VSTUPNÍ ANTIFONA

Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna...

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Závěrečná kapitola tzv. Druhého Izaiáše (kap. 40–55) z 6. stol. př. Kr. zaznívá v babylónském zajetí. Izraelité nemají chrám; ten je daleko a je v troskách. Bůh je povzbuzuje: není všemu konec. Nabízí požehnání, které dříve získávali skrze oběti, nyní však zcela zdarma.

Iz 55,1-3

Toto praví Hospodin: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko!
Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě, a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi.“

Zpět na obsah

ŽALM 145

Žalmistova píseň je nejen modlitbou, ale také vyznáním víry a chvalozpěvem Bohu. Můžeme se nyní připojit k jeho volání.

Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!

Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.

Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.
Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí.

Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. 
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Postupným čtením Listu Římanům jsme doputovali až k závěru osmé kapitoly. Jde o vrchol všech předchozích kapitol, který je spíše postaven na emotivním popisu Boží velikosti než na předkládání věcných argumentů.

Řím 8,35.37-39

Bratři! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

EVANGELIUM

Uvedenému textu předchází úryvek o smrti Jana Křtitele, o které Ježíši podali zprávu Janovi učedníci. Pána to zasáhlo. Text však volně navazuje na mnoho podobenství o Božím království (Mt 13). Nyní Pán Boží království ukazuje v praxi: není lhostejný k lidem a jejich nouzi, ale do řešení
navíc vstupuje Boží moc v podobě zázraku předznamenávajícího ustanovení eucharistie.

Mt 14,13-21

Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné.
K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“
Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“
Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“
Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“
A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

Zpět na obsah

PROMLUVA

Ten, kdo bezpečně a jasně ví, že Bůh je v Kristu zcela a neodvolatelně "pro nás" a kdo toto "pro nás" plně na sebe vztahuje, ten může s Pavlem unisono jeho hymnus zpívat, a tak svou víru potvrzovat. Pokud ale člověku zní Pavlův hymnus jako poněkud přepjatý, byť hezký projev nadšence a řekne si, že "v životě je to ovšem všechno jinak!", pak je třeba zkoumat, jak vlastně Bohu takový člověk věří. Tomu totiž musí uvěřit, ne jen Pavlovi.

Když Abraham vyšel na cestu, na kterou ho vyzval Hospodin, musel mu věřit. Musel věřit, že Boží oslovení je pravdivé a Boží nabídka má naději na uskutečnění. A on skutečně věřil Bohu, který ho vedl po cestách na této zemi.

Víra apoštola Pavla jde ještě dál. Věří v sílu vztahu, který má Ježíš k nám. Nedovede si především představit, že by nás Ježíš zklamal. Že by nedodržel svůj slib. Že by jednoho dne jeho láska k nám přestala. Že by nás nechal být. A nejen to. Ježíšovu lásku k nám považuje za něco tak silného, že ani útisk, pronásledování, nebezpečí ba ani smrt nejsou silnější. Nic z toho nás nemůže od této lásky odloučit. Je jen jedna jediná síla, která to dokáže - a to by byla naše nedůvěra k Bohu, náš postoj, ve kterém bychom to s Bohem definitivně vzdali. Byl by to ovšem ukrutný nesmysl a velká tragédie. Ale i tak je otázkou, jak dlouho by člověk dokázal Boží lásce vzdorovat, když - každý! tak touží po tom, aby byl milován, uznáván, aby měl budoucnost.

