VSTUPNÍ
ANTIFONA
Shlédni,
Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život
svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se
své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě
hledají.
VSTUPNÍ
MODLITBA
Všemohoucí,
věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého
Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě
smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás
započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného
dědictví. Prosíme o to skrze tvého
Syna…
1.
ČTENÍ
Jedna
z nejmladších knih Starého
zákona v závěru připomíná
vyjití z Egypta. Izraelci (text je označuje jako
„zbožné děti“) se spolehli na
Boží zaslíbení a obětovali
beránky. Kniha mluví o spravedlnosti
vycházející z plnění
Božího zákona.
Mdr
18,6-9
Ta
noc, v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů, byla napřed
oznámena našim otcům, aby byli dobré
mysli, když bezpečně poznají, jakým
přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už
očekával záchranu spravedlivých a
zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal
protivníky, tím jsi oslavil nás, když
jsi nás povolal.
Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých rodičů
a svorně si uložily božský zákon, že
svatí budou mít stejný
podíl na stejných dobrech i stejných
nebezpečích, když předtím zazpívali
chvalozpěvy otců.
ŽALM
33
Spolehnutí
se na Boha přináší bezpečí.
Připojme se k žalmistovi a modleme se za odvahu a sílu
důvěřovat Bohu.
Odpověď: Blaze
lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Radujte
se, spravedliví, z Hospodina, –
sluší se, aby ho dobří
chválili.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, – blaze
lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Hospodinovo
oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad
těmi, kdo doufají v jeho milost,
aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život
zachoval za hladu.
Naše
duše vyhlíží Hospodina, – on
sám je naše pomoc a štít.
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé
milosrdenství, – jak doufáme v tebe.
2.
ČTENÍ
Čtyři
neděle budeme číst 11. a 12. kapitolu listu Židům.
První část listu je výkladem Kristova
kněžství (kap. 5–10). Od 11. kapitoly
začíná praktická část
podtrhující význam víry pro
naši záchranu. Náš text je
definicí pojmu víra podloženou
příklady víry různých
osobností.
Žid
11,1-2.8-19
Bratři!
Víra je podstata toho, v co doufáme, je
přesvědčení o věcech, které nevidíme.
Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly.
Protože Abrahám věřil, uposlechl Boží
výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v
dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl,
kam jde. Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v
zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu,
podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo
dědictvím stejného příslibu. Čekal
totiž na město s pevnými základy,
které sám Bůh vystaví a
založí.
I neplodná Sára uvěřila, a proto dostala
sílu stát se matkou, a to přes svůj
pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který
ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého,
vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako
písku na mořském břehu, který nikdo
nespočítá.
Tito všichni umírali s vírou, i když
se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to
viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou
na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili,
dávali tím najevo, že pravou vlast teprve
hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se
odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni
toužili po lepší vlasti, totiž
nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a
nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.
Protože měl Abrahám víru, přinesl
Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel.
Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu
bylo slíbeno: ‘Od Izáka
budeš mít potomky.’ On totiž uvažoval
takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i
mrtvé. Proto také Izáka dostal
nazpátek i jako předobraz.
ZPĚV
PŘED EVANGELIEM
Aleluja.
Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se
nenadějete. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš
ve 12. kapitole začal mluvit o
následování, a tehdy se ho kdosi
otázal na majetek. Pán rozvinul otázku
do známého „Nestarejte se…
Hledejte nejprve Boží království, a
ostatní vám bude přidáno“.
Na to navazuje náš text.
Ježíš posune téma k
eschatologické výzvě.
Lk
12,32-48
Ježíš
řekl svým učedníkům:
„Neboj se, malé stádce!
Váš Otec rozhodl, že vám dá
království.
Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si
měšce, které nezpuchřejí, poklad v
nebi, kterého neubývá, kam se k němu
zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je
váš poklad, tam bude i vaše srdce.
Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať
hoří, abyste se podobali lidem, kteří
čekají na svého pána, až se
vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když
přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci,
které pán při svém příchodu
najde, jak bdí. Amen, pravím vám:
Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od
jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci
nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou
blahoslavení.
Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde
zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni,
neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“
Petr se ho zeptal: „Pane,
říkáš toto podobenství
jenom nám, nebo všem?“
Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a
rozvážný správce, kterého
pán ustanoví nad svým služebnictvem,
aby jim dával včas příděl jídla? Blaze
tomu služebníku, kterého pán při
svém příchodu najde, že to dělá!
Opravdu, říkám vám:
Ustanoví ho nad celým svým majetkem.
Kdyby si však onen služebník pomyslil:
‘Můj pán hned tak nepřijde,’ a začal
tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a
opíjet se, přijde pán toho služebníka
v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou
netuší, ztrestá ho a
odsoudí ho ke stejnému údělu s
nevěřícími. Služebník,
který zná vůli svého pána,
a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a
nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však,
kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje
bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od
toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo,
od toho se bude víc žádat.“
PROMLUVA
Slovo
o malém stádci a o svěřeném
království by zasluhovala pečlivé
promeditování. Mělo by z toho vzejít nebo
poopravit se sebevědomí církve. Je stále
zatíženo poněkud Rakousko - Uherskem a triumfalismem, a to,
zdá se, nejen u starých lidí. Kolektivisticky
vychované generace mají strach být
atypickými a "velké stádce" je něco, čím
proti druhým a vůči sobě argumentují jako s pravdou. Na
druhé straně vědomí, že nám přece přes naši
ubohost bylo svěřeno království, tedy něco, co daleko
přesahuje naše možnosti i kvality, chybí, nebo
není moc silné. A přece jde jasně o to, jestli se člověk
cítí být bohatý Bohem, bohatý jeho
dary.
Slova o chudobě, o získání si Božího
království rozdáváním, nemají
být zřejmě chápána jako prosté
"produkování dobrých skutků", za něž dostaneme
patřičnou odměnu. Rozdávaní má být
přímým důsledkem toho, jak jsme Bohem obohaceni -
ovšem o tom musí člověk vědět, že je obohacen. A na
druhé straně rozdávání pomůže k
pravdivějšímu a správnějšímu
životnímu postoji.
Zodpovědnost za znalost Boží vůle je věc zcela
spravedlivá. Ale ta slova nám ukazují, že s Bohem
není dobré si něco začínat "jen tak", jen
nezávazně, jen jakoby šlo o zájmovou, byť
ušlechtilou činnost. V tom, kde Bohu rozumíme, on s
námi zřejmě počítá a tedy ho nemáme zklamat.
Ve většině našich krajů asi naprostá
většina dnešních šedesátníků
byla z rodin, kde alespoň jeden z rodičů byl věřící a
tito šedesátníci mnohdy absolvovali výuku
náboženství po řadu let. Přes to je z nich veliké
procento svým myšlením i způsobem života mimo
víru i mimo církev, i když třeba slovně někteří
tvrdí, že jsou křesťany. Každý, kdo cítí
kus zodpovědnosti za církev a za výchovu budoucích
generací se musí ptát, jak je to možné, že
se to stalo. A tak se musíme nejdřív zeptat, jestli to
byla skutečná víra, co mnozí křesťané měli.
