VSTUPNÍ ANTIFONA

S radostným zvoláním zvěstujte, hlásejte po celém světě: Pán vykoupil svůj lid. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Ocitáme se v Jeruzalémě kolem roku 48 po Kr. Evangelium bylo hlásáno již na mnoha místech mimo Palestinu. Ale s tím vyvstává zásadní otázka: Nakolik musí obrácení pohané nejprve zachovávat židovské předpisy a nakolik jsou pro ně jako křesťany nezávazné? Proto se schází první koncil (Sk 15,4-21). Jeho závěry jsou obsahem našeho textu.

Sk 15,1-2.22-29

Někteří lidé přišli z Judska do Antiochie a poučovali bratry: „Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy.“ Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma.
Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní:
„Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně.
Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi.“

Zpět na obsah

ŽALM 67

Tento žalm je ve skutečnosti prosbou, aby se projevila Boží milost. Připojme se!

Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
Nebo: Aleluja.

Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář,
kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.

Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš.

Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ!
Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Navazujeme v četbě na minulou neděli. Kniha Zjevení apoštola Jana je dílo psané zvláštním jazykem plným paralel, metafor a symbolů. V této knize jsme se dostali až k závěrečným kapitolám, které popisují konečné Boží vítězství a odměnu spravedlivých. Nechme se strhnout emotivním popisem nebe – místa, které pro nás připravuje Bůh.

Zj 21,10-14.22-23

Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.
Chrám jsem v něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec bude ho milovat a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

Ocitáme se ve večeřadle. Apoštolové již zažili mytí nohou. Nyní je Ježíš povzbuzuje: „Ať se vaše srdce nechvěje“ (Jan 14,1). A na tomto podkladě otevírá tajemství niterného Božího života – tajemství vztahu Otce a Syna. Zjevuje působení „Přímluvce“ – Ducha svatého.

Jan 14,23-29

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já.
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‘Odcházím’ a ‘zase k vám přijdu’. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane.“

Zpět na obsah

PROMLUVA

Slovo - Duch - pokoj: tyto dary dává Kristus těm, kdo jsou jeho. Nestojí vedle sebe, jeden dar vyrůstá z druhého. Ježíšova přítomnost na tomto světě byla jen na čas - naše je taková ovšem také. Bytí u Otce, spása, Boží království, nebe znamenají ovšem přechod z omezení do neomezení. Ježíšovo slovo člověka na tuto cestu uvádí, v síle Ducha se po ní jde. A pokoj je v plnosti tam, kde jsme plně s Bohem.

Mnohdy se nám, křesťanům, vyčítá, že se za dva tisíce let svět málo změnil. Že sice tvrdíme, že přišel Mesiáš, ale na světě je stále mnoho a mnoho zla. Ostatně ani v době Ježíšově to nebylo přece jiné. Ježíš chodil po Palestině, ale jen menší část lidí mu uvěřila. A římská okupační armáda ani po Ježíšově kázáni neodešla, ti, kdo druhé okrádali, to dělali dál, ti, kdo byli nespravedliví, pokračovali ve své činnosti a tak dále. Vypadá to pesimisticky? Jen na první pohled. Podívejme se do našeho evangelia. Ježíš zde mluví o třech darech, které dává svým učedníkům. Dává jim své slovo, dává jim svého Ducha a dává jim svůj pokoj. A s tímto obdarováním potom vcházejí do světa ti, kdo mu uvěřili a kdo tyto dary přijali. Což můžeme být i my. Můžeme, pokud nečekáme stále a stále od Ježíše něco jiného, něco, co nám ani nedal ani neslíbil. Nebo pokud nečekáme znovu a znovu od světa, že se změní, že se změní podle našich (jistě těch nejlepších) představ.

Podívejme se tedy na tyto Ježíšovy dary. Především je to Ježíšovo slovo. Je to slovo osvobozující, slovo o Boží lásce a věrnosti, které vede na cestu následování Ježíše. Protože to není jen a pouze slovo lidské, ale protože je to slovo Boží v lidské podobě, je to slovo mocné. Platí o něm to, co už říká Bůh ve Starém zákoně skrze slovo proroka Izaiáše: "Mé slovo se ke mně nevrátí bez užitku ... vykoná vše, k čemu jsme je poslal" (srv. Iz 55,11). Není to tedy jen slovo, kterým bychom se mohli chlubit, jako ojedinělým poznáním. Není to slovo, kterým bychom mohli tlouci své bližní po hlavě, abychom je usvědčili z jejich omylů a špatností. Je to především slovo, které nás může osvěcovat, proměňovat a tak zachránit. Slovo věčného života, jak vyznal Petr (Jan 6,68). A toto slovo máme, podobně jako Maria zachovávat: a to ne jen jako respektovaný zákon, jako vnější normu, ale právě po vzoru Mariině je máme opatrovat ve svém srdci (Lk 2,51).

