VSTUPNÍ
ANTIFONA
S
radostným zvoláním zvěstujte,
hlásejte po celém světě: Pán vykoupil
svůj lid. Aleluja.
VSTUPNÍ
MODLITBA
Všemohoucí
Bože, dej, ať prožíváme velikonoční
dobu tak opravdově, aby se naše spojení se
vzkříšeným Kristem trvale projevovalo
v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě
Ducha svatého…
1.
ČTENÍ
Ocitáme
se v Jeruzalémě kolem roku 48 po Kr. Evangelium bylo
hlásáno již na mnoha místech mimo
Palestinu. Ale s tím vyvstává
zásadní otázka: Nakolik
musí obrácení pohané
nejprve zachovávat židovské předpisy a nakolik
jsou pro ně jako křesťany nezávazné? Proto se
schází první koncil (Sk 15,4-21). Jeho
závěry jsou obsahem našeho textu.
Sk
15,1-2.22-29
Někteří
lidé přišli z Judska do Antiochie a poučovali
bratry: „Nedáte-li se podle
mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete
dojít spásy.“ Pavel a
Barnabáš se však s nimi dostali do
hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto
rozhodnuto, aby se kvůli této sporné
otázce Pavel, Barnabáš a
někteří z nich odebrali k apoštolům a
starším do Jeruzaléma.
Tehdy se apoštolové a
starší spolu s celou
církevní obcí rozhodli, že ze
svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s
Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu,
kterému říkali Barsabáš, a
Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali
toto psaní:
„Apoštolové a
starší posílají
bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a
Kilíkii, obráceným z
pohanství. Dověděli jsme se, že vás
někteří lidé z našeho středu
znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali
od nás žádné pověření. My
jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme
některé muže a pošleme je k vám
zároveň s naším drahým
Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří
nasadili svůj život pro našeho Pána
Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu,
aby vám to vyložili ještě ústně.
Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám
nemá být ukládáno
žádné další břemeno kromě
těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo
obětováno modlám, krve, masa z
udušených zvířat a smilstva. Budete-li
se těchto věcí chránit, jednáte
správně. Buďte zdrávi.“
ŽALM
67
Tento
žalm je ve skutečnosti prosbou, aby se projevila Boží
milost. Připojme se!
Odpověď: Ať
tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí
kdekterý národ!
Nebo: Aleluja.
Bože,
buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám
svou jasnou tvář,
kéž se pozná na zemi, jak
jednáš, – kéž
poznají všechny národy, jak
zachraňuješ.
Nechť
se lidé radují a jásají,
– že soudíš národy
spravedlivě – a lidi na zemi
řídíš.
Ať
tě, Bože, velebí národy, – ať tě
velebí kdekterý národ!
Kéž nám Bůh žehná, – ať ho
ctí všechny končiny země!
2.
ČTENÍ
Navazujeme
v četbě na minulou neděli. Kniha Zjevení apoštola
Jana je dílo psané
zvláštním jazykem plným
paralel, metafor a symbolů. V této knize jsme se dostali až
k závěrečným kapitolám,
které popisují konečné Boží
vítězství a odměnu spravedlivých.
Nechme se strhnout emotivním popisem nebe –
místa, které pro nás připravuje Bůh.
Zj
21,10-14.22-23
Anděl
mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi
svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od
Boha a září Boží
vznešeností. Jiskřilo jako
nejvzácnější kámen, jako
křišťálově průhledný jaspis. Mělo
silné a vysoké hradby s dvanácti
branami, na nich dvanáct andělů a jména
nadepsaná na nich jsou jména dvanácti
izraelských kmenů. Tři brány ležely k
východu, tři brány k severu, tři brány
k jihu a tři brány k západu. Městské
hradby mají dvanáct
základních kamenů a na nich dvanáct
jmen dvanácti Beránkových
apoštolů.
Chrám jsem v něm však neviděl, neboť
Pán Bůh vševládný a
Beránek – to je jeho chrám. A toto
město nemá zapotřebí ani slunce, ani
měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje
Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.
