VSTUPNÍ ANTIFONA

Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Jsme uprostřed Sinajské pouště, asi ve 13. stol. př. Kr. Abrahámovi potomci rychle porušili smlouvu, kterou s nimi Bůh uzavřel. Mojžíš znovu vystoupil na Sinaj. Tentokrát desky Zákona připravil sám. Bůh přichází a uzavírá novou smlouvu. Zde máme zachyceno, jak Bůh sám sebe prezentuje.

Ex 34,4b-6.8-9

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!“
Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“

Zpět na obsah

ŽALM Dan 3,52-56

Jako zpěv dnes využíváme nikoli žalm, ale hymnus z knihy Daniel. Všimněme si, jak refrén nápadně připomíná slova z prvního čtení. Tento zpěv je zároveň vyznáním víry.

Odpověď: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,
O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.
Požehnané je tvé slavné svaté jméno
O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě
O: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky.
Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech,
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty na klenbě nebes
O: a velebený a plný slávy navěky.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Závěrečný pozdrav listu navozuje atmosféru dovršení nějakého procesu, což platí jak o sporech v Korintě, tak i o konci liturgické doby. Zařazen však je především pro zmínku celé Nejsvětější Trojice v závěrečném pozdravu. Tento text dnes užíváme v liturgii mše jako jeden z úvodních pozdravů.

2 Kor 13,11-13

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
Pozdravujte se navzájem svatým políbením.
Pozdravují vás všichni věřící.
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM

Rozhovor Ježíše s Nikodémem patří ke katechezím objasňujícím význam křtu. Objevuje se tu typické janovské vyjadřování, které je postaveno na vyhroceném vidění světa, a díky tomu dostává text dramatický náboj. Naše perikopa obsahuje asi nejslavnější větu Nového zákona, která shrnuje základní učení (kérygma) křesťanské víry.

Jan 3,16-18

Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“

Zpět na obsah

PROMLUVA

Je dobré přijmout pedagogiku Písma, pokud jde o Nejsvětější Trojici. Nikde ji nedefinuje, nikde ji nevysvětluje a přece s ní stále počítá. Jinak řečeno: ukazuje osoby Trojice a jejich vztahy. A z toho všeho je stále patrné, že tito tři jsou jedno.

Nelze dost dobře najít biblický text, který by nás sám o sobě a úplně přiváděl k tajemství Trojice. Je to vidět i na výběru textů pro dnešní svátek. Všechny mluví o tajemství Boha, ale žádný z nich tajemství Trojice v nějakém souhrnu neprezentuje. Protože toto tajemství Božího bytí vystupuje z Písma jako celku.

Jak přistoupit k dnešnímu svátku? Boha přece oslavujeme každou neděli, vlastně denně a to Boha trojjediného (jiný není). Co je tedy vlastně náplní svátku Nejsvětější Trojice jakožto svátku? Předběžně se dá říci, že je to radost z Boha a radost z našeho poznání Boha, radost nad tím, že tajemství Božího bytí je nám alespoň v nějaké míře odhaleno.

Křesťanství není ani deismem, ani teismem - je vírou v Boha, který s lidstvem jednal a který je znám jako Otec, Syn, Duch svatý. Tedy každá skutečně křesťanská oslava Boha musí být oslavou Trojice. Pokud jde ale o pojem Trojice, potom si musíme uvědomit, že ani v Novém zákoně, tím méně ve Starém zákoně, nečteme něco jako definici "jednoho Boha ve třech osobách". V Písmu čteme o Bohu stvořiteli, o Bohu - partneru starozákonního lidu smlouvy, o Bohu - zachránci a dál o Ježíšovi; o Ježíšovi, který zjevuje Boha jako svého Otce a o vztazích Otce a Syna (Ježíše). A dál čteme o zaslíbení Ducha a o mocném působení Ducha v rodící se i žijící církvi. A zase z textů rozpoznáváme, že tento Duch vychází z Otce i ze Syna. Tak tedy bylo poznáváno tajemství Trojice - ze zkušenosti s Božím působením, s Božím sebezjevením se ve světě. A tyto zkušenosti se velmi záhy odrazily v modlitební praxi, která formulovala své prosby skrze Syna v Duchu k Otci. Diskuze s bludy vedla potom k vybudování výkladové a pojmové konstrukce, která se snaží toto tajemství vymezit a popsat tak, aby bylo možno co nejlépe oddělit pravdu od bludu. Tak se dostáváme k pojmům osoba, přirozenost, ke vztahům uvnitř Trojice atd. a tím se také dostáváme do oblastí laikovi nesrozumitelných.