Další dar, který dává vzkříšený Ježíš, je pokoj. Pokoj, kterým zahrnuje své učedníky, ty, kteří mu nerozuměli, kteří ho opustili ve chvíli křižování, kteří se zdráhali uvěřit tomu, co říkaly ženy, když se setkaly s prázdným hrobem a se vzkříšeným Pánem. Pokoj, který znamená odpuštění i požehnání. Pokoj, který, jak říká evangelium, svět dát nemůže. Tento pokoj není klidem chvíle, ve které nás nikdo nevyrušuje. To není utišení, když odešla poslední návštěva s třemi rozdováděnými dětmi. To je pokoj s Bohem skrze Krista, chvíle, kdy víme, že jsme Bohem milováni a že jsme u něho v bezpečí. Boží dar, který - právě proto, že je Boží - svět dát skutečně nemůže. Tento pokoj přináší každé setkání se vzkříšeným Kristem: v jeho slově, ve svátostech, ve společenství křesťanů, v modlitbě.

A konečně je tu vrcholný dar, který vzkříšený Kristus slibuje a posléze i dává, a to je Duch svatý. Ten Duch, který nás uvede do celé pravdy, kterého posílá Otec, který křesťany naučí a připomene jim všechno to, co je Ježíš učil. Tento dar Ducha není člověkem ovlivnitelný, nemůžeme ho uchopit tak, jako jiné předměty, ale přece je to dar, který můžeme s vděčností přijmout a který v nás může mocně působit. Jinak totiž budeme bezmocní, i když třeba budeme mnohé znát a umět. Znovu a znovu totiž uvidíme, jak jsme bez této Boží výbavy slabí, jak jsme slabí vůči zlu ve světě, vůči moci lidské omezenosti a hlouposti, vůči tomu, co se zdá být nad lidské síly.

Podívejme se ale do našeho obyčejného života. Může se nám zdát, že tam máme jiné starosti a jiné problémy, než je to, o čem jsme zde uvažovali. Že tam nám dary jako je Boží slovo, Kristův pokoj a Duch svatý, mnoho nepomohou. Kdybychom viděli věci tak, byla by to téměř tragédie. Znamenalo by to, že chceme a dokážeme působit ve světě jen vlastními silami, že jednáme tak, jako by Ježíšovo vtělení nebylo. Jenže ono bylo, a tím se změnilo všechno. Ježíš Kristus, Boží Syn, vstoupil do lidských dějin a my, kdo jsme v něj uvěřili, bychom neměli vlastně už vůbec nic dělat bez něho, nejsme-li zcela nerozumní. Nebo alespoň nic z toho, na čem nám záleží, co považujeme za významné. Jinak totiž jednáme pod své možnosti, jinak zbytečně zůstáváme na úrovni těch, kdo nebyli Bohem přijati za vlastní!

Vraťme se tedy k našim úvodnírn otázkám. Je křesťanství ve světě k něčemu? Jsou Ježíšovy dary ve světě užitečné, působí? Ano, ano a ještě jednou ano - ale jen tam, kde je člověk přijme a kde s nimi spolupůsobí. Jako křesťané jsme k tomu vybráni, vyvoleni. Smíme tedy tuto šanci jen tak minout?

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, praví Pán; a já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Kristovým vzkříšením jsi nám, Bože, otevřel cestu ke spáse a svátostným pokrmem nás posiluješ, abychom došli do plnosti věčného života; dej, ať v nás tento velikonoční odkaz stále přináší své ovoce. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Církev zakouší nejednu složitou situaci. Nejde jen o správné porozumění víře a její věrné zachovávání, ale i o běžné zajištění fungování. A k tomu Pán říká: „Pokoj vám dávám“. Pokoj je stav srdce, když je v klidu, bez ohrožení, strachů… Ježíšův pokoj je darem Ducha svatého. I uprostřed otázek, starostí, dokonce uprostřed válečných hrůz umí Bůh vstupovat do srdce a vnášet pokoj. Tento pokoj je živý, tvůrčí, protože ho přináší Boží Duch. Je to pokoj, který nenechává věci ležet ladem, ani nejde o rezignaci či lenost. Je to pokoj, který motivuje, vítr, který vede loď, aby plula do cíle.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 23. 5.