ZPĚV
PŘED EVANGELIEM
Aleluja.
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo,
praví Pán, a můj Otec bude ho milovat a přijdeme
k němu. Aleluja.
EVANGELIUM
Ocitáme
se ve večeřadle. Apoštolové již zažili
mytí nohou. Nyní je Ježíš
povzbuzuje: „Ať se vaše srdce nechvěje“
(Jan 14,1). A na tomto podkladě otevírá
tajemství niterného Božího života
– tajemství vztahu Otce a Syna. Zjevuje
působení „Přímluvce“
– Ducha svatého.
Jan
14,23-29
Ježíš
řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje,
bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude
milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho
příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává
moje slova. A přece slovo, které
slyšíte, není moje, ale
mého Otce, který mě poslal.
To jsem k vám mluvil, dokud ještě
zůstávám u vás. Ale
Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec
pošle ve jménu mém, ten vás
naučí všemu a připomene vám
všechno ostatní, co jsem vám řekl
já.
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj
vám dávám; ne ten, který
dává svět, já vám
dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a
neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám
řekl: ‘Odcházím’ a
‘zase k vám přijdu’. Kdybyste mě
milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je
větší než já. Řekl jsem vám
to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to
stane.“
PROMLUVA
Slovo
- Duch - pokoj: tyto dary dává Kristus těm, kdo jsou
jeho. Nestojí vedle sebe, jeden dar vyrůstá z
druhého. Ježíšova přítomnost na tomto světě
byla jen na čas - naše je taková ovšem
také. Bytí u Otce, spása, Boží
království, nebe znamenají ovšem přechod z
omezení do neomezení. Ježíšovo slovo
člověka na tuto cestu uvádí, v síle Ducha se po
ní jde. A pokoj je v plnosti tam, kde jsme plně s Bohem.
Mnohdy se nám, křesťanům, vyčítá, že se za dva
tisíce let svět málo změnil. Že sice tvrdíme, že
přišel Mesiáš, ale na světě je stále mnoho
a mnoho zla. Ostatně ani v době Ježíšově to nebylo přece
jiné. Ježíš chodil po Palestině, ale jen
menší část lidí mu uvěřila. A
římská okupační armáda ani po
Ježíšově kázáni neodešla, ti, kdo
druhé okrádali, to dělali dál, ti, kdo byli
nespravedliví, pokračovali ve své činnosti a tak
dále. Vypadá to pesimisticky? Jen na první pohled.
Podívejme se do našeho evangelia. Ježíš zde
mluví o třech darech, které dává
svým učedníkům. Dává jim své slovo,
dává jim svého Ducha a dává jim svůj
pokoj. A s tímto obdarováním potom
vcházejí do světa ti, kdo mu uvěřili a kdo tyto dary
přijali. Což můžeme být i my. Můžeme, pokud nečekáme
stále a stále od Ježíše něco jiného,
něco, co nám ani nedal ani neslíbil. Nebo pokud
nečekáme znovu a znovu od světa, že se změní, že se
změní podle našich (jistě těch nejlepších)
představ.
Podívejme se tedy na tyto Ježíšovy dary.
Především je to Ježíšovo slovo. Je to slovo
osvobozující, slovo o Boží lásce a
věrnosti, které vede na cestu následování
Ježíše. Protože to není jen a pouze slovo
lidské, ale protože je to slovo Boží v lidské
podobě, je to slovo mocné. Platí o něm to, co už
říká Bůh ve Starém zákoně skrze slovo
proroka Izaiáše: "Mé slovo se ke mně
nevrátí bez užitku ... vykoná vše, k čemu
jsme je poslal" (srv. Iz 55,11). Není to tedy jen slovo,
kterým bychom se mohli chlubit, jako ojedinělým
poznáním. Není to slovo, kterým bychom
mohli tlouci své bližní po hlavě, abychom je usvědčili z
jejich omylů a špatností. Je to především
slovo, které nás může osvěcovat, proměňovat a tak
zachránit. Slovo věčného života, jak vyznal Petr (Jan
6,68). A toto slovo máme, podobně jako Maria zachovávat:
a to ne jen jako respektovaný zákon, jako
vnější normu, ale právě po vzoru Mariině je
máme opatrovat ve svém srdci (Lk 2,51).