Jak se vlastně většina křesťanů s pravdou o Trojici seznámila? Dá se říci, že "od konce": naučili se závěrečnou, výslednou formulaci: "Je jeden Bůh ve třech osobách - Otec, Syn, Duch svatý", ale nepoznali ve vlastním životě Otce, Syna, Ducha, nenaučili se s nimi žít, vnímat jaksi sami vnitřní život Boží. A tak sice mnoho křesťanů zná dogma o Trojici, ale prakticky žijí na úrovni židů, znajíce jen Boha - Hospodina a jako křesťané navíc Ježíše, kterého chápou jako Boha, dočasně proměněného v člověka.

Jestliže tedy chceme někoho přivádět k chápání tajemství Trojice, potom to lze dělat dvojím způsobem:
"lidským" - když totiž vyhlásíme a naučíme tezi o Trojjediném Bohu a tu se potom snažíme pomocí více či méně zdařilých příkladů osvětlit. Člověk odejde poučen, ale velmi často vnitřně nezasažen, nevtažen do tajemství Božího.

"Božím" - když postupujeme podobně jako Bůh v dějinách spásy: učíme poznávat Otce, učíme poznávat Syna, učíme žít z Ducha a z této křesťanské praxe, vedené v duchu církve (celá liturgie, texty modliteb misálu jsou orientovány jasně a přesně trinitárně), vyrůstá pochopení jednoty osob Trojice. Člověk tak alespoň částečně vrůstá do tajemství vnitřního života Božího, které sdílí. Tento druhý postup může ovšem volit jen ten učitel, který sám Otce, Syna i Ducha rozeznává, má k nim ve svém praktickém životě osobní a diferencované vztahy.

Znalost Trojice není uspokojením naší zvědavosti vůči Bohu, ale je vyzváním k účasti na vnitřním tajemství Božím. Účastí na životě Božím roste naše poznání Trojjediného Boha. Dnešní svátek by mohl být výrazem radosti nad tímto poznáním.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Náš nebeský Otče, vyznali jsme dnes, že ty se svým Synem a Duchem svatým jsi jediný Bůh a Pán; kéž v nás svaté přijímání posilní tuto víru a prospěje nám ke zdraví duše i těla. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Bůh není osamělá bytost plující bez času prázdnotou nekonečna. Ve skutečnosti je společenstvím tří osob, které se vzájemně pronikají takovou láskou, že z nich tento vztah činí jediné bytí. Takto intenzivní společenství je gejzírem života, který Boha ve skutečnosti obklopuje. Do tohoto tepu pravého života je pozván člověk. I když se může k němu připojit jen nepatrnou měrou svých sil, Bůh tuto možnost otevřel svojí nezměrnou láskou. Přiblížil se k člověku až neuvěřitelně blízko, vydal se za něj na smrt. A to vše jen proto, aby bylo možné s Bohem být. Jak velikou lásku Bůh má!

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 8. 6.