Sk 16,11-15

Pán jí otevřel srdce, takže pozorně naslouchala Pavlovým řečem.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou na (ostrov) Samotráké, druhý den do Neapole (v Makedonii) a odtamtud pak do Filip. Je to přední město v té makedonské oblasti a římská osada. V tom městě jsme se zdrželi několik dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, kde jsme mysleli, že je modlitebna. Posadili jsme se a mluvili jsme k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás také jedna žena, jmenovala se Lýdie. Byla to obchodnice s nachovými látkami z města Thyatir, ctitelka Boha. Pán jí otevřel srdce, takže pozorně naslouchala Pavlovým řečem. Když přijala křest ona i její rodina, prosila: „Jestliže mě považujete za věřící v Pána, pojďte bydlet do mého domu.“ A přinutila nás k tomu.



Mezizpěv – Žl 149,1-2.3-4.5-6a+9b
Hospodin miluje svůj národ.

Nebo: Aleluja.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých.
Ať se raduje Izrael ze svého tvůrce,
synové Siónu ať jásají nad svým králem.

Ať chválí jeho jméno tancem,
ať mu hrají na buben a na citeru,
neboť Hospodin miluje svůj národ
a pokorné zdobí vítězstvím.

Ať svatí jásají chvalozpěvem,
ať se veselí na svých ložích.
Boží chválu ať mají v hrdlech.
Všem jeho svatým bude to ke cti.



Zpěv před evangeliem – Jan 15,26b.27a
Aleluja. Duch pravdy vydá o mně svědectví, praví Pán; vy také vydávejte svědectví. Aleluja.

Jan 15,26 16,4a

Duch pravdy vydá o mně svědectví.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku. To jsem k vám mluvil, abyste neodpadli. Vyloučí vás ze synagogy, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si myslet, že tím uctívá Boha. Budou tak jednat, protože nepoznali Otce ani mne. Ale toto jsem vám pověděl, abyste si – až jednou ta chvíle přijde – vzpomněli na to, že já jsem vám to řekl.“

Komentář: Sk 16,11-15
Lydie zve Pavla s doprovodem do svého domu. Tato pohostinnost nám může být vzorem. Chci dnes prosit za úzký vztah představitelů církve k rodinám.

ÚTERÝ 24.5.

Sk 16,22-34

Uvěř v Pána Ježíše, a dojdeš spásy ty i celý tvůj dům.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Lid (z města Filip) se sběhl proti Pavlovi a Silovi. Úředníci

z nich dali strhat šaty a nařídili bít je pruty. Když pak jim vysázeli hodně ran, dali je zavřít do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je dobře hlídal. Když dostal takový rozkaz, dal je do nejhlubší kobky a pro jistotu jim sevřel nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali Bohu chvalozpěvy. (Ostatní) vězni je poslouchali. Náhle však nastalo silné zemětřesení, takže se zachvěly základy žaláře. A ihned se rozevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. Když se žalářník probral ze spánku a viděl, že dveře vězení jsou dokořán, vytasil meč a chtěl si vzít život, neboť myslel, že vězni utekli. Ale Pavel zavolal silným hlasem: „Nedělej si nic zlého! Vždyť jsme tady všichni!“ Žalářník si dal tedy přinést světlo, vběhl dovnitř, celý se třásl a padl na kolena před Pavlem a Silou. Pak je vyvedl ven a zeptal se: „Pánové, co mám dělat, abych došel spásy?“ Oni odpověděli: „Uvěř v Pána Ježíše, a dojdeš spásy ty i celý tvůj dům.“ A začali hlásat slovo Boží jemu i všem lidem z jeho domu. Ještě v noci v tu hodinu je vzal s sebou, vymyl jim krvavé rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho lidé. Pak je uvedl do svého bytu, dal prostřít stůl a jásal nad tím, že on i celý jeho dům uvěřil v Boha.



Mezizpěv – Žl 138,1-2a.2bc-3.7c-8
Zachraňuje mě tvá pravice, Hospodine.

Nebo: Aleluja.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem,
žes vyslyšel slova mých úst.
Budu ti hrát před anděly,
vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.

Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost,
neboť nade vše jsi zvelebil své jméno a své zaslíbení.
Když jsem volal, vyslyšels mě,
v mé duši jsi rozhojnil sílu.

Zachraňuje mě tvá pravice,
Hospodin pro mě dokončí, co začal.
Hospodine, tvá dobrota trvá navěky,
dílo svých rukou neopouštěj!



Zpěv před evangeliem – srov. Jan 16,7.13
Aleluja. Pošlu k vám Ducha pravdy, praví Pán; on vás uvede do celé pravdy. Aleluja.