Dnes nežijeme v situaci, kdy by lidé byli pro svou víru zavíráni, pronásledováni, kdy by jim bylo kvůli víře hrubě ubližováno. Ale i přesto lze mít strach - strach, že nedokážeme vytrvat ve víře, že neobstojíme před Bohem, že se my nebo někdo z našich blízkých dá svést nějakými nabídkami pozemských výhod. V oblasti pokušení ovšem budeme žít stále, celý život. Ale Kristova láska, o které svatý Pavel mluví, tu také bude celý náš život a celou věčnost. Jde tedy o to, na čem bude člověk stavět a na co upne svou pozornost. Zda na sebe, na svou dokonalost, na svůj strach, na svůj výkon, anebo na Krista a na jeho vztah k nám. On je jistotou - ne my sami. A on je jistotou nepohnutelnou. Ostatně z minulých desetiletí máme řadu vynikajících svědků síly této Kristovy lásky. Lidé, kteří byli víc než deset let ve vězení, jako dr. Zvěřina, dr. Mádr, Růžena Vacková, řeholní sestry, které byly léta šikanovány a odváděny od svého povolání, tedy lidé, kteří kvůli Kristu opravdu trpěli a na které byl vykonáván veliký a hrubý nátlak, aby se ho vzdali, vydrželi. Od Kristovy lásky je skutečně nic neodloučilo. Naopak, jejich láska a věrnost v utrpení většinou zesílily.

Dávná a i nedávná zkušenost křesťanů se situací pronásledování ukazuje znovu a znovu jedno jediné: sílu Kristova vztahu k nám, sílu, která člověka unese v nejtěžších zkouškách a která ho uchrání nečestných a nakonec zničujících kompromisů. Není třeba být "vycvičeným hrdinou", ani to ostatně nejde, prodělat takovýto "výcvik". Ale je třeba Krista dobře znát. Znát ho tak důkladně, mít tak velké vědomí o jeho lásce a věrnosti, aby od něho nemohl být člověk oddělen ničím, co by se chtělo postavit mezi něho a nás. Abychom se na sílu a trvalost jeho vztahu k nám mohli vždy a všude plně spoléhat, a to až do našeho posledního dechu - a i po něm.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Dal jsi nám, Pane, chléb z nebe, abys nás naplnil radostí a sytil naši touhu po tobě.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty o nás stále pečuješ a občerstvuješ nás chlebem života; prosíme tě, provázej nás svou mocnou ochranou, abychom dosáhli věčné spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Můžeme obdivovat pozoruhodný zázrak rozmnožení chlebů a nasycení davu. Stejně tak silným příkladem je schopnost věnovat se potřebným v okamžiku, kdy si Ježíš plánoval volno a čas na vyrovnání se s těžkou zprávou o smrti svého příbuzného a předchůdce Jana.
Ale pozornost nesmí zastínit Ježíšovo systematické vyučování apoštolů. „Vy jim dejte jíst!“ Tato výzva zní stále dějinami. Není to nesplnitelný úkol, jakkoli tak na první
pohled vypadá. Ježíš názorně ukazuje, že ač vyčerpáni, bez dostatečných prostředků, v nečekané chvíli… máme řešení! Jsme neseni mocí Boží a jeho mocí se budou i nadále dít zázraky. Tím největším bude eucharistie, znamení nevysychající Boží milosti.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 3. 8.