Další dar, který dává
vzkříšený Ježíš, je pokoj. Pokoj,
kterým zahrnuje své učedníky, ty, kteří mu
nerozuměli, kteří ho opustili ve chvíli
křižování, kteří se zdráhali uvěřit tomu,
co říkaly ženy, když se setkaly s prázdným hrobem
a se vzkříšeným Pánem. Pokoj, který
znamená odpuštění i požehnání.
Pokoj, který, jak říká evangelium, svět dát
nemůže. Tento pokoj není klidem chvíle, ve které
nás nikdo nevyrušuje. To není
utišení, když odešla poslední
návštěva s třemi rozdováděnými dětmi. To je
pokoj s Bohem skrze Krista, chvíle, kdy víme, že jsme
Bohem milováni a že jsme u něho v bezpečí. Boží
dar, který - právě proto, že je Boží - svět
dát skutečně nemůže. Tento pokoj přináší
každé setkání se vzkříšeným
Kristem: v jeho slově, ve svátostech, ve společenství
křesťanů, v modlitbě.
A konečně je tu vrcholný dar, který
vzkříšený Kristus slibuje a posléze i
dává, a to je Duch svatý. Ten Duch, který
nás uvede do celé pravdy, kterého
posílá Otec, který křesťany naučí a
připomene jim všechno to, co je Ježíš učil. Tento
dar Ducha není člověkem ovlivnitelný, nemůžeme ho uchopit
tak, jako jiné předměty, ale přece je to dar, který
můžeme s vděčností přijmout a který v nás může
mocně působit. Jinak totiž budeme bezmocní, i když třeba budeme
mnohé znát a umět. Znovu a znovu totiž uvidíme,
jak jsme bez této Boží výbavy slabí, jak
jsme slabí vůči zlu ve světě, vůči moci lidské omezenosti
a hlouposti, vůči tomu, co se zdá být nad lidské
síly.
Podívejme se ale do našeho obyčejného života. Může
se nám zdát, že tam máme jiné starosti a
jiné problémy, než je to, o čem jsme zde uvažovali. Že
tam nám dary jako je Boží slovo, Kristův pokoj a Duch
svatý, mnoho nepomohou. Kdybychom viděli věci tak, byla by to
téměř tragédie. Znamenalo by to, že chceme a
dokážeme působit ve světě jen vlastními silami, že
jednáme tak, jako by Ježíšovo vtělení
nebylo. Jenže ono bylo, a tím se změnilo všechno.
Ježíš Kristus, Boží Syn, vstoupil do
lidských dějin a my, kdo jsme v něj uvěřili, bychom neměli
vlastně už vůbec nic dělat bez něho, nejsme-li zcela nerozumní.
Nebo alespoň nic z toho, na čem nám záleží, co
považujeme za významné. Jinak totiž jednáme pod
své možnosti, jinak zbytečně zůstáváme na
úrovni těch, kdo nebyli Bohem přijati za vlastní!
Vraťme se tedy k našim úvodnírn
otázkám. Je křesťanství ve světě k něčemu? Jsou
Ježíšovy dary ve světě užitečné, působí?
Ano, ano a ještě jednou ano - ale jen tam, kde je člověk přijme
a kde s nimi spolupůsobí. Jako křesťané jsme k tomu
vybráni, vyvoleni. Smíme tedy tuto šanci jen tak
minout?
Aleš Opatrný
ANTIFONA
K PŘIJÍMÁNÍ
Jestliže
mě milujete, budete zachovávat má
přikázání, praví
Pán; a já budu prosit Otce, a dá
vám jiného Pomocníka, aby s
vámi zůstal navždy. Aleluja.
