VSTUPNÍ ANTIFONA

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Příběh se odehrává v polovině 9. stol. př. Kr. a patří do zpráv o mocných činech proroka Elíši (též zvaného Elizeus), nástupce proroka Eliáše. Hospodinovo slovo se současně stává zaslíbením do budoucna, které se naplní v evangeliu.

2 Král 4,42-44

Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži Elizeovi chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl svému služebníku: „Dej to lidem, ať se najedí!“ Služebník mu odpověděl: „Jak mám tohle dát stovce lidí?“ Elizeus řekl: „Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude.“ Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

Zpět na obsah

ŽALM 145

V prvním čtení bylo zachyceno, jak se zaslíbení stávají skutečností. Hospodin skutečně nasytí hladové! To platí i v našem osobním životě.

Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! 
Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. 

Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. 
Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí. 

Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. 
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

List Efezanům se věnuje vztahu Krista a církve, ale také vztahům uvnitř církve. Jedním ze základních problémů každého společenství je odlišnost – lidí, nadání, darů i sil.

Ef 4,1-6

Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Začínáme číst 6. kapitolu Janova evangelia a budeme ji po pět nedělí sledovat. Tento dlouhý text (71 veršů) má několik dramatických zlomů a řadu teologických výroků. Odrazovým můstkem je zázrak, o němž nyní čteme. Jak se ukáže později, cílem textu je vysvětlení Kristova sebedarování v eucharistii!

Jan 6,1-15

Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

Zpět na obsah

PROMLUVA

Nepřehlédněme, že Boží syn, Ježíš, sytil lidi skutečným chlebem, že svou nejvlastnější podstatu a svůj úkol demonstruje na hmotných, smyslově okusitelných skutečnostech. A to nebylo proto, že lidé v Palestině byli nějak zaostalí, neduchovní apod. To bylo a je proto, že lidé na zemi jsou prostě takoví, že většina věcí musí alespoň nějak projít skrze jejich smysly. Církev to dodnes žije - její nejvzácnější a nejúčinnější prostředky života jsou svátosti, tedy "viditelná znamení neviditelné milosti", u nichž je smysly uchopitelná materiální stránka naprostým a neoddiskutovatelným předpokladem jejich existence a tedy i účinku. Toto by mělo korigovat falešně spiritualistické představy křesťanů (v zásadě skrytý platonismus), které tvrdí, že hmotné věci jsou jen nízké a křesťan by je měl co nejdříve opustit. Mohl by opustit snadno i to, co je Kristovo. Na druhé straně Ježíš nepřišel zařídit trvalý dostatek jídla ani jiné pozemské blaženosti. Jeho pomoc v nemoci nebo v hladu je znamením celé plnosti Božího daru, kterou nelze slovy ani popisovat. Člověk nasycený nejen eucharistií, ale i nasycený jídlem a jakýmkoli dobrým darem, je odkazován k tomu, aby pochopil, jak bohatý je Bůh, ale současně aby pochopil, že jde o víc, než o tyto dary, že žádná materiální hojnost není pro něho dostatečným cílem. Jsme na cestě do zaslíbené země a ta leží (naštěstí!) za hranicemi tohoto světa, i když i do něho proniká. Přestat putovat je tragédií, jít tam bez Ježíše je riskantní, ne-li nemožné. I v dalších nedělích bychom měli u tohoto základního obrazu, totiž putování, zůstat, když budeme uvažovat o celé 6. kapitole.

Asi jsme mnohokrát toto evangelium slyšeli. Můžeme se tomu divit, že Ježíš nasytil tak mnoho lidí tak malým množstvím zásob, můžeme závidět těm, kteří to zažili nebo se naopak nedivíme vůbec a řekneme si, že Ježíš je Syn Boží a že tedy není divu, že takto podivuhodně a dobře jedná.

Pokusme se ale podívat ještě lépe a hlouběji na to, o čem evangelium mluví.

Nejdřív nás může zarazit jedna věc: Ježíš mluví o svém nebeském Otci, o Božím království, mluví tedy o samých vznešených věcech - a najednou je tu řeč o něčem tak obyčejném, jako je jídlo. Snad by se to mohlo někomu zdát až nedůstojné, když lidé mají možnost poslouchat Mesiáše, Syna Božího - a myslí na to, že mají hlad. To my bychom ... Těžko říci, jestli bychom na hlad mysleli nebo ne, ale jisté je, že Ježíš nad hlad svých posluchačů povznesen nebyl. Vnímal ho a reagoval na něj. Tak, jako vždy vnímal nouzi a obyčejné potřeby obyčejných i neobyčejných lidí. Bůh má totiž péči o všechno - to jen člověk se snaží přesvědčit sebe sama, že může vybrat ze všech obyčejných a neobyčejných starostí jen některé a sice ty neobyčejné.