Spíš se totiž zdá, že to byl určitý
životní styl, do jisté míry formovaný a
"ozdobený" křesťanstvím, ale víra v tom smyslu,
jak o ní mluví 2. čtení, když dává
za příklad Abrahama, to zřejmě nebyla. Nebyla to totiž cesta k
lidsky nezajištěné budoucnosti s Bohem, cesta, na kterou
se vyjde na jeho slovo a pod jeho autoritou, ale byla to mnohdy snaha
po zajištěné životní cestě v houfu, s
ostatními, bez vlastního přesvědčení, bez odvahy
lišit se, bez odvahy k riziku. Nebo to dokonce byla
životní cesta k zajištění osobních
úspěchů či osobní spokojenosti, která se jen
nedopatřením děla v prostoru křesťanství. A skutečně -
ti, kdo hledali spokojený život, věci, patřící
jenom a pouze do tohoto světa, brzo zjistili, že se modlit
nemusejí, že s vírou nemusejí nic podnikat, a že
mají to, co měli, když se modlili a věřili, ba že často
mají věcí i úspěchů ještě více. Na
pozadí těchto úvah asi lépe pochopíme, co
míní dnešní evangelium, když mluví o
malém stádci, kterému Otec dal
království. Ti, kteří se vydali
abrahámovskou cestou, kteří byli osloveni Bohem a
následují Ježíše, tvořili a budou tvořit
zřejmě vždycky menší skupinu. Protože není zas tak
samozřejmé pochopit, k čemu člověka Bůh volá a co je to
bohatství, království, obdarování,
které mu slibuje. Ale důležité je, aby ti, co
tvoří malé stádce věděli, že jim Bůh dal
království, že je obdaroval svou
přítomností, svou vládou, svým
odpuštěním, svým dědictvím v nebi. Jen
člověk, který ví, jak je Bohem bohatý,
vydrží ve víře, aniž se stane zapšklým nebo
naopak útočným a tvrdým podivínem a
takový člověk potom ví, že není svým
křesťanstvím nijak ošizen, o nic připraven, ale naopak,
že je nezaslouženě a vrcholně obohacen. A také ten, kdo
ví, že je bohatý Bohem, může udělat to, k čemu
nabádá evangelium - rozdat to, co má, být
stále štědrý, dávat věci, peníze,
čas, zájem, síly.
Nemyslím si, že by lidé opouštěli živého,
skutečně poznaného Boha pro majetek, pro věci tohoto světa,
naopak, myslím si, že právě proto, že každý člověk
obohacení života, štěstí, hledá, tak v
případě, když neobjeví Boha a jeho
království jako majetek a bohatství
vrcholné, obrací se k tomu, co tvoří nějakou
hodnotu až v druhé, třetí, čtvrté řadě ... Tedy
takový člověk je spíš k politování -
protože neobjevil Boha a jeho skutečné a pravé dary, dal
se ošidit něčím mnohem a mnohem menším. A
protože třeba jen čekal, že mu Bůh pomůže k větší plnosti
darů ryze pozemských, tak Boha opustil, protože správně
zjistil, že tyto pozemské dary si může opatřit i bez něho, ba
mnohdy snáze a lépe a bez výčitek svědomí.
A okolo toho, co je mu Bohem skutečně nabízeno,
prochází bez povšimnutí, protože buď o tom
neví, nebo to nehledá.
V čem má tedy z tohoto hlediska spočívat
křesťanská výchova, sebevýchova, katecheze? Jistě,
má sestávat v zásadě z týchž prvků,
které se považují za běžné (třeba morálka a
sebevýchova v ní chybět nemůže), ale v prvé řadě
musí spočívat v objevování a
chápání Božího království,
které se nepodobá ničemu z tohoto světa, za nic z tohoto
světa není směnitelné, ale se kterým se člověk
potkává už v tomto světě, už teď z něj a v něm žije, i
když ví, že se naplní až v Boží blízkosti,
až za hranicemi naší smrti .
Aleš Opatrný
ANTIFONA
K PŘIJÍMÁNÍ
Jeruzaléme,
oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou
pšenicí.
MODLITBA
PO PŘIJÍMÁNÍ
Přijetím
svátostného pokrmu dovršuje se, Bože,
naše účast na Kristově oběti; dej, ať
nás toto přijímání
vysvobodí z temnoty hříchu a otevře světlu
tvé pravdy. Prosíme o to skrze Krista,
našeho Pána.
K
ZAMYŠLENÍ
Evangelium
reaguje na jednání lidí,
kteří žijí jen pro sebe.
Ježíš ale diskusi o majetku posouvá
dál. Jako by chtěl nabídnout
základní nadhled, o co jde. Jaký je
náš postoj k Bohu? Jestliže s ním v
životě vlastně nepočítáme, pak obojí
– jak naše schraňování
majetku, tak naopak úzkostné
posuzování, co ještě můžeme
mít – je chybné.
Klíčový je postoj
„čekání na Pána“.
Pán přijde a my s ním
počítáme. Z toho odvozujeme vše, co
dnes děláme a jak hospodaříme.
TEXTY
K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ
8. 8. Památka sv. Dominika
1.