MODLITBA
PO PŘIJÍMÁNÍ
Kristovým
vzkříšením jsi nám, Bože,
otevřel cestu ke spáse a svátostným
pokrmem nás posiluješ, abychom došli
do plnosti věčného života; dej, ať v nás tento
velikonoční odkaz stále
přináší své ovoce.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
K
ZAMYŠLENÍ
Církev
zakouší nejednu složitou situaci. Nejde jen o
správné porozumění víře a
její věrné
zachovávání, ale i o běžné
zajištění fungování. A k
tomu Pán říká: „Pokoj
vám dávám“. Pokoj je stav
srdce, když je v klidu, bez ohrožení, strachů…
Ježíšův pokoj je darem Ducha svatého.
I uprostřed otázek, starostí, dokonce uprostřed
válečných hrůz umí Bůh vstupovat do
srdce a vnášet pokoj. Tento pokoj je
živý, tvůrčí, protože ho
přináší Boží Duch. Je to
pokoj, který nenechává věci ležet
ladem, ani nejde o rezignaci či lenost. Je to pokoj, který
motivuje, vítr, který vede loď, aby plula do
cíle.
TEXTY
K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ
23. 5.
Sk
16,11-15
Pán
jí otevřel srdce, takže pozorně naslouchala
Pavlovým řečem.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou na (ostrov)
Samotráké, druhý den do Neapole (v
Makedonii) a odtamtud pak do Filip. Je to přední město v
té makedonské oblasti a
římská osada. V tom městě jsme se zdrželi několik
dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k
řece, kde jsme mysleli, že je modlitebna. Posadili jsme se a mluvili
jsme k ženám, které se tam sešly.
Poslouchala nás také jedna žena, jmenovala se
Lýdie. Byla to obchodnice s nachovými
látkami z města Thyatir, ctitelka Boha. Pán
jí otevřel srdce, takže pozorně naslouchala
Pavlovým řečem. Když přijala křest ona i její
rodina, prosila: „Jestliže mě považujete za
věřící v Pána, pojďte bydlet do
mého domu.“ A přinutila nás k tomu.
Mezizpěv – Žl 149,1-2.3-4.5-6a+9b
Hospodin miluje svůj národ.
Nebo: Aleluja.
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
jeho chvála ať zaznívá ve sboru
svatých.
Ať se raduje Izrael ze svého tvůrce,
synové Siónu ať jásají nad
svým králem.
Ať chválí jeho jméno tancem,
ať mu hrají na buben a na citeru,
neboť Hospodin miluje svůj národ
a pokorné zdobí vítězstvím.
Ať svatí jásají chvalozpěvem,
ať se veselí na svých ložích.
Boží chválu ať mají v hrdlech.
Všem jeho svatým bude to ke cti.
Zpěv před evangeliem – Jan 15,26b.27a
Aleluja. Duch pravdy vydá o mně svědectví,
praví Pán; vy také
vydávejte svědectví. Aleluja.
Jan
15,26 16,4a
Duch
pravdy vydá o mně svědectví.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Až přijde Přímluvce, kterého
vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který
vychází od Otce, ten vydá o mně
svědectví. Vy také vydávejte
svědectví, protože jste se mnou od začátku. To
jsem k vám mluvil, abyste neodpadli. Vyloučí
vás ze synagogy, ano, přichází hodina,
kdy každý, kdo vás zabije, bude si myslet, že
tím uctívá Boha. Budou tak jednat,
protože nepoznali Otce ani mne. Ale toto jsem vám pověděl,
abyste si – až jednou ta chvíle přijde –
vzpomněli na to, že já jsem vám to
řekl.“
Komentář: Sk
16,11-15
Lydie zve Pavla s doprovodem do svého domu. Tato
pohostinnost nám může být vzorem. Chci dnes
prosit za úzký vztah představitelů
církve k rodinám.
ÚTERÝ
24.5.