Ale podívejme se ještě dále. Ježíš při této akci, při které nejen nasytí zástup, ale dá mu jasně na srozuměnou, že je očekávaným Mesiášem, dělá ještě jednu pozoruhodnou věc. Potřebuje své učedníky. Oni tam nestojí a nedívají s jen, co bude jejich Mistr dělat. Má pro ně úkoly. A jeden z těchto úkolů je velmi pozoruhodný - Ježíš řekne: "Postarejte se, ať se všichni posadí." Vrchol pasivity - sedět! A to mají zařídit učedníci! Ani nemají vybízet k neúnavným prosbám, ani nemají roztřídit zástup na hodné a hříšné, ani nemají nějakým ohromným úsilím opatřit chleba, ale mají přivést zástup ke zcela pasivnímu konání.

A potom Ježíš jedná: modlí se a rozdává - a na všechny se dostane. Neudivuje nás to trochu? Ať už udivuje nebo neudivuje, je zde vidět velmi názorně jedna věc: chce-li člověk od Boha něco dostat, musí se opravdu postavit do pozice přijímajícího. Musí něco očekávat, i kdyby mu všichni říkali, že nemá očekávat nic a že má všechno dělat sám.

Nezažili jsme to už někdy? Nevšimli jsme si někdy, že až ve chvíli, kdy jsme zanechali horečného úsilí, kdy jsme si přestali dělat nekonečné a zbytečné starosti, kdy jsme se prostě zastavili a s důvěrou se zahleděli k Bohu, Bůh začal jednat?

A tato věc se nemění ani dnes. Je možné, že vidíme člověka, který potřebuje pomoc, ale nemůže si pomoci sám ani mu nemůžou pomoci druzí. Je možné, že se sami snažíme pomoct jen proto, aby nikdo nemohl říci, že jsme nic nedělali - i když víme, že tu pomoc nezvládneme podobně, jako učedníci sami nemohli z tak skrovných zásob nasytit tolik lidí. A tak je třeba se postarat, "ať se všichni posadí." Postarat se o to, aby ten, komu chceme pomoci, se na Boha zadíval. Začal od něho něco očekávat. Převedl svou starost na něho. Není to cesta lenosti. Je to cesta, na které roste víra a důvěra, na které se člověk učí s Bohem spolupracovat. A na které je ochoten přijmout jeho dary a to jako skutečné dary, nikoliv jen jako odměny za své domněle vynikající činy.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, přijali jsme svátost, která je trvalou památkou utrpení tvého Syna, Ježíše Krista; dej, ať nám tento dar jeho nevýslovné lásky přináší spásu. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš ví, co chce udělat. V lukách nad Galilejským mořem opravdu nešlo nakupovat pro velký dav. Ale potřebuje demonstrovat význam a smysl nasycení. Nejen v rámci výletu, ale zážitek nasycení Bohem. Dostatek bez nutnosti vše uhradit je znamením nebe. Bůh má moc člověka učinit šťastným, má moc dát mu zdarma plnost. Jen člověk se Boží nabídce musí otevřít. Nechat se Bohem „obsloužit“.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 26.7.

Ex 32,15-24.30-34; Žl 106;

Tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si ze zlata boha.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Mojžíš sestupoval s hory, v rukou dvě desky svědectví, desky psané po obou stranách, na jedné i na druhé straně. A ty desky byly dílo Boží, a to písmo bylo písmo Boží, vyryté na deskách. Tu Jozue slyšel, jak lid hlučí, a řekl Mojžíšovi: „V táboře je válečný ryk.“ Ale on odpověděl: „To nejsou zpěvy vítězů, to nejsou žalozpěvy poražených, já slyším zpěvy dvou sborů.“ Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl tele i tance, vzplanul hněvem, odhodil desky z rukou a pod tou horou je roztřískal. Potom vzal tele, které udělali, a spálil ho v ohni, rozemlel na prach, nasypal na vodu a dal pít synům Izraele. Árónovi Mojžíš řekl: „Co ti udělal tento lid, žes na něj uvalil tak veliký hřích?“ Árón odpověděl: „Ať můj pán neplane tolik hněvem! Ty víš, že tento lid je nakloněný ke zlému. Řekli mi: `Udělej nám Boha, který by šel před námi, neboť nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země.' Řekl jsem jim: `Kdo má zlato, ať se ho zbaví a donese mně!' Já jsem to hodil do ohně a vyšlo toto tele.“ Když nastal příští den, řekl Mojžíš lidu: „Dopustili jste se velikého hříchu. Nyní ale vystoupím k Hospodinu, snad ho usmířím za váš hřích.“ Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: „Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si ze zlata boha. Můžeš ještě smazat jejich hřích? Jestliže ne, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Toho, kdo hřešil proti mně, vymažu ze své knihy. Nyní však jdi a veď ten lid, kam jsem ti řekl. Hle, půjde před tebou můj anděl. A až přijde den trestu, potrestám je za jejich hřích!“