čtení - Ez 1,2-5.24-28
Zjevení
Hospodinovy slávy.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Pátého dne měsíce – byl to
pátý rok zajetí krále
Jojachina – oslovil Hospodin kněze Ezechiela, syna Buziova, v
Chaldejsku u řeky Kebaru a zde na něm spočinula Hospodinova ruka. Měl
jsem vidění: Hle, od severu přicházel
bouřlivý vichr, veliký mrak; v něm kol dokola
zář a plápolající oheň a z
něho zářilo cosi jako
blyštící se kov; uprostřed toho bylo
vidět čtvero jakýchsi živých bytostí.
Jejich vzhled: měly lidskou podobu. Když se pohybovaly,
slyšel jsem šelest křídel jako hukot
vodních spoust, jako hřmění
Všemohoucího, jako lomoz množství,
jako lomoz tábořícího (vojska); když
se zastavily, pohyb jejich křídel se zpomalil. Když zazněl
hlas nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, zastavily se
a pohyb jejich křídel se zpomalil. Nad klenbou,
která byla nad jejich hlavou, bylo cosi jako
safírový kámen; bylo to
podobné trůnu a na tom, co bylo podobné trůnu,
byla nahoře postava, která měla podobu člověka. Viděl jsem
cosi jako blyštící se kov a jako oheň
z něho sálající kol dokola, od jeho
beder nahoru. Od beder dolů jsem viděl cosi jako oheň,
zářící kolem dokola: bylo to
podobné duze, která se objeví v
mracích v den deště. Tak zářilo kol
dokola zjevení Hospodinovy slávy. Když jsem ji
viděl, padl jsem na svou tvář.
Mezizpěv – Žl 148,1-2.11-12.13.14
Nebe i země jsou plny tvé slávy.
Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina z nebes,
chvalte ho na výsostech!
Chvalte ho, všichni jeho andělé,
chvalte ho, všechny jeho zástupy!
Králové země a všechny
národy,
knížata a všichni soudcové země,
jinoši a s nimi panny,
starci spolu s dětmi.
Ať chválí jméno Hospodinovo,
neboť jen jeho jméno je vznešené,
jeho velebnost převyšuje zemi i nebe.
Velikou moc dal svému lidu,
chválou je všem svým svatým,
synům Izraele, lidu, který je mu
blízký.
Zpěv před evangeliem – Srov. 2 Sol 2,14
Aleluja. Bůh nás povolal
kázáním evangelia, abychom
dosáhli slávy našeho Pána
Ježíše Krista. Aleluja.
Evangelium
– Mt 17,22-27
Zabijí
ho, ale třetí den bude vzkříšen.
Synové jsou svobodní od daní.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš (a jeho učedníci) spolu
chodili po Galileji, řekl jim: „Syn člověka bude
vydán lidem do rukou. Zabijí ho, ale
třetí den bude vzkříšen.“
(Učedníci) se velmi zarmoutili. Když přišli do
Kafarnaa, přistoupili výběrčí
chrámové daně k Petrovi a zeptali se:
„Váš mistr chrámovou daň
neplatí?“ Odpověděl:
„Platí.“ Jakmile vešel do
domu, předešel ho Ježíš
otázkou: „Co myslíš,
Šimone, od koho vybírají
pozemští králové poplatky a
daně? Od svých synů, nebo od cizích?“
Když odpověděl „od cizích“,
Ježíš mu řekl: „Synové tedy
k tomu vázáni nejsou. Abychom je však
nepohoršili, jdi k moři, vhoď udici, a tu rybu,
která se první chytí, vezmi, otevři
jí ústa a najdeš
stříbrný peníz. Ten vezmi a dej jim za
mě i za sebe.“
Komentář: Mt
17,22-27
Náš Pán se podrobuje a
platí daň. Ale i to koná jako znamení.
Nedává „ze svého“,
ale skrz Petrovu udici…
ÚTERÝ
9. 8., svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže
1.
čtení – Oz 2,16b.17b.21-22
Zasnoubím
se s tebou navěky.
Čtení z knihy proroka Ozeáše.
