Texty tohoto týdne k zamyšlení, úvahám a rozjímání

Obsah
27. neděle v mezidobí
VSTUPNÍ MODLITBA
1. čtení
ŽALM
2. čtení
Evangelium
Promluva
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
K ZAMYŠLENÍ

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

27. neděle v mezidobí

„Mít tak moc hory přenášet“, mohli bychom si povzdechnout. A co když to jde? Ne, dnešní neděle neslibuje žádné ezoterické kejkle s energiemi. Nabízí ale zastavení nad fenoménem víry. Co víra je a jak se projevuje? Jaký je rozdíl mezi „věřit v něco“ a „věřit někomu“. Modleme se dnes za dar víry pro sebe i pro naše blízké.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Habakuk vystupuje před rokem 597 př. Kr., kdy Judsko prožívalo již deset let ohrožení od Babyloňanů. První část knihy se skládá z Habakukových otázek kladených Bohu a Božích odpovědí. Poslední věta naší perikopy je zcela zásadním argumentem v textech Nového zákona (Řím 1,17; Gal 3,11; Žid 10,38). Hebrejské slovo „emuná“ znamená „věrnost“, ale i „víru“ a odvozuje se od něj i slovo Amen.

Hab 1,2-3; 2,2-4

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, – ty však neslyšíš; křičím k tobě: „Násilí!“ – ty však nepomáháš. Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Můžeš se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozmáhá se svár.
Tu mi Hospodin odpověděl: „Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky, aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně, neboť jistě se splní, nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

Zpět na obsah

ŽALM 95

Nezatvrdit srdce je zásadní podmínka, aby člověk mohl vidět velké Boží skutky. A jedině tak může chválit Boha.

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme skálu své spásy,
předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!

Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!
Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě,
jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Pokračujeme v četbě pastorálních listů. Timoteus byl spolupracovníkem svatého Pavla a později biskupem v Efezu. V textu narazíme na poznámky k tehdejší praxi církve, jako bylo vzkládání rukou v rámci biskupského svěcení či chápání víry jako svěřeného pokladu, tedy čehosi tradovaného – předávaného.

2 Tim 1,6-8.13-14

Milovaný! Vybízím tě: zase oživ plamen Božího daru, který ti byl dán vzkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani se nestyď za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.
Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, tobě svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Slovo Páně trvá navěky; totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno. Aleluja.

EVANGELIUM

V předchozích textech nedělních evangelií se mluvilo o bohatství (Lk 16). Jde nejen o to být nespoutaný majetkem, ale k dosažení Božího království je třeba odpouštět (verš 3-4), věřit a s vírou jednat (verš 5-6), ale také mít pravdivé povědomí, kým jsme my a kým je Bůh (verš 7-10).

Lk 17,5-10

Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“
Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: ‘Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!’, poslechla by vás.
Když někdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: ‘Hned pojď a sedni si ke stolu’? Spíše mu přece řekne: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.’ Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno?
Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’

Zpět na obsah

PROMLUVA

Kdo má odvahu a schopnost dohlédnout do hloubky věcí, poznal to, co poznali apoštolové, že bez víry, bez víry ve „vrchovaté dávce“ nelze dostát Ježíšovým požadavkům. A touto jednoduchou prosbou „dej nám více víry“ je víra představována jako jednoznačně Kristův dar. Ten si nelze vynutit nebo zasloužit. Na druhé straně je víra tak mocná, že dokáže neuvěřitelné věci. Je to znázorněno činy tak neuvěřitelnými, jakými by bylo přesazení hory nebo vyrvaní z kořene stromu, který se dožívá i šesti set let věku! Víra ovšem není nástroj, kterým bychom mohli dělat libovolné (i dobré) kousky a kouzla, ale síla, v níž lze splnit i náročné a na první pohled snad i nemožné Ježíšovy požadavky.

Uznat, že Bůh nám není ničím zavázán a ničím povinen, že jeho dary jsou zcela svobodné činy, to je někdy pro pochopení tvrdý oříšek. Lidstvo se v celé své historii snažilo ovlivnit božstva, strhnout je na svou stranu, zavázat si je. Židovství ani křesťanství takto ovlivnitelného a malého boha nezná. Zde je Bůh vždy Pán - suverén, který člověka miluje, je mu věrný, zachraňuje ho, dokonce mu slouží, ale člověk ho neovládá, člověk si ho nemůže zavázat. Tento Bůh tedy není žádnou modlou a skutečné křesťanství není žádnou magií.