Mezizpěv – Žl 106,19-20.21-22.23
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý.

Nebo: Aleluja.

Zhotovili si tele u Chorebu
a klaněli se modle ulité z kovu.
Zaměnili tak svoji Slávu
za sochu býka, který požírá trávu.

Zapomněli na Boha, který je zachránil,
který v Egyptě vykonal divy,
zázraky v Chámově zemi,
úžasné skutky u Rudého moře.

Rozhodl se, že je zničí,
kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený,
u něho nepřimlouval,
aby odvrátil hněv, jímž je chtěl zhubit.

Mt 13,31-35

Hořčičné zrno vyroste a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš předložil zástupům další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: `Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.'

Komentář: Ex 32,15-24.30-34
Pokud mě bolí hříchy a nevěrnosti mé a druhých lidí, jsem na tom podobně, jako Mojžíš. Vztekem a hněvem však nic nespravím. Musím věřit, že Ježíš přinesl usmíření. Všem…

ÚTERÝ 27.7.

Ex 33,7-11; 34,5b-9.28; Žl 103;

Hospodin promlouval k Mojžíšovi tváří v tvář.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Mojžíš vzal stan a postavil ho mimo tábor v jisté vzdálenosti od něho a nazval ho stanem schůzky. Když se kdokoli chtěl poradit s Hospodinem, vycházel ke stanu schůzky, který byl mimo tábor. Kdykoli Mojžíš vycházel ke stanu, všechen lid povstával a každý zůstal stát u vchodu do svého stanu a pozorně hleděli za Mojžíšem, až vešel do stanu. Kdykoli Mojžíš vešel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu a (Hospodin) rozmlouval s Mojžíšem. Všechen lid viděl oblakový sloup stát u vchodu do stanu; tu všechen lid povstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. A Hospodin promlouval k Mojžíšovi tváří v tvář, jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem. Potom se (Mojžíš) vracel do tábora. Ale jeho služebník, mládenec Jozue, syn Nunův, neopouštěl vnitřek stanu. Mojžíš vzýval Hospodinovo jméno. Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný! Prokazuje lásku tisícům, odpouští vinu, přestoupení a hřích, ale nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech, na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.“ Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“ Mojžíš byl s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nejedl chléb a nepil vodu. Napsal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.



Mezizpěv – Žl 103,6-7.8-9.10-11.12-13
Hospodin je milosrdný a milostivý.

Hospodin koná spravedlivé skutky,
zjednává právo všem utlačeným.
Oznámil své plány Mojžíšovi,
izraelským synům své skutky.

Hospodin je milosrdný a milostivý,
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nechce se přít ustavičně
ani se hněvat navěky.

Nejedná s námi podle našich hříchů
ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vysoko je nebe nad zemí,
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.

Jak vzdálen je východ od západu,
tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Jako se smilovává otec nad syny,
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

Mt 13,36-43

Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“

Komentář: Ex 33,7-11; 34,5b-9.28
Kéž i já dovedu mluvit s Bohem jako s nejvěrnějším přítelem. Přednesu-li mu prosby za společnost, ve které žiji, bude i dnes Bůh uprostřed svého lidu.

STŘEDA 28.7.