Toto praví Hospodin: „Přemluvím svůj
lid, nevěrnou nevěstu, zavedu ji na poušť, a budu mluvit k
jejímu srdci. Bude poslušná jak ve
dnech své mladosti, jako když vycházela z
egyptské země. Zasnoubím se s tebou navěky,
zasnoubím se s tebou spravedlností a
právem, milosrdenstvím a
slitováním. Zasnoubím se s tebou
věrností, a tak poznáš
Hospodina.“
Žl 45 (44), 11-12.14-15.16-17 Odp.: 11a
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej!
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej,
zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!
Sám král touží po tvé
kráse:
vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!
V plné kráse vstupuje
královská dcera,
její šat je protkán zlatem.
V barevném rouchu ji vedou ke králi,
za ní ti přivádějí panny,
její družky.
Provázeny radostným jásotem
vstupují v královský palác.
Místa tvých otců zaujmou tvoji synové,
ustanovíš je za knížata po
celé zemi.
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Přistup, nevěsto Kristova, a přijmi korunu, kterou ti od věků
připravil Pán. Aleluja.
Evangelium
– Mt 25,1-13
Ženich
je tady! Jděte mu naproti!
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům
toto podobenství: „Nebeské
království je podobné deseti
pannám, které vzaly lampy a vyšly
naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a
pět prozíravých. Pošetilé
vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej,
prozíravé si však vzaly s lampami
také do nádobek olej. Když ženich dlouho
nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
Uprostřed noci se strhl křik: ‘Ženich je tady! Jděte mu
naproti!’ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si
upravovat lampy. Pošetilé prosily
prozíravé: ‘Dejte nám trochu
oleje, lampy nám
dohasínají.’ Ale
prozíravé odpověděly: ‘Nemůžeme,
nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si
raději k prodavačům a kupte si.’ Jakmile však
odešly nakoupit, přišel ženich a ty
připravené vešly s ním na svatbu a
dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny
a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On
však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím
vám: Neznám vás.’ Bděte
tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Komentář: Oz
2,16b.17b.21-22
Mnozí se ptají: Kde byl Bůh v Osvětimi? Patronka
Evropy, velká žena židovského národa,
nám dává odpověď:
zasnoubení se Hospodinu znamená být s
Ním tam, kde je zabíjen.
STŘEDA
10. 8., svátek sv. Vavřince
1.
čtení – 2 Kor 9,6-10
Bůh
miluje radostného dárce.
Čtení z druhého listu svatého
apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude
také sklízet, a kdo rozsévá
požehnaně, požehnaně bude také sklízet.
Každý ať dá podle toho, jak se sám u
sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své
vůli, protože Bůh miluje radostného dárce. A Bůh
je dosti mocný, aby vás hojně zahrnul
svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve
všem dostatek, že stačíte i na to, abyste dělali
mnoho dobrých skutků. Stojí to v
Písmu: `Hojně rozdává
chudým, jeho štědrost potrvá navždy'.
A ten, který poskytuje rozsévači semeno a
chléb k jídlu, poskytne a rozmnoží i
vám osivo a dá vzrůst plodům
vaší štědrosti.
Mezizpěv – Žl 112,1-2.5-6.7-8.9
Blaze muži, který se slitovává a
půjčuje.
Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho
přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude
požehnáno.
Blaze muži, který se slitovává a
půjčuje,
stará se o své věci podle práva.
Neboť navěky nezakolísá,
ve věčné paměti bude spravedlivý.
Nemusí se obávat zlé zprávy,
jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se,
dokud neuzří své protivníky ve zmatku.
Rozděluje, dává chudým,
jeho štědrost potrvá navždy,
jeho moc poroste v slávě.
Zpěv před evangeliem – Jan 8,12b
Aleluja. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude
mít světlo života, praví Pán. Aleluja.
Evangelium
– Jan 12,24-26
Jestliže
mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Amen, amen, pravím vám: Jestliže
pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane
samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo
má svůj život rád, ztratí ho; kdo
však svůj život na tomto světě
nenávidí, uchová si ho pro život
věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě
následuje; a kde jsem já, tam bude i můj
služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne
poctou.“
Komentář: Jan
12,24-26
Být tam, kde je Kristus. Tedy zvláště
v chudých, mezi smutnými, s
opuštěnými. Tam jsou dle jáhna
Vavřince pravé poklady církve!