I v časech, kdy křesťanství není zakazováno a pronásledováno, nebývá lehké uskutečňovat vše, k čemu nás evangelium vede. V příznivých i nepříznivých dobách není možné sloužit dvěma pánům. Je třeba se rozhodovat. A služba Bohu, život podle evangelia, mohou být uskutečněny jen tehdy, je-li člověk ochoten prohrát ve světě. Jsou dokonce situace, kdy prohra vlastního života je jediným možným dobrým výsledkem v určité životní komplikaci. Mučedníci toto prožili a dožili až do nejzazšího konce. Ale nejde vždy o život. Je mnoho proher menšího rozměru, ale snadná z nich není žádná. Známe je ze svých životů a nemáme je zpravidla rádi. Chtěli bychom věc zařídit tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, chtěli bychom se utkat se zlem tak, aby naše prohra byla v každém případě a předem vyloučená. Abychom na nic vcelku nedoplatili. Je to ale možné? Víme, že ne. A víme také, že mnohdy nemáme sílu přijmout věci takto. Kde tu sílu vzít? V evangeliu čteme prosbu apoštolů: „Pane, přidej nám víru!“ A Ježíšova odpověď mluví o tom, že víra je síla, která dokáže věci nemožné. Tomu ale nelze rozumět tak, že víra by prostě umožnila jen tak překonat přírodní zákony podle našich přání nebo dokázala kousky, kterým by se všichni divili. V síle víry můžeme jedině a především dostát Ježíšovým požadavkům. Jednat křesťansky i tam, kde na to doplatíme a kde by druhý hledal cestu záchrany na účet druhých. A tuto víru nelze než si vyprosit. Bez modlitby za vlastní víru toho mnoho nedokážeme a naopak při růstu naší víry se stanou mnohé předměty našich modliteb zbytečnými. Nikdo z nás zřejmě v tomto světě utkání se se zlem neuhne. Bude jím vyzkoušen. Je zbytečné se bát, je nesmyslné chytračit a chtít být při tom Kristovým. Je nutné umět ztratit a prohrát pro Krista, tedy pro lásku a pravdu, která před Bohem obstojí. Jen tak náš život přinese ovoce a nebude zmařen tím, že bude chtít zachovat sám sebe. Je to velmi těžké. V síle víry je to ale možné.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Všemohoucí Bože, ty nás sytíš a vnitřně obnovuješ svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať ten, který se stal naším pokrmem, přetváří nás stále víc a více k své podobě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Nemalá část evangelia se skládá z drobných výroků, které autoři poskládali v různém pořadí a vložili do textu. Tak si počíná i svatý Lukáš. Výrok o víře šokuje. Copak apoštolové nenásledují Krista, protože v něj uvěřili? Pán naznačuje, že o víru je třeba se opřít. Vložit důvěru do toho, co jsme vírou přijali. Nikdo by neporoučel stromu, aby se přesadil. Rozumově ví, že to je nesmysl. Pokud ale víra vede člověka ke krokům, které jsou za hranou běžné zkušenosti, je třeba ji brát vážně. Je třeba rozvažovat na jedné straně s velkou pokorou služebníků, kteří si Boha váží, a na druhé straně s důvěrou dítěte, které spoléhá na Nebeského Otce. Pán tedy necílí na nesmyslné či pomatené jednání. Ale poukazuje na ochotu opřít se o víru, protože víra zmůže velmi mnoho.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 3.10. 2022

1. čtení - Gal 1,6-12

á jsem evangelium nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři! Divím se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému evangeliu. Ale to naprosto není nějaké jiné (evangelium)! To vás jen jistí lidé matou a rádi by překroutili evangelium Kristovo. Ale i kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet! Co jsem řekl, opakuji ještě jednou: Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, buď proklet! Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem. Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.

Mezizpěv – Žl 111,1-2.7-8.9+10c
Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu.
Nebo: Aleluja.

Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.

Skutky jeho rukou jsou věrné a spravedlivé,
spolehlivé jsou všechny jeho příkazy,
pevné navěky, navždy,
provedené v pravdě a právu.