1 Král 17,1-6

Eliáš Tišban z Tišbe v Gileadu řekl (králi) Achabovi: "Jako že je živ Hospodin, Bůh Izraele, v jehož službě stojím, nebude v těchto letech rosa ani déšť, jen na můj rozkaz!" Pak se k němu ozvalo Hospodinovo slovo: "Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerit, který je na východ od Jordánu. Z potoka budeš pít a havranům poručím, aby tě tam živili." Šel tedy a učinil podle Hospodinova slova. Vypravil se a usadil u potoka Kerit, který je na východ od Jordánu. Havrani mu ráno nosili chléb a večer maso a z potoka pil.

Žl 121,1-2.3-4.5-6.7-8
Naše pomoc ve jménu Páně, neboť on stvořil nebe i zemi.

Zvedám oči k horám.
Odkud mi přijde pomoc?
Pomoc mi přijde od Hospodina,
který učinil nebe i zemi.

Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla,
nebude dřímat tvůj strážce.
Ano, nebude dřímat a spát
Izraelův strážce.

Hospodin tě střeží,
Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici.
Za dne ti slunce neublíží,
ani měsíc v noci.

Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého,
střežit bude tvou duši.
Hospodin bude střežit tvůj odchod a příchod
nyní a navěky.

Mt 5,1-12

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi."

Komentář: Mt 5,1-12
Každý člověk touží po vztahu. Zde se nabízí návod ke šťastnému vztahu s Bohem. Pokud se zalekneš a nabídkou pohrdneš, těžko sám budeš šťastný.

ÚTERÝ 9. 6.

1 Král 17,7-16

Za nějakou dobu vyschl potok (kde se Eliáš skrýval), poněvadž v zemi nepršelo. Tu se k němu ozvalo Hospodinovo slovo: "Vstaň a jdi do sidónské Sarepty a usaď se tam. Neboť jsem poručil jedné vdově, aby tě živila." Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal na ni: "Vezmi s sebou také kousek chleba!" Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme." Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ze džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!" Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

Žl 4 2-3.4-5.7-8
Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám,
tys mě v soužení vysvobodil,
smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Lidé, jak dlouho chcete mít nechápavé srdce?
Proč lpíte na tom, co je marné, a proč se sháníte po lži?

Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého;
Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Třeste se a nehřešte,
na svých ložích uvažujte ve svém srdci a buďte klidní!

Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?"
Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Do mého srdce jsi vložil větší radost,
než bývá z nadbytku obilí a vinného moštu.

Mt 5,13-16

Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

Komentář: Mt 5,13-16
Možná je dnes snaha vyzdvihovat zlo a dobré spíš skrývat. Chci mít odvahu tento trend prolomit, nerezignovat a povzbuzovat k dobrému?

STŘEDA 10. 6.

1 Král 18,20-39

Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu. Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: "Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!" Lid mu neodpověděl ani slovo. Eliáš řekl lidu: "Já sám jsem zbyl jako Hospodinův prorok, ale proroků Bálových je čtyři sta padesát mužů. Nuže, ať nám dají dva býčky. Ať si vyberou jednoho býčka, rozčtvrtí ho a položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají, a já to udělám s druhým býčkem, položím ho na dříví, ale oheň nerozdělám. Budete vzývat jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodina. Bůh, který odpoví ohněm, to je pravý Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč!" Eliáš pak řekl Bálovým prorokům: "Vyberte si jednoho býčka a připravte ho napřed, neboť vás je mnoho, vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte!" Vzali tedy býčka, připravili ho a vzývali Bálovo jméno od rána do poledne a křičeli: "Bále, vyslyš nás!" Nebylo hlasu, nebylo odpovědi. Skákali kolem oltáře, který zbudovali. Když bylo poledne, Eliáš se jim posmíval: "Volejte hlasitěji, vždyť je to pravý bůh: buď je zaměstnán, buď odešel na stranu, nebo je na cestě, možná že spí a musí se probudit." Křičeli tedy hlasitě a podle svého obyčeje se bodali meči a oštěpy, až z nich tekla krev. Když přešlo poledne, dostali se do běsnivého vytržení až do doby, kdy bývá přinášena oběť - nebylo hlasu, nebylo odpovědi, nebylo vyslyšení. Eliáš pak řekl všemu lidu: "Přistupte ke mně!" A všechen lid k němu přistoupil. Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. Pak z kamenů zbudoval oltář v Hospodinově jménu a kolem oltáře vyhloubil příkop tak velký, že ho bylo možné osít dvěma mírami obilí. Narovnal dříví, rozčtvrtil býčka a položil ho na dříví a pravil: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte na oběť i na dříví." Pak řekl: "Udělejte to podruhé!" - a oni to opakovali. Znovu řekl: "Ještě potřetí!" - a oni to učinili potřetí. Voda stékala kolem oltáře, takže se i příkop naplnil vodou. V čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: "Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem toto všechno učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty - Hospodin - jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!" Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu, která byla v příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: "Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!"