ČTVRTEK
11. 8.
1.
čtení - Ez 12,1-12
Přestěhuj
se za bílého dne před jejich očima.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka,
bydlíš mezi vzpurným plemenem,
které má oči k vidění, a
nevidí, uši k slyšení, a
neslyší, protože je to vzpurné
plemeno. Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za
bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před
jejich očima ze svého místa na místo
jiné, snad uznají, že jsou vzpurné
plemeno. Vynes za bílého dne před jejich očima
svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám
však vyjdeš před nimi večer, jako
odcházejí vyhnanci. Před jejich očima si prokopej
zeď a vyjdi skrze ni. Před jejich očima nes na ramenou (svá
zavazadla), vyjdeš za tmy, přikryješ svou
tvář, takže neuvidíš zemi;
činím totiž z tebe znamení pro dům
Izraele.“ I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za
bílého dne jsem vynesl svá zavazadla
jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem
vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl (zavazadla).
Ráno mě Hospodin oslovil: „Synu člověka, jistě ti
řekl dům Izraele, dům vzpurný: `Co to
děláš?' Řekni jim: `Tak praví
Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví
patří vládci, který je v
Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu,
který v něm sídlí.' Řekni:
`Já jsem vám znamením. Jak jsem
učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do
zajetí půjdou! A vládce, který je mezi
nimi, ponese na ramenou (svá zavazadla) – a vyjde
za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou
tvář, aby neuviděl očima zemi.'“
Mezizpěv – Žl 78,56-57.58-59.61-62
Nezapomínejte na Boží skutky!
Pokoušeli a dráždili Boha,
Nejvyššího,
a nedbali na jeho přikázání.
Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové,
zklamali jak zrádný luk.
Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na
výšinách,
svými modlami vzbudili jeho žárlivost.
Bůh to slyšel a rozhněval se,
ostře odmítl Izraele.
Vydal do zajetí svou sílu,
svou slávu v moc protivníka.
Odevzdal svůj národ meči,
proti svému dědictví vzplanul hněvem.
Zpěv před evangeliem – Žl 119(118),135
Aleluja. Jasnou tvář ukaž svému
služebníku a nauč mě svým příkazům!
Aleluja.
Evangelium
– Mt 18,21-19,1
Neříkám
ti nejvíc sedmkrát, ale třeba
sedmasedmdesátkrát.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se:
„Pane, kolikrát mám odpustit
svému bratru, když se proti mně
prohřeší? Nejvíc
sedmkrát?“ Ježíš mu
odpověděl: „Neříkám ti
nejvíc sedmkrát, ale (třeba)
sedmdesátsedmkrát. Nebeské
království se podobá králi,
který chtěl provést
vyúčtování se svými
služebníky. A když s
vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho
dlužníka, u kterého měl deset tisíc
hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit,
pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se
vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu
ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil:
`Měj se mnou strpení, a všechno ti
zaplatím!' A pán se nad tím
služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva
však ten služebník vyšel, potkal se s
jedním ze svých druhů ve službě, který
mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a
křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na
kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a
zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale
šel a dal ho zavřít do vězení, dokud
dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě
viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a
všechno to pověděli svému pánovi. Tu
si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku
ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi
mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem,
jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán
se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý
dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec,
jestliže každý svému bratru ze srdce
neodpustíte.“ Když Ježíš
skončil tyto řeči, vzdálil se z Galileje a odešel
do judského území na druhou stranu
Jordánu.
Komentář: Mt
18,21 – 19,1
Falešný obraz Boha jako
účetního „má dáti
– dal“ způsobuje i pokřivené
chování k druhým.
PÁTEK
12. 8.
1.