Jan 16,5-11

Jestliže neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: `Kam jdeš?' Spíše je vaše srdce plné zármutku, že jsem vám to pověděl. Ale já vám říkám pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám. A on, až přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Ze hříchu: že ve mne nevěří; ze spravedlnosti: že odcházím k Otci a už mě neuvidíte; ze soudu: že vládce tohoto světa je už odsouzen.“

Komentář: Sk 16,22-34
I u nás v době pronásledování docházelo k podobným situacím. Nebýt věznění, o Kristu by se mnozí nedozvěděli.

STŘEDA 25.5.

Sk 17,15.22-18,1

Co vy neznáte, a přece to ctíte, to já vám zvěstuji.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Průvodci dovedli Pavla z Beroje do Athén. Odtamtud se pak vrátili a nesli s sebou pro Silu a Timoteje příkaz, aby za ním co nejdřív přišli. Pavel se postavil doprostřed Areopagu a začal mluvit: „Athéňané! Jak pozoruji, jste po každé stránce lidé velmi zbožní. Když jsem totiž procházel a prohlížel vaše posvátná místa, přišel jsem také na jeden oltář s nápisem: `Neznámému bohu'. Co vy tedy neznáte, a přece to ctíte, to já vám zvěstuji. Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, jako Pán nebe a země nepřebývá v chrámech, které vystavěly lidské ruce, ani si nedává posluhovat lidskýma rukama, že by něco potřeboval. Vždyť on sám dává všem život, dech i všechno. On stvořil z jednoho člověka celé lidské pokolení a dal mu bydlet všude na zemském povrchu. Předem stanovil časová období a položil hranice lidským sídlům. A to proto, aby hledali Boha, zdali by se ho snad nějak mohli dohmatat a nalézt ho. Vždyť od nikoho z nás není daleko. V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme. Tak to vyjádřili i někteří z vašich básníků: `Jsme dokonce z jeho rodu.' Když jsme tedy z Božího rodu, nemůžeme se přece domnívat, že božství je něco takového jako výrobek ze zlata nebo ze stříbra nebo z kamene. To je přece výtvor lidského umění a důmyslu. Bůh však zamhouřil oči nad touto dobou nevědomosti. Teď hlásá lidem, aby se všichni všude obrátili, protože stanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět skrze muže, kterého k tomu určil. A poskytl všem důkaz pro to, aby uvěřili, tím že ho vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se tomu vysmívali a druzí řekli: „Poslechneme si tě o tom až někdy jindy.“ Tak od nich Pavel odešel. Ale někteří se ho přidrželi a přijali víru; mezi nimi člen Areopagu Diviš, pak žena, která se jmenovala Damaris, a s nimi jiní. Potom Pavel odešel z Athén a přišel do Korinta.



Mezizpěv – Žl 148,1-2.11-12.13-14a.14bc
Nebe i země jsou plny tvé slávy.

Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina z nebes,
chvalte ho na výsostech!
Chvalte ho, všichni jeho andělé,
chvalte ho, všechny jeho zástupy!

Králové země a všechny národy,
knížata a všichni soudcové země,
jinoši a s nimi panny,
starci spolu s dětmi.

Ať chválí jméno Hospodinovo,
neboť jen jeho jméno je vznešené.
Jeho velebnost převyšuje zemi i nebe
a velikou moc dal svému lidu.

Chválou je všem svým svatým,
synům Izraele, lidu, který je mu blízký.



Zpěv před evangeliem – srov. Jan 14,16
Aleluja. Otec vám dá jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. Aleluja.

Jan 16,12-15

Duch pravdy vás uvede do celé pravdy.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

Komentář: Sk 17,15.22 – 18,1
Mnozí vzdělaní a přemýšliví posluchači Pavlovo svědectví nepřijímají. Kéž jim v tom nejsem podobný! Jaký kontrast oproti žalářníkovi ze včerejšího příběhu…

ČTVRTEK 26. 5. slavnost Nanebevstoupení Páně

Sk 1,1-11

Ježíš byl před jejich zraky vyzdvižen.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat (do nebe). Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha Svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní.“ Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ On jim však řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“ Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“

Mezizpěv – Žl 47,2-3.6-7.8-9
Bůh se vznáší za jásotu, Hospodin vystupuje za hlaholu trub.

Nebo: Aleluja.

Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.

Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub.
Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi, zpívejte!

Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv!
Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu.

2. čtení – Ef 4,1-13
K onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova plnost.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

(Bratři!) Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Proto se praví: `Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.' Když však `vystoupil', znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil. Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost.

Zpěv před evangeliem – srov. Mt 28,19.20
Aleluja. Jděte a učte všechny národy, praví Pán; já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Aleluja.