Vykoupení seslal svému lidu,
sjednal navěky svou smlouvu;
svaté a velebné je jméno jeho.
Jeho chvála zůstává navždy.

Zpěv před evangeliem – Jan 13,34
Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán: milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.

Evangelium – Lk 10,25-37

Kdo je můj bližní?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“

Komentář: Lk 10,25-37
Kněz i levita měli málo času, byli zaneprázdněni službou Hospodinu. Cesta k Němu však vede skrz záchranu zbitých, zapomenutých.

ÚTERÝ 4.10. 2022 - Památka sv. Františka z Assisi

1. čtení – Gal 1,13-24

Bůh rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři! Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích. (Bůh) si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu. Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. Křesťanským obcím v Judsku jsem však zůstal osobně neznám. Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ A chválili kvůli mně Boha.

Mezizpěv – Žl 139,1-3.13-14ab.14c-15
Veď mě, Hospodine, cestou odvěkou!

Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš,
ty víš, když sedám i když vstávám.
Poznáváš mé myšlenky již zdálky;
ať jdu nebo ležím, ty to určuješ,
všímáš si všech mých cest.

Tys přece stvořil mé ledví,
utkal jsi mě v lůně mé matky.
Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně,
úžasná jsou tvoje díla.

Dokonale znáš mou duši,
má podstata ti nezůstala utajena,
když jsem byl tvořen v skrytu,
spřádán v hlubinách země.

Zpěv před evangeliem – Lk 11,28
Aleluja. Blahoslavení jsou ti, kdo slyší Boží slovo, a zachovávají ho. Aleluja.

Evangelium – Lk 10,38-42

Marta ho přijala do svého domu. Marie si vybrala nejlepší úděl.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“

Komentář: Lk 10,38-42
„Pane, řekni jí něco, rozsuď nás, nenech to tak“, říkáme i my často v modlitbě. Spočinutí u Pánových nohou je však možné i při práci pro druhé.

STŘEDA 5.10. 2022

1. čtení – Gal 2,1-2.7-14

Poznávali, že mám k tomu milost.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři! Po po čtrnácti letech jsem šel znovu do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou také Tita. Šel jsem tam, protože se mi o tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v soukromí (jsem to vyložil) těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznávali, že mám k tomu (od Boha) milost, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. Jenom nám (doporučili), abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci. Když však přišel Petr do Antiochie, přímo jsem proti němu vystoupil, protože si zasloužil výtku. Než totiž přišli jistí lidé z Jakubova okolí, jídal společně s pohanokřesťany. Ale když přišli, začal se stranit a odlučovat, protože měl obavy z oněch židokřesťanů. A s ním se začali tak neupřímně chovat i ostatní židokřesťané, takže dokonce i Barnabáš byl stržen tou jejich neupřímností. Když jsem však viděl, že jejich jednání není ve shodě s pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty jsi žid, a přesto žiješ jako křesťané z pohanství, a ne ze židovství. Jak tedy můžeš nutit pohany, aby zachovávali židovské zvyky?“

Mezizpěv – Žl 117,1.2
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé,
oslavujte ho, všechny národy.

Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
a Hospodinova věrnost trvá navěky.

Zpěv před evangeliem – Řím 8,15
Aleluja. Dostali jste ducha synovství, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Aleluja.

Evangelium – Lk 11,1-4

Pane, nauč nás modlit se.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Jednoho dne se (Ježíš) na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.“

Komentář: Lk 11,1-4
Chuť naučit se správně modlit! Máme ji? Není pro mě modlitba stereotypem, přítěží? Základní prosby načrtnuté Pánem ať jsou pro mou duši jakoby dechem…

ČTVRTEK 6.10. 2022

1. čtení – Gal 3,1-5

Dostali jste Ducha za skutky ze Zákona, anebo za víru?

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Vždyť vám byl zrovna před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Jen to bych od vás rád věděl: dostali jste Ducha za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? To jste tak pošetilí? Začali jste duchem, a teď končíte tělem? Tak veliké věci jste prožili, a všechno je nadarmo? V tom případě by to ovšem bylo nadarmo. Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá mezi vámi zázraky, činí to za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána?

Mezizpěv – Lk 1,69-70.71-72.73-75
Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil svůj lid.