Mezizpěv – Žl 16,1-2a.4.5+8.11
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán."

Rozmnožují si útrapy,
kdo se drží cizích bohů;
nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve,
přes mé rty nepřejde ani jejich jméno.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl
. Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.

Ukážeš mi cestu k životu,
u tebe je hojná radost,
po tvé pravici je věčná slast.

Mt 5,17-19

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třebas i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký."

Komentář: Mt 5,17-19
Ježíš je most mezi Zákonem a proroky. Jen on dokáže naplnit naši touhu po opravdovosti.

ČTVRTEK Slavnost Těla a Krve Páně

1 Kor 10,16-17

Bratři! Kalich požehnání, který žehnáme - není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme - není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě.

Mezizpěv – Žl 147,12-13.14-15.19-20
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina!

Nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,
chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran,
požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj
a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi,
rychle běží jeho slovo.

Oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem:
nesdělil jim svá přikázání.

Jan 6,51-58

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

Komentář: 1 Kor 10,16-17
Možná jsem už udělal zkušenost, že i dělení a lámání může být bolestný proces. Kdykoli jej podstupuji a vzdávám se sám sebe, jsem spojen s Kristem. A v Něm sjednocen se všemi, kdo podobně jako On trpí…

PÁTEK 12. 6.

1 Král 19,9a.11-16

Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!" Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle - ozval se k němu hlas: "Co tu děláš, Eliáši?" Odpověděl: "Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život." Hospodin mu pravil: "Jdi a vrať se stejnou cestou stepí do Damašku. Až tam přijdeš, pomaž Hazaela za krále nad Aramejci, Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem, a Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!"

Mezizpěv – Žl 27,7-8a.8b-9abc.13-14
Hospodine, hledám tvou tvář.

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám,
smiluj se nade mnou, vyslyš mě!
Mé srdce k tobě mluví,
má tvář tě hledá.

Hospodine, hledám tvou tvář,
neskrývej svou tvář přede mnou,
v hněvu neodmítej svého služebníka,
tys má pomoc, nezavrhuj mě!

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
v zemi živých!
Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

Mt 5,27-32

Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: `Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se svou ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství."

Komentář: Mt 5,27-32
V posední větě úryvku nám Pán staví před oči zodpovědnost za druhého. Nový rozměr: uvědomuji si, že nedostatkem lásky mohu partnera uvést do hříchu?

SOBOTA 13. 6.

1 Král 19,19-21

Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: "Prosím, ať mohou políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou." Eliáš odpověděl: "Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal." Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

Mezizpěv – Žl 16,1-2a+5.7-8.9-10
Ty jsi, Bože, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán."
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl.

Velebím Hospodina, že mi byl rádcem,
k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro.
Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.

Proto se raduje mé srdce, má duše plesá,
i mé tělo bydlí v bezpečí,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,
nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.

Mt 5,33-37

Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: `Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu své přísahy.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano - ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého."

Komentář: Mt 5,33-37
Přísahat – brát si samotného Boha za svědka – je zde chápáno jako zbavení se vlastní zodpovědnosti. Nejsou mé představy o Bohu pokřivené právě mou nespolehlivostí a schováváním se za „jeho vůli“?