Ex 34,29-35; Žl 99

Viděli Mojžíšovu tvář a báli se k němu přistoupit.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Když Mojžíš sestupoval s hory Sinaj, měl dvě desky svědectví v ruce. Při sestupu s hory nevěděl, že pleť jeho tváře září od rozhovoru s Hospodinem. Árón a všichni synové Izraele viděli Mojžíše, jak září pleť jeho tváře, a báli se k němu přistoupit. Teprve až je Mojžíš zavolal, obrátil se k němu Árón se všemi náčelníky (izraelského) společenství a Mojžíš s nimi mluvil. Po nich přistoupili všichni synové Izraele a on jim přikázal vše, o čem s ním Hospodin na hoře Sinaj rozmlouval. Když s nimi Mojžíš přestal hovořit, dal si na tvář závoj. Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj až do svého odchodu; pak vycházel, aby mluvil k synům Izraele, co mu bylo přikázáno. Synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, jak zářila její pleť; potom si Mojžíš dával na tvář závoj až do chvíle, kdy přicházel, aby mluvil s Hospodinem.



Mezizpěv – Žl 99,5.6.7.9
Svatý jsi, Hospodine, náš Bože!

Oslavujte Hospodina, našeho Boha,
klaňte se u podnože jeho nohou,
neboť je svatá.

Mojžíš a Árón jsou mezi jeho kněžími
a Samuel mezi těmi, kdo vzývali jeho jméno:
vzývali Hospodina, a on je vyslýchal.

Mluvíval k nim v oblačném sloupu,
slýchali jeho příkazy,
zákon, který jim dal.

Oslavujte Hospodina, našeho Boha,
klaňte se na jeho svaté hoře,
neboť svatý je Hospodin, náš Bůh!

Mt 13,44-46

Prodá všechno, co má, a to pole koupí.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“

Komentář: Ex 34,29-35; Žl 99;
Modlitba proměňuje nejen tvář obličeje, ale i tvář celé společnosti. I já mohu být odleskem Boží tváře…

ČTVRTEK 29.7., památka sv. Marty

1 Jan 4,7-16; Žl 34;

Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.



Mezizpěv – Žl 34 (33), 2-3.4-5.6-7.8-9.10-11 Odp.: 9a (naznačený ze společných textů)
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Nebo: Aleluja.

Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.

Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.

Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl
kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.

Bojte se Hospodina, jeho svatí!
Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí.
Mocní strádají a hynou hlady,
nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.

Jan 11,19-27 nebo Lk 10,38-42

Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží.

Slova svatého evangelia podle Jana.

K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili (v žalu) nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „ Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“

Komentář: Jan 11,19-27
Pane, dej nám Martinu víru, zvlášť když je nám smutno po odchodu našich drahých!

PÁTEK 30.7.

Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37; Žl 81;

Hospodinovy svátky, v nichž svoláte posvátné shromáždění.

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin pravil Mojžíšovi: „Řekni synům Izraele: `To jsou Hospodinovy svátky, posvátná shromáždění, která svoláte v určené doby: Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce k večeru, bude Hospodinova Pascha. Patnáctého dne toho měsíce bude svátek nekvašených chlebů ke cti Hospodina. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Prvního dne budete mít posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. Po sedm dní budete obětovat Hospodinu zápalnou oběť, sedmého dne bude posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce.'„ Hospodin pravil Mojžíšovi: „Mluv k synům Izraele a řekni jim: ,Až přijdete do země, kterou vám chci dát, a sklidíte v ní úrodu, přineste knězi snop, prvotinu ze své žně. (Kněz) ať zasvětí snop před Hospodinem, aby vám zjednal jeho přízeň; ať zasvětí snop v den po sobotě! Potom počítejte plných sedm týdnů ode dne po sobotě, ode dne, kdy jste přinesli snop k zasvěcení. Napočítejte padesát dní až do dne po sedmé sobotě a pak obětujte novou nekrvavou oběť Hospodinu. Desátý den sedmého měsíce bude den smíření, budete mít posvátné shromáždění, budete se postit a obětovat zápalnou oběť Hospodinu. Patnáctého dne tohoto sedmého měsíce bude po sedm dní svátek stánků ke cti Hospodina. První den bude posvátné shromáždění, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. Po sedm dní budete obětovat zápalnou oběť Hospodinu, osmého dne budete mít posvátné shromáždění a budete obětovat zápalnou oběť Hospodinu. Je to skončení svátků, nesmíte vykonávat žádné služebné práce. To jsou Hospodinovy svátky, v nichž svoláte posvátné shromáždění, abyste obětovali zápalnou oběť Hospodinu: celopaly, nekrvavé oběti, žertvy a úlitby, jak je předepsáno pro každý den.'„



Mezizpěv – Žl 81,3-4.5-6ab.10-11ab
Plesejte Bohu, který nám pomáhá.