Vzbudil nám mocného spasitele
z rodu svého služebníka Davida,
jak slíbil odpradávna
ústy svých svatých proroků.

Zachránil nás od nepřátel,
z rukou všech, kdo nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci,
rozpomenul se na svou svatou smlouvu.

Na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi,
že nám dopřeje, abychom mu beze strachu
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili
po všechny dny svého života.

Zpěv před evangeliem – srov. Sk 16,14b
Aleluja. Otevři, Pane, naše srdce, abychom naslouchali slovům tvého Syna. Aleluja.

Evangelium – Lk 11,5-13

Proste, a dostanete.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: `Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: `Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.' Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje. Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn

poprosí o chléb, on mu dá kámen. Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí!“

Komentář: Lk 11,5-13
Po Ježíšově povzbuzení si musím uvědomit rozdíl mezi modlitbou „vyplněnou“ a „nevyslyšenou“. On často dává ve své velkorysosti věci jiné a někdy i na jiná místa.

PÁTEK 7.10. 2022 - Památka Panny Marie Růžencové

1. čtení – Gal 3,7-14

Kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři! Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou (pravé) Abrahámovy děti. Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: `Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy.' Proto ti, kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil. Ti však, kdo se opírají o skutky Zákona, jsou všichni pod kletbou. Stojí přece (v Písmu): `Proklet je každý, kdo vytrvale neplní všechno, co je psáno v knize Zákona'. Je tedy zřejmé, že ze Zákona nebývá od Boha nikdo ospravedlněn, protože `spravedlivý bude žít z víry'. Zákon však nemá na zřeteli víru, ale (tam platí): `Kdo (ty předpisy) bude plnit, najde v nich život.' Kristus nás vykoupil z té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě.' Tak se pohanům dostává skrze Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený (dar): Ducha (svatého).

Mezizpěv – Žl 111,1-2.3-4.5-6
Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu.
Nebo: Aleluja.

Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.

Velebnost a vznešenost je jeho dílo
a jeho spravedlnost zůstává navěky.
Památku ustanovil na své divy,
Hospodin je milosrdný a dobrotivý.

Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,
neustále bude pamatovat na svou smlouvu.
Své mocné činy ukázal svému lidu,
když jim dal majetek pohanů.


Zpěv před evangeliem – Jan 12,31b-32
Aleluja. Nyní bude vládce tohoto světa vypuzen, praví Pán; a já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě. Aleluja.

Evangelium – Lk 11,15-26

Jestliže vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka, někteří ze zástupu řekli: „Vyhání zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, vládce zlých duchů!“ Jiní ho pokoušeli a žádali od něho znamení z nebe. On však znal jejich myšlenky, a proto jim řekl: „Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Je-li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba. Jestliže já vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, s čí (pomocí) je vyhánějí

vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje! Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když nenajde, řekne si: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne ho vyčištěný a vyzdobený. Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky.“

Komentář: Lk 11,15-26
Ježíšovi mám poskytnout své prázdné nitro, aby je naplnil. Pokud ne, uhnízdí se tam všelicos… Platí to zvláště dnes, kdy jsme zahlceni komunikačními technologiemi.

SOBOTA 8.10. 2022

1. čtení – Gal 3,22-29

Vy všichni jste Boží děti skrze víru.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři! Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří. Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, (v očekávání) víry, která se měla zjevit. Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z víry došli ospravedlnění. Když však přišla víra, nejsme už pod vychovatelem. Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.


Mezizpěv – Žl 105,2-3.4-5.6-7
Hospodin pamatuje věčně na svoji smlouvu.
Nebo: Aleluja.

Zpívejte Hospodinu, hrejte mu,
vypravujte o všech jeho divech!
Honoste se jeho svatým jménem,
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!

Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
hledejte stále jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil,
na jeho zázraky a rozsudky jeho úst!

Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.


Zpěv před evangeliem – Lk 11,28
Aleluja. Blahoslavení jsou ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho. Aleluja.

Evangelium – Lk 11,27-28

Blahoslavený život, který tě nosil. Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když Ježíš mluvil k zástupům, zvolala na něho jedna žena ze zástupu: „Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!“ On však řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.“

Komentář: Lk 11,27-28
Pokaždé, když slyšíme Boží slovo a zachováváme ho, jsme spojeni příbuzenstvím se samotnou Marií, matkou Ježíšovou!

Zpět na obsah