Sk
16,22-34
Uvěř
v Pána Ježíše, a dojdeš
spásy ty i celý tvůj dům.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Lid (z města Filip) se sběhl proti Pavlovi a Silovi.
Úředníci
z nich dali strhat šaty a nařídili bít
je pruty. Když pak jim vysázeli hodně ran, dali je
zavřít do vězení a
žalářníkovi nařídili, aby je dobře
hlídal. Když dostal takový rozkaz, dal je do
nejhlubší kobky a pro jistotu jim sevřel nohy do
klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a
zpívali Bohu chvalozpěvy. (Ostatní) vězni je
poslouchali. Náhle však nastalo silné
zemětřesení, takže se zachvěly základy
žaláře. A ihned se rozevřely všechny dveře a
všem se uvolnila pouta. Když se
žalářník probral ze spánku a viděl, že
dveře vězení jsou dokořán, vytasil meč a chtěl si
vzít život, neboť myslel, že vězni utekli. Ale Pavel zavolal
silným hlasem: „Nedělej si nic zlého!
Vždyť jsme tady všichni!“
Žalářník si dal tedy přinést světlo,
vběhl dovnitř, celý se třásl a padl na kolena
před Pavlem a Silou. Pak je vyvedl ven a zeptal se:
„Pánové, co mám dělat, abych
došel spásy?“ Oni odpověděli:
„Uvěř v Pána Ježíše, a
dojdeš spásy ty i celý tvůj
dům.“ A začali hlásat slovo Boží jemu i
všem lidem z jeho domu. Ještě v noci v tu hodinu
je vzal s sebou, vymyl jim krvavé rány a hned se
dal pokřtít on i všichni jeho lidé.
Pak je uvedl do svého bytu, dal prostřít stůl a
jásal nad tím, že on i celý jeho dům
uvěřil v Boha.
Mezizpěv – Žl 138,1-2a.2bc-3.7c-8
Zachraňuje mě tvá pravice, Hospodine.
Nebo: Aleluja.
Chci tě chválit, Hospodine, celým svým
srdcem,
žes vyslyšel slova mých úst.
Budu ti hrát před anděly,
vrhnu se na tvář směrem k tvému
svatému chrámu.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou
věrnost,
neboť nade vše jsi zvelebil své jméno
a své zaslíbení.
Když jsem volal, vyslyšels mě,
v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Zachraňuje mě tvá pravice,
Hospodin pro mě dokončí, co začal.
Hospodine, tvá dobrota trvá navěky,
dílo svých rukou neopouštěj!
Zpěv před evangeliem – srov. Jan 16,7.13
Aleluja. Pošlu k vám Ducha pravdy,
praví Pán; on vás uvede do
celé pravdy. Aleluja.
Jan
16,5-11
Jestliže
neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Nyní jdu k tomu, který mě poslal, a
nikdo z vás se mě neptá: `Kam jdeš?'
Spíše je vaše srdce plné
zármutku, že jsem vám to pověděl. Ale
já vám říkám pravdu: Je to
pro vás dobré, abych já
odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k
vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho
k vám. A on, až přijde, usvědčí svět ze
hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Ze hříchu:
že ve mne nevěří; ze spravedlnosti: že
odcházím k Otci a už mě neuvidíte; ze
soudu: že vládce tohoto světa je už odsouzen.“
Komentář: Sk
16,22-34
I u nás v době
pronásledování docházelo k
podobným situacím. Nebýt
věznění, o Kristu by se mnozí nedozvěděli.
STŘEDA
25.5.