Jer 28,1-17

Na začátku kralování judského krále Sidkijáha, čtvrtého roku pátého měsíce, řekl mi Chananjáh, syn Azurův, prorok z Gibeonu, v Hospodinově domě před kněžími a vším lidem: „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Zlomím jařmo babylónského krále! Ještě dvě léta a dám zase na toto místo přinést všecko nářadí Hospodinova domu, které vzal babylónský král Nabuchodonosor z tohoto místa a přenesl je do Babylóna. Také judského krále Jechonjáha, syna Jehojakimova, a všecky judské vyhnance, kteří se dostali do Babylóna, přivedu nazpět na toto místo – praví Hospodin – neboť zlomím jařmo babylónského krále.“ Tu odpověděl prorok Jeremiáš proroku Chanajáhovi před kněžími a vším lidem, který právě byl v Hospodinově domě. Prorok Jeremiáš řekl: „Ať se tak stane! Kéž tak učiní Hospodin! Ať Hospodin splní tvá slova, která jsi prorokoval, aby se zas vrátilo nářadí do Hospodinova domu a všichni vyhnanci z Babylóna na toto místo. Ale slyš toto slovo, které mluvím do uší tobě a všemu lidu: Proroci, kteří byli přede mnou i před tebou od dávných dob, prorokovali proti mnoha zemím a proti velikým královstvím válku, hlad a mor. Avšak o proroku, který předpovídá štěstí, se teprve tehdy pozná, že je prorokem, že ho poslal skutečně Hospodin, když se splní slovo toho proroka.“ Tu vzal prorok Chananjáh jařmo ze šíje proroka Jeremiáše a rozlámal je. Pak řekl Chananjáh přede vším lidem: „Toto praví Hospodin: Tak zlomím jařmo babylónského krále Nabuchodonosora ve dvou letech na šíji všech národů.“ Prorok Jeremiáš odešel svou cestou. Když prorok Chananjáh rozlámal jařmo na šíji proroka Jeremiáše, oslovil Jeremiáše Hospodin: „Jdi a řekni Chananjáhovi: Tak praví Hospodin: Jařmo dřevěné jsi rozlámal, ale udělám místo něho jařmo železné! Neboť tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Železné jařmo položím na šíji všech těchto národů, aby sloužili babylónskému králi Nabuchodonosorovi, a budou mu sloužit (i polní zvěř mu dávám)!“ Pak řekl prorok Jeremiáš proroku Chananjáhovi: „Slyš, Chananjáhu! Hospodin tě neposlal, ale ty jsi svedl tento lid, aby se spoléhal na lež! Proto praví Hospodin: Hle, pošlu tě pryč ze světa: tohoto roku zemřeš, neboť jsi kázal vzpouru proti Hospodinu!“ Prorok Chananjáh zemřel v sedmém měsíci toho roku.



Mezizpěv – Ž 119,29.43.79.80.95.102
Nauč mě, Hospodine, svým příkazům.

Odvrať mě od cesty lži,
uštědři mi svůj zákon!

Neodnímej z mých úst slovo pravdy,
neboť doufám v tvá rozhodnutí.

Ať se obrátí ke mně ti, kdo se tě bojí,
kdo zachovávají tvá přikázání!

Nechť je mé srdce dokonalé v tvých příkazech,
abych se nemusil hanbit.

Bezbožníci na mě číhají, aby mě zahubili,
já však dávám pozor na tvá přikázání.

Neuchyluji se od tvých rozhodnutí,
protože tys mě poučil.

Mt 14,13-21

Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

Komentář: Jer 28,1-17
Pravým znamením proroka není zvěstování války, hladu a moru. Ne šíření pesimismu! Ale hlásání Boží přízně, návod a povzbuzování ke šťastně prožívanému životu.

ÚTERÝ 4. 8.

Jer 30,1-2.12-15.18-22

Jeremiáš dostal od Hospodina tato slova: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Napiš si do knihy všechna slova, která budu k tobě mluvit. Tak praví Hospodin: Nezhojitelná je tvá pohroma, velmi zlá je tvá rána. Není, kdo by se tě ujal, jsou léky pro vřed, ale tvá jizva se nehojí. Zapomněli na tebe všichni tvoji milenci, nestarají se o tebe. Bil jsem tě jak nepřítele krutým trestem pro množství tvých nepravostí, protože jsou četné tvoje hříchy. Co křičíš pro své poranění? Nezhojitelná je tvá bolest? Pro množství tvé nepravosti, protože jsou četné tvoje hříchy, jsem ti to způsobil! Tak praví Hospodin: Hle, změním osud Jakubových stanů, slituji se nad jeho příbytky, na své výšině zas bude vystavěno město, palác bude vybudován na svém starém místě. Chvalozpěv z nich bude znít, hlas jásajících. Rozmnožím je, a nebude jich málo; oslavím je, a nebudou bez vážnosti. Jeho synů bude jak za dávných časů, jeho shromáždění u mě potrvá pevně, trestem stihnu všechny, kdo jej utlačují. Vzejde z něho jeho vladař, povstane kníže z jeho středu. Dovolím mu a přistoupí ke mně. Kdo by se jinak odvážil přiblížit ke mně? – praví Hospodin. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem.“



Mezizpěv – Ž 102,16-18.19-21.29+22-23
Hospodin znovu zbuduje Sión a objeví se ve své slávě.

Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine,
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión,
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných
a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení,
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně,
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců,
aby vysvobodil odsouzené k smrti.

Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí
a jejich potomstvo potrvá před tebou,
aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno
a jeho chválu v Jeruzalémě,
když se spolu sejdou národy
a království, aby sloužily Hospodinu.

Mt 14,22-36

Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“ Přeplavili se na druhý břeh a přistáli u Genezareta. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozeslali o tom zprávu do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Komentář: Mt 14,22-36
Důležitá zkušenost, kterou Petr získal: dostal strach a měl pocit, že se topí. Dobře, že Pána v tu chvíli zavolal na pomoc!

STŘEDA 5. 8.

Jer 31,1-7

V té době – praví Hospodin – budu Bohem všech rodů Izraele, oni pak budou mým lidem. Tak praví Hospodin: Lid, který byl ušetřen meče, nalezl na poušti milost. Izrael došel na místo svého odpočinku. Zdaleka se mu zjevil Hospodin: Věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval smilování. Zase tě zbuduji a budeš vystavěna, Izraelova panno! Znovu se ozdobíš svými bubínky a vyjdeš do reje jásajících. Budeš opět štěpovat vinice na samařských horách. Štěpovat budou štěpaři a budou z nich též požívat. Neboť přijde den, kdy budou strážní volat na efraimském pohoří: „Vstaňme a vystupme na Sión k Hospodinu, svému Bohu!“ Neboť tak praví Hospodin: Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: „Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!“



Mezizpěv – Jer 31, 10.11-12ab.13
Hospodin bude nad námi bdít jako pastýř nad svým stádem.

Slyšte, pohané, Hospodinovo slovo,
zvěstujte ho na ostrovech v dáli!
Řekněte: Shromáždí Izraele ten, kdo ho rozptýlil,
bude nad ním bdít jako pastýř nad svým stádem.

Vykoupí Hospodin Jakuba
a vysvobodí ho z ruky mocnějšího.
Přijdou a budou jásat na hoře Siónu,
těšit se budou z Hospodinových dobrodiní.

Tehdy se rozveselí v tanci panna,
zaradují se jinoši a starci.
Proměním jejich nářek v radost,
útěchu a radost jim vleji po jejich smutku.

Mt 15,21-28

Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „ Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Komentář: Jer 31,1-7
Na Hospodinovo slovo útěchy navazuje i responsoriální zpěv. Jeremiáš považuje za svůj úkol hlásat povzbuzení, nikoli zmar!

ČTVRTEK svátek Proměnění Páně

Dan 7,9-10.13-14

Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Mezizpěv – Žl 97,1-2.5-6.9
Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.

Hospodin kraluje, ať zajásá země,
ať se radují četné ostrovy!
Mrak a temnota ho obklopují,
spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.

Jako vosk se taví hory před Hospodinem,
před vladařem celé země.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost
a všechny národy vidí jeho slávu.

Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí,
svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.

Mt 17,1-9

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle
ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

Komentář: Mt 17,1-9
Vyvýšení Ježíše jako „milovaného Syna“ znamená jeho nadřazení nad Zákon a proroky. Po jeho vzkříšení můžeme toto vidění kontemplovat a to, co z něj vyplývá, dále zvěstovat.

PÁTEK 7. 8.