Zanotujte píseň, udeřte na buben,
na líbezně zvučící citeru a harfu.
Zadujte do trub v den novoluní,
v den úplňku, v čas našeho svátku.

Takový je příkaz v Izraeli,
je to zákon Jakubova Boha.
Nařízení, které dal Josefovi,
když se postavil proti egyptské zemi.

Nesmíš mít boha jiného,
nesmíš se klanět bohu cizímu!
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
já jsem tě vyvedl z egyptské země.

Mt 13,54-58

Copak to není syn tesařův? Kde se tedy to všechno u něho vzalo?

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš přišel do svého domova a učil v jejich synagoze, takže (lidé) byli celí užaslí a ptali se: „Kde se u něho vzala taková moudrost a ty zázraky? Copak to není syn tesařův? Copak se jeho matka nejmenuje Maria a jeho příbuzní Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nežijí mezi námi všechny jeho příbuzné? Kde se tedy to všechno u něho vzalo?“ A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti a ve své rodině.“ A pro jejich nevěru tam neudělal mnoho zázraků.

Komentář: Lv 23,1.4-11.15-16.27.34b-37;
Pozvání ke shromáždění i k odpočinku jednotlivce platí i dnes. Jeho důležitost a nepostradatelnost pro církev, Pánovo shromáždění, jsme vnímali v době covidu. Kéž lépe využíváme den Páně, neděli!

SOBOTA 31.7.

Lv 25,1.8-17; Žl 67;

V milostivém létě se každý vrátí ke svému pozemkovému majetku.

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi na hoře Sinaji: „Počítej si sedm ročních týdnů, sedmkrát sedm let, takže to bude doba sedmi ročních týdnů, čtyřicet devět let. V sedmém měsíci, desátého dne měsíce, dáš zatroubit fanfáry na roh. V den smíření dáte zatroubit na roh v celé vaší zemi. Tento padesátý rok prohlásíte svatým a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás milostivé léto. Vrátíte se každý ke svému pozemkovému majetku, každý se vrátí ke svému rodu. Tento padesátý rok bude pro vás milostivé léto, nebudete sít, a co samo vyrostlo, nebudete žnout, nebudete sbírat hrozny z neořezaných vinic. Bude to milostivé léto, bude pro vás posvátné. Budete jíst z polí, co se urodí. V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému pozemkovému majetku. Jestliže něco prodáte svému krajanu nebo od něho něco získáte, neutiskujte se! Od svého krajana budeš kupovat podle počtu let po milostivém létě a on ti prodá podle počtu let sklizní. Jestliže to bude mnoho let, dáš větší kupní cenu, bude-li to málo let, dáš menší kupní cenu; on ti prodá podle počtu sklizní. Neutiskujte se navzájem! Boj se svého Boha, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh!“



Mezizpěv – Žl 67,2-3.5.7-8
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!

Bože, buď milostiv a žehnej nám,
ukaž nám svou jasnou tvář,
kéž se pozná na zemi, jak jednáš,
kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.

Nechť se lidé radují a jásají,
že soudíš národy spravedlivě
a lidi na zemi řídíš.

Země vydala svou úrodu,
Bůh, náš Bůh, nám požehnal.
Kéž nám Bůh žehná,
ať ho ctí všechny končiny země!

Mt 14,1-12

Herodes dal Jana stít; Janovi učedníci šli a oznámili to Ježíšovi.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

V ten čas údělný kníže Herodes slyšel vypravovat o Ježíšovi a řekl svým dvořanům: „To je Jan Křtitel! Byl vzkříšen z mrtvých, a proto v něm působí zázračné síly.“ Herodes dal totiž Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu vytýkal: „Není ti dovoleno, abys ji měl za ženu!“ Nejraději by ho připravil o život, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Když se však slavily Herodovy narozeniny, tančila dcera té Herodiady před hosty. Herodovi se (tak) zalíbila, že jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. Ona z návodu své matky řekla: „Dej mně hned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům nařídil, aby jí vyhověli, a dal Jana ve vězení stít. Jeho hlava byla přinesena na míse a dána dívce a ta ji donesla své matce. Potom přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili ho. Pak šli a oznámili to Ježíšovi.

Komentář: Lv 25,1.8-17
Mohu právem obdivovat sociální rozměr Starého zákona. Zvláště dnes, kdy hrstka lidí vlastní bohatství celé země. Co vše způsobila ztráta víry v Hospodina, jako hospodáře…