Mk 16,15-20

Byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici.

Zakončení svatého evangelia podle Marka.

(Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům,) řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“ Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.

Komentář: Lk 24,46-53
Mohu si uvědomit: Ježíšovi učedníci se vracejí do Jeruzaléma s velkou radostí. Neteskní, ale velebí Boha s vědomím, že Ježíš je stále s nimi. To platí i dnes!

PÁTEK 27.5.

Sk 18,9-18

Mám v tomto městě mnoho svých lidí.

Čtení ze Skutků apoštolů.

(Když byl Pavel v Korintě,) řekl mu Pán v noci ve vidění: „Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo už ti napříště nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho svých lidí.“ Usadil se tam proto na rok a šest měsíců a učil u nich Božímu slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, povstali židé jako jeden muž proti Pavlovi, přivedli ho před soudcovský stolec a žalovali: „Tenhle člověk přemlouvá lidi k bohopoctě, která se příčí zákonu!“ Když se však Pavel už chystal odpovědět, řekl Gallio židům: „Kdyby to bylo nějaké bezpráví nebo bídný zločin, věnoval bych vám, židé, pozornost, jak se sluší a patří. Ale když jsou to hádky o slovo, o pojmenování nebo o nějaký váš zákon, to si vyřiďte sami. Já v těch věcech nechci nic rozsuzovat.“ A tak je od svého soudu odmítl. Tu všichni (pohané) popadli představeného synagogy Sosthena a bili ho přímo před soudcovským stolcem, ale Gallio na to vůbec nedbal. Pavel tam pobyl ještě delší čas. Pak se rozloučil s bratry, a s Priscillou i Akvilou se vydal lodí do Sýrie. (Ještě předtím) si dal v Kenchrejích ostříhat vlasy, protože udělal slib.



Mezizpěv – Žl 47,2-3.4-5.6-7
Bůh je králem celého světa.

Nebo: Aleluja.

Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.

Podrobuje nám národy,
klade nám k nohám pohany.
Vybírá nám naše dědictví,
slávu Jakuba, kterého miluje.

Bůh se vznáší za jásotu,
Hospodin (vystupuje) za hlaholu trub.
Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu králi, zpívejte!



Zpěv před evangeliem – srov. Lk 24,46.26
Aleluja. Kristus musel trpět a vstát z mrtvých, a tak vejít do své slávy. Aleluja.

Jan 16,20-23a

Vaši radost vám nikdo nevezme.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už nebudete na nic ptát.“

Komentář: Sk 18,9-18
Z Pánových slov v nočním vidění je zřejmé ztotožnění se s křesťany. Patřím ve svém městě, ve své ulici k „jeho lidem“? Může se o mě Kristus opřít?

SOBOTA 28. 5.

Sk 18,23-28

Apollos dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Po krátkém pobytu (v Antiochii) Pavel odtamtud odešel a po pořádku procházel galatský kraj a Frýgii a utvrzoval všechny učedníky. Mezitím přišel do Efesu jeden Žid, jmenoval se Apollos a pocházel z Alexandrie. Byl to dobrý řečník a výborně se vyznal v Písmu. Byl poučen v nauce Páně, mluvil nadšeně a uměl přiléhavě vykládat o Ježíšovi, ačkoli znal jen křest Janův. Začal tedy neohroženě mluvit v synagoze. Když ho slyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží nauku. Když pak chtěl jít do Achaje, bratři mu to schvalovali a napsali tamějším křesťanům, aby ho přijali. Když tam přišel, prokázal svými schopnostmi obdrženými od Boha vynikající služby věřícím, neboť pádně usvědčoval židy a veřejně jim dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.



Mezizpěv – Žl 47,2-3.8-9.10
Bůh je králem celého světa.

Nebo: Aleluja.

Všechny národy, tleskejte rukama,
jásejte Bohu radostným hlasem,
protože Hospodin je vznešený, hrozný,
je to veliký král nad celou zemí.

Protože Bůh je králem celého světa,
zpívejte mu chvalozpěv!
Bůh vládne národům,
Bůh zasedá na svém svatém trůnu.

Knížata národů se přidružují
k lidu Abrahámova Boha.
Vždyť Bohu patří vládcové země,
je nadmíru vznešený.



Zpěv před evangeliem – Jan 16,28
Aleluja. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci. Aleluja.

Jan 16,23b-28

Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci. V ten den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci.“

Komentář: Sk 18,23-28
Priscila a Akvila vykládají dokonale Boží nauku, Boží cestu. Věnuji svůj čas tomu, abych se zdokonalil ve víře? Přijímám druhé bez předsudků?