Sk
17,15.22-18,1
Co
vy neznáte, a přece to ctíte, to já
vám zvěstuji.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Průvodci dovedli Pavla z Beroje do Athén. Odtamtud se pak
vrátili a nesli s sebou pro Silu a Timoteje
příkaz, aby za ním co nejdřív
přišli. Pavel se postavil doprostřed Areopagu a začal
mluvit: „Athéňané! Jak pozoruji, jste
po každé stránce lidé velmi
zbožní. Když jsem totiž procházel a
prohlížel vaše posvátná
místa, přišel jsem také na jeden
oltář s nápisem: `Neznámému
bohu'. Co vy tedy neznáte, a přece to ctíte, to
já vám zvěstuji. Bůh, který stvořil
svět i všechno, co je v něm, jako Pán nebe a země
nepřebývá v chrámech, které
vystavěly lidské ruce, ani si nedává
posluhovat lidskýma rukama, že by něco potřeboval. Vždyť on
sám dává všem život, dech i
všechno. On stvořil z jednoho člověka celé
lidské pokolení a dal mu bydlet všude
na zemském povrchu. Předem stanovil časová
období a položil hranice lidským
sídlům. A to proto, aby hledali Boha, zdali by se ho snad
nějak mohli dohmatat a nalézt ho. Vždyť od nikoho z
nás není daleko. V něm totiž žijeme,
hýbáme se a jsme. Tak to vyjádřili i
někteří z vašich básníků:
`Jsme dokonce z jeho rodu.' Když jsme tedy z Božího rodu,
nemůžeme se přece domnívat, že božství je něco
takového jako výrobek ze zlata nebo ze
stříbra nebo z kamene. To je přece výtvor
lidského umění a důmyslu. Bůh však
zamhouřil oči nad touto dobou nevědomosti. Teď
hlásá lidem, aby se všichni
všude obrátili, protože stanovil den, kdy bude
podle spravedlnosti soudit svět skrze muže, kterého k tomu
určil. A poskytl všem důkaz pro to, aby uvěřili,
tím že ho vzkřísil z
mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o
vzkříšení mrtvých, jedni se
tomu vysmívali a druzí řekli:
„Poslechneme si tě o tom až někdy jindy.“ Tak od
nich Pavel odešel. Ale někteří se ho přidrželi a
přijali víru; mezi nimi člen Areopagu Diviš, pak
žena, která se jmenovala Damaris, a s nimi jiní.
Potom Pavel odešel z Athén a přišel do
Korinta.
Mezizpěv – Žl 148,1-2.11-12.13-14a.14bc
Nebe i země jsou plny tvé slávy.
Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina z nebes,
chvalte ho na výsostech!
Chvalte ho, všichni jeho andělé,
chvalte ho, všechny jeho zástupy!
Králové země a všechny
národy,
knížata a všichni soudcové země,
jinoši a s nimi panny,
starci spolu s dětmi.
Ať chválí jméno Hospodinovo,
neboť jen jeho jméno je vznešené.
Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe
a velikou moc dal svému lidu.
Chválou je všem svým svatým,
synům Izraele, lidu, který je mu
blízký.
Zpěv před evangeliem – srov. Jan 14,16
Aleluja. Otec vám dá jiného
Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. Aleluja.
Jan
16,12-15
Duch
pravdy vás uvede do celé pravdy.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Měl bych vám ještě mnoho
jiného říci, ale teď byste to nemohli
snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás
do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze
sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a
oznámí vám, co má
přijít. On mě oslaví, protože z mého
vezme a vám to oznámí.
Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že
z mého vezme a vám to
oznámí.“
Komentář: Sk
17,15.22 – 18,1
Mnozí vzdělaní a
přemýšliví posluchači Pavlovo
svědectví nepřijímají. Kéž
jim v tom nejsem podobný! Jaký kontrast oproti
žalářníkovi ze včerejšího
příběhu…
ČTVRTEK
26. 5. slavnost Nanebevstoupení Páně
Sk
1,1-11
Ježíš
byl před jejich zraky vyzdvižen.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ve své dřívější knize jsem
pojednal, milý Theofile, o všem, co
Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat
(do nebe). Předtím dal svým vyvoleným
apoštolům příkaz skrze Ducha Svatého.
Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že
žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o
Božím království. Když s nimi jedl,
přikázal jim, aby neodcházeli z
Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo
zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode
mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem
Svatým za několik málo dní.“
Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli:
„Obnovíš teď, Pane, v Izraeli
království?“ On jim však
řekl: „To není vaše věc, abyste věděli
čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale
až na vás sestoupí Duch Svatý,
dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě,
v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“
Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z
očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak
odchází, a najednou vedle nich stáli
dva muži v bělostných šatech a řekli:
„Lidé z Galileje, proč tak stojíte a
hledíte k nebi? Tento Ježíš,
který byl vzat od vás do nebe, přijde zase
právě tak, jak jste ho viděli, že
odchází do nebe.“
Mezizpěv – Žl 47,2-3.6-7.8-9
Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin vystupuje za hlaholu trub.
Nebo: Aleluja.
Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.
Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub.
Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi,
zpívejte!
Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv!
Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu.
2. čtení – Ef 4,1-13
K onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova
plnost.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla
Efesanům.
(Bratři!) Povzbuzuji vás já, vězněný
pro Pána: Žijte způsobem hodným toho
povolání, které jste dostali: buďte
přitom všestranně pokorní,
mírní a trpěliví;
snášejte se navzájem v
lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve
smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen
jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen
jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli
povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden
křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade
všemi, proniká všecky a je ve
všech. Ale každému z nás byly uděleny
duchovní dary v takové míře, v
jaké je chtěl Kristus dát. Proto se
praví: `Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.'
Když však `vystoupil', znamená to, že musel
předtím sestoupit dolů, na zem. Stejná osoba je
ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad
nebesa, aby všecko naplnil. Tak určil jedny za
apoštoly, jiné za kazatele
mluvící pod vlivem vnuknutí,
jiné za misionáře, jiné pak za
pastýře a učitele, aby připravili křesťany k
úkolům, které mají plnit, aby Kristovo
tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve
víře a v poznání Božího
Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na
nás uskuteční) Kristova plnost.
Zpěv před evangeliem – srov. Mt 28,19.20
Aleluja. Jděte a učte všechny národy,
praví Pán; já jsem s vámi
po všechny dny až do konce světa. Aleluja.
Mk
16,15-20
Byl
vzat do nebe a zasedl po Boží pravici.
Zakončení svatého evangelia podle Marka.
(Když se Ježíš naposled zjevil
jedenácti apoštolům,) řekl jim: „Jděte
do celého světa a hlásejte evangelium
všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se
pokřtít, bude spasen; kdo však
neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou
provázet tato znamení: v mém
jménu budou vyhánět zlé duchy, budou
mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky),
a když vypijí něco smrtelně jedovatého,
neuškodí jim to; na nemocné budou
vkládat ruce, a uzdraví se.“ Tak k nim
Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do
nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak
vyšli a všude kázali. Pán
působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními,
která je provázela.
Komentář: Lk
24,46-53
Mohu si uvědomit: Ježíšovi učedníci se
vracejí do Jeruzaléma s velkou
radostí. Neteskní, ale velebí Boha s
vědomím, že Ježíš je stále
s nimi. To platí i dnes!
PÁTEK
27.5.
Sk
18,9-18
Mám
v tomto městě mnoho svých lidí.
Čtení ze Skutků apoštolů.
(Když byl Pavel v Korintě,) řekl mu Pán v noci ve
vidění: „Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože
já jsem s tebou a nikdo už ti napříště
nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho
svých lidí.“ Usadil se tam proto na rok
a šest měsíců a učil u nich Božímu
slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, povstali
židé jako jeden muž proti Pavlovi, přivedli ho před
soudcovský stolec a žalovali: „Tenhle člověk
přemlouvá lidi k bohopoctě, která se
příčí zákonu!“ Když se
však Pavel už chystal odpovědět, řekl Gallio židům:
„Kdyby to bylo nějaké
bezpráví nebo bídný zločin,
věnoval bych vám, židé, pozornost, jak se
sluší a patří. Ale když jsou to
hádky o slovo, o pojmenování nebo o
nějaký váš zákon, to si
vyřiďte sami. Já v těch věcech nechci nic
rozsuzovat.“ A tak je od svého soudu
odmítl. Tu všichni (pohané) popadli
představeného synagogy Sosthena a bili ho přímo
před soudcovským stolcem, ale Gallio na to vůbec nedbal.
