemocné a říkejte
jim: 'Přiblížilo se k vám Boží
království!'" Komentář: 2
Tim 1,1-8 STŘEDA 27. 1.Žid 10,11-18 Každý
(jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu
přináší stejné oběti,
které však vůbec nemají
sílu, aby zahladily hříchy. Avšak
(Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť, a pak se
navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen
čeká, `až mu budou jeho nepřátelé
položeni k nohám jako podnož'. Jedinou obětí
totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Ale i
Duch Svatý nám to dosvědčuje. Když totiž řekl:
`Tuto smlouvu sjednám s nimi po těch dnech -
praví Pán: svoje zákony jim
vložím do srdce a do mysli jim je
napíšu', pak dodává: `a na
jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu.' Kde
však je odpuštění hříchů,
není už (třeba) oběti za hřích. Mk 4,1-20 (Ježíš) začal opět učit u moře. Shromáždil se u něho velký zástup. Vstoupil proto na loď na moři a posadil se. Celý zástup stál u moře na břehu. Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim řekl: "Slyšte! (Jeden) rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé (zrno) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali ho. Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo mnoho prsti; hned sice vyklíčilo, protože neleželo v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo ho, takže uschlo, protože nezapustilo kořeny. Jiné zrno padlo do trní; trní vzešlo a udusilo ho, takže nepřineslo plody. Jiné však padlo na dobrou půdu, vzešlo, rostlo a přineslo užitek: některé třicetinásobný, jiné šedesátinásobný, jiné stonásobný." A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" Když byl (později) sám, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, (jaký smysl mají) podobenství. A řekl jim: "Vám je dáno tajemství Božího království, ale ostatním, kdo jsou mimo, se všechno předkládá v podobenstvích, `aby se stále dívali, ale neviděli, stále poslouchali, ale nerozuměli, aby se neobrátili a nebylo jim odpuštěno'." A řekl jim: "Nerozumíte tomu podobenství? Jak pak chcete porozumět všem ostatním podobenstvím? Rozsévač rozsévá slovo. Těmi na okraji cesty, kde se slovo rozsévá, (se rozumějí) ti, kteří ho slyší, ale hned přijde satan a obere je o slovo do nich zaseté. (Podobně je tomu) u těch, kde se rozsévá na skalnatou půdu: když to slovo slyší, hned ho s radostí přijmou, ale nemají v sobě kořen, jsou nestálí. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. U jiných se rozsévá do trní: ti slovo slyší, ale světské starosti, záliba v bohatství a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Těmi pak, u nichž je zaseto do dobré půdy, (se rozumějí) ti, kteří slovo slyší a přijímají a přinášejí užitek: třicetinásobný, šedesátinásobný i stonásobný." Komentář: Žid
10,11-18 ČTVRTEK 28. 1.Žid 10,19-25 Když
máme, bratři, důvěru, že můžeme vejít do svatyně
Ježíšovou krví, cestou novou a živou,
kterou nám otevřel skrze oponu, to znamená skrze
své tělo, a (když máme) tak
vynikajícího kněze nad Božím domem,
přistupujme s upřímným srdcem a s plnou
vírou; naše srdce je
očištěné od zlého svědomí a
tělo omyté v čisté vodě. Držme se pevně naděje,
kterou vyznáváme, protože věrný je
ten, kdo nám ten slib dal! Starejme se jeden o
druhého a pobízejme se k lásce a k
dobrým skutkům. Neopouštějte naše
společná shromáždění, jak to
někteří mají ve zvyku, ale navzájem se
povzbuzujte, a to tím spíše, když
vidíte, jak se ten den blíží. Mk 4,21-25 Ježíš řekl zástupům: "Přináší se snad svítilna, aby byla dána pod nádobu nebo pod postel, a ne na podstavec? Nic totiž není skryté, aby se to neprojevilo, a nic není utajené, aby to nevyšlo najevo. Kdo má uši k slyšení, slyš!" Dále jim řekl: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám, a ještě vám bude přidáno. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má." Komentář: Žid
10,19-25 PÁTEK 29. 1.Žid 10,32-39 (Bratři!)
Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo
světla, jak jste museli mnoho zápasit a trpět: jednak
tím, že jste byli veřejně tupeni a utiskováni,
jednak že jste se na tom podíleli s těmi, kterým
se tak vedlo. Soucitně jste pomáhali uvězněným a
s radostí jste snesli, když sami jste byli oloupeni o svůj
majetek, neboť jste věděli, že máte majetek
lepší a trvalý. Neztrácejte
proto důvěru, vždyť ji čeká velká odměna.
Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte
Boží vůli, dostalo splnění slibu. `Vždyť už jen
chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má
přijít, a neomešká se. Můj
spravedlivý však bude žít z
víry. Ale kdyby se ze strachu vzdaloval, nebudu v něm
mít zalíbení.' My přece
(nepatříme) k těm, kteří se ze strachu
vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo
věří, a tím si zachrání
život. Mk 4,26-34 Ježíš řekl zástupům: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval. Komentář: Žid
10,32-39 SOBOTA 30. 1.Žid 11,1-2.8-19 (Bratři!)
Víra je podstata toho, v co doufáme, je
přesvědčení o věcech, které nevidíme.
Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože
Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy,
aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné
držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde.
Víra (ho vedla k tomu), aby se usadil v
zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu,
podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo
dědictvím stejného příslibu. Čekal
totiž na město s (pevnými) základy,
které sám Bůh vystaví a
založí. I (neplodná) Sára uvěřila, a
proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj
pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který
ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého,
vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako
písku na mořském břehu, který nikdo
nespočítá. Tito všichni
umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co
bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně
vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom
cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali
tím najevo, že (pravou) vlast teprve hledají.
Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by
přece (dost) času se tam vrátit. Ale oni toužili po
lepší (vlasti), totiž nebeské. Proto
se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se
jejich Bohem a připravil jim město. Protože měl Abrahám
víru, přinesl Izáka v oběť, když ho (Bůh)
zkoušel. Svého jediného syna (chtěl)
obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: `Od Izáka
budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh
má dost moci, aby vzkřísil třebas i
mrtvé. Proto také (Izáka) dostal
nazpátek i jako předobraz. Mk 4,35-41 Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?" Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?" Komentář: Žid
11,1-2.8-19 |