Nah 2,1.3; 3,1-3.6-7

Hle, po horách přichází posel radosti, který zvěstuje pokoj! Slav, Judo, svoje slavnosti a splň svoje sliby. Zhoubce už nebude tebou procházet, docela je zničen. Neboť Hospodin obnoví důstojnost Jakuba jako důstojnost Izraele, protože pustošitelé je zpustošili, a zničili jejich odnože. Běda krvelačnému městu, celé je ve lži, plné je násilí, nepřestává loupit! Biče práskají, kola rachotí, pádí koně a drkotají vozy, jezdci na vzpínajících (se ořích), kmitají se meče a blýskají se kopí, množství zabitých, hromady mrtvol – není jim konce, klopýtá se přes mrtvá těla! Poházím tě výkaly, pohaním a postavím na pranýř. Každý, kdo tě spatří, prchne od tebe a řekne: „Veta je po Ninive! Kdo by se nad ním slitoval? Kde najdu ty, kdo by ho potěšili?“

Mezizpěv – Dt 32, 35cd-36ab.39abcd.41
Já usmrcuji a já oživuji.

Blízký je den jejich zkázy,
rychle přijde osud jim stanovený,
neboť Hospodin se ujme práva svého lidu,
smiluje se nad svými služebníky.

Podívejte se, že já, já to jsem,
není mimo mne boha,
já usmrcuji a já oživuji,
když udeřím, tak i uzdravuji!

Jestliže naostřím svůj blýskavý meč,
připraví-li se k právu má ruka,
pomstím se svým nepřátelům,
odplatím těm, kdo mě nenávidí.

Mt 16,24-28

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám: Někteří z těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka, jak přichází se svým královstvím.“

Komentář: Mt 16,24-28
Ztráta vlastních jistot a falešných představ ať je pozváním k tomu, aby mě Ježíš naplnil. Chci mu k tomu dát prostor?

SOBOTA 8. 8.

Hab 1,12 – 2,4

Hospodine, což nejsi od pradávna, můj Bůh, můj svatý, který neumíráš? Hospodine, poslal jsi (Chaldejce, aby konal) právo, (ty,) Skálo, určil jsi ho, aby trestal. Máš čisté oči, že se nemůžeš dívat na zlo, na soužení nemůžeš patřit; proč se tedy díváš na nevěrné, proč mlčíš, když bezbožník ničí toho, kdo je spravedlivější než on? Jednáš s lidmi jako s rybami moře, jako s havětí, která nemá vládce. (Nepřítel) je všechny tahá udicí, chytá je svou sítí, svým čeřenem je sbírá, proto se raduje a jásá. Proto přináší oběti své síti, svému čeřenu pálí kadidlo, neboť jimi se stal jeho úděl tučným, vydatným jeho pokrm. Má proto stále vyprazdňovat svou síť, zabíjet národy bez slitování? Na svou stráž se postavím, vystoupím na stanoviště, číhat budu, abych viděl, co (Pán) ve mně mluví, co odpovídá na mou stížnost. Hospodin mi odpověděl: „Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky, aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě (čeká) vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně, neboť jistě se splní, nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

Mezizpěv – Žl 9,8-9.10-11.12-13
Neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají.

Hospodin trůní věčně,
stolec svůj postavil k soudu.
Podle práva bude svět soudit,
podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Hospodin bude utlačovanému útočištěm,
útulkem v dobách tísně.
Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu,
protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!

Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu,
rozhlašujte jeho činy mezi národy,
vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel,
nezapomněl na výkřiky ubožáků.

Mt 17,14-20

K Ježíšovi přistoupil jeden člověk, padl před ním na kolena a prosil: „Pane, slituj se nad mým synem! Je náměsíčník a hrozně trpí. Často padá do ohně a často do vody. Přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“ Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené! Jak dlouho ještě mám být s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte mi ho sem!“ Ježíš pak pohrozil zlému duchu, a ten z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdravý. Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a zeptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Řekl jim: „Pro svou malou víru. Amen, pravím vám: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko, můžete říci této hoře: `Přesuň se odtud tam!', a přesune se; a nic vám nebude nemožné.“

Komentář: Mt 17,14-20
Ježíšovo vybídnutí k větší víře je návodem pro přímluvnou modlitbu. I za ty, kdo trpí rozpolceností světa, ohněm i vodou…