Pavel tam pobyl ještě delší čas. Pak
se rozloučil s bratry, a s Priscillou i Akvilou se vydal
lodí do Sýrie. (Ještě
předtím) si dal v Kenchrejích ostříhat
vlasy, protože udělal slib.
Mezizpěv – Žl 47,2-3.4-5.6-7
Bůh je králem celého světa.
Nebo: Aleluja.
Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.
Podrobuje nám národy,
klade nám k nohám pohany.
Vybírá nám naše
dědictví,
slávu Jakuba, kterého miluje.
Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub.
Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi,
zpívejte!
Zpěv před evangeliem – srov. Lk 24,46.26
Aleluja. Kristus musel trpět a vstát z mrtvých, a
tak vejít do své slávy. Aleluja.
Jan
16,20-23a
Vaši
radost vám nikdo nevezme.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Amen, amen, pravím vám: Vy budete
plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy
budete sice zarmouceni, ale váš
zármutek se obrátí v radost. Žena,
když rodí, má zármutek, protože
přišla její hodina. Když však
porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro
radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní
máte zármutek. Ale zase vás
uvidím a vaše srdce se bude radovat, a
vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už
nebudete na nic ptát.“
Komentář: Sk
18,9-18
Z Pánových slov v nočním
vidění je zřejmé ztotožnění se s
křesťany. Patřím ve svém městě, ve své
ulici k „jeho lidem“? Může se o mě Kristus
opřít?
SOBOTA
28. 5.
Sk
18,23-28
Apollos
dokazoval z Písma, že Ježíš je
Mesiáš.
Čtení ze Skutků apoštolů.
Po krátkém pobytu (v Antiochii) Pavel odtamtud
odešel a po pořádku procházel
galatský kraj a Frýgii a utvrzoval
všechny učedníky. Mezitím
přišel do Efesu jeden Žid, jmenoval se Apollos a
pocházel z Alexandrie. Byl to dobrý
řečník a výborně se vyznal v Písmu.
Byl poučen v nauce Páně, mluvil nadšeně a uměl
přiléhavě vykládat o
Ježíšovi, ačkoli znal jen křest Janův. Začal tedy
neohroženě mluvit v synagoze. Když ho slyšeli Priscilla a
Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili
Boží nauku. Když pak chtěl jít do Achaje, bratři
mu to schvalovali a napsali tamějším křesťanům,
aby ho přijali. Když tam přišel, prokázal
svými schopnostmi obdrženými od Boha
vynikající služby věřícím,
neboť pádně usvědčoval židy a veřejně jim dokazoval z
Písma, že Ježíš je
Mesiáš.
Mezizpěv – Žl 47,2-3.8-9.10
Bůh je králem celého světa.
Nebo: Aleluja.
Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.
Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv!
Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu.
Knížata národů se přidružují
k lidu Abrahámova Boha.
Vždyť Bohu patří vládcové země,
je nadmíru vznešený.
Zpěv před evangeliem – Jan 16,28
Aleluja. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na
svět; zase opouštím svět a jdu k Otci. Aleluja.
Jan
16,23b-28
Otec
vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Amen, amen, pravím vám: O cokoli
budete prosit Otce ve jménu mém, dá
vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu
mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost
naplnila. To vše jsem vám říkal
obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už
nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu
podávat zvěst o Otci. V ten den budete prosit ve
jménu mém a neříkám
vám, že já budu prosit Otce za vás;
vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy
milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.
Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase
opouštím svět a jdu k Otci.“
Komentář: Sk
18,23-28
Priscila a Akvila vykládají dokonale
Boží nauku, Boží cestu. Věnuji svůj čas tomu,
abych se zdokonalil ve víře? Přijímám
druhé bez předsudků?