čtení - Ez 16,1-15.60.63
Bylas
dokonalá ozdobou, kterou jsem tě obdařil; ale zahrnovala jsi
každého smilstvím.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, připomeň
Jeruzalému jeho hanebnosti. Řekneš: Tak
praví Pán, Hospodin, Jeruzalému:
Celý tvůj původ je z kananejské země: tvůj otec
byl Amorita, tvá matka byla Chetitka. Když ses narodila,
když jsi přišla na svět, nebyla ti odříznuta
pupeční šňůra, vodou k
očištění jsi nebyla umyta, nebyla jsi potřena
solí ani zavinuta v plenky. Nikdo na tebe
nepohlédl se slitováním, aby ti
věnoval aspoň něco z této péče pro
milosrdenství s tebou. Hned po narození jsi byla
pohozena na širé pole pro svou
ošklivost. Když jsem šel kolem tebe a viděl tě,
jak se zmítáš ve své krvi,
řekl jsem ti: `Žij ze své krve a vzrůstej!'
Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses,
dospěla do svrchované krásy. Zpevnila se
tvá ňadra, vzrostl tvůj vlas, byla jsi však
úplně nahá. Tu jsem šel kolem tebe a
viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky
– rozprostřel jsem na tebe lem svého
pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal
jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu – praví
Pán, Hospodin – a stala ses mou. Umyl jsem tě
vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem. Dal jsem tě
obléknout do pestrobarevného šatu,
obul jsem tě do střevíců z delfíní
kůže, ovinul jsem ti hlavu turbanem z kmentu, přioděl jsem tě
hedvábným rouchem. Ozdobil jsem tě klenoty,
náramky jsem navlékl na tvé ruce,
náhrdelník na tvé hrdlo. Vložil jsem
kroužky do tvého chřípí,
náušnice do uší a
nádhernou čelenku na hlavu. Zdobila ses zlatem a
stříbrem, odívala ses kmentem,
hedvábím, pestrobarevným rouchem.
Jedla jsi pečivo z nejjemnější mouky, med a olej,
stala ses překrásnou a schopnou
kralování. Tvé jméno se
rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas
dokonalá ozdobou, kterou jsem tě obdařil –
praví Pán, Hospodin. Ty ses však
spoléhala na svou krásu, využívala jsi
své slávy a oddávala ses
každému, kdo šel kolem, a zahrnovala ho
svým smilstvím, a stala ses jeho. Rozpomenu se
však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů
tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu
věčnou, aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již
otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím
všechno, co jsi udělala – praví
Pán, Hospodin.“
Nebo: Ez 16,59-63
Rozpomenu se na smlouvu sjednanou s tebou a
zastydíš se.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Tak praví Pán, Hospodin:
„Učiním s tebou tak, jako tys učinila, když jsi
pohrdla přísahou a zrušila smlouvu. Rozpomenu se
však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů
tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu
věčnou. Vzpomeň si na své chování a
zastydíš se, když vezmu tvé
větší i menší sestry a
dám ti je jako dcery, avšak ne pro
dřívější smlouvu s tebou. Uzavřu s
tebou smlouvu novou a poznáš, že já
jsem Hospodin, aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již
otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím
všechno, co jsi udělala
praví Pán, Hospodin.“
Mezizpěv – Iz 12, 2-3.4bcd.5-6
Tvůj hněv se utišil, Hospodine, a dopřál jsi mi
útěchu.
Bůh je má spása!
Bez obavy mohu doufat.
Neboť Hospodin je má síla a chvála,
stal se mou spásou.
S radostí budete vážit vodu
z pramenů spásy.
Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno!
Hlásejte mezi národy jeho díla,
zvěstujte vznešenost jeho jména!
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci,
ať je to známé po celé zemi!
Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu,
neboť velikým uprostřed vás je Svatý
Izraele.
Zpěv před evangeliem – srov. 1 Sol 2,13
Aleluja. Nepřijímejte Boží slovo jako slovo
lidské, ale jako slovo Boží – vždyť
jím skutečně je. Aleluja.
Evangelium
– Mt 19,3-12
Mojžíš
vám dovolil rozvod se ženou pro tvrdost vašeho
srdce, ale na začátku to tak nebylo.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
K Ježíšovi přistoupili farizeové s
úmyslem přivést ho do
úzkých a zeptali se ho: „Může se člověk
se ženou rozvést z jakéhokoli důvodu?“
On jim odpověděl: „Nečetli jste (v Písmu), že
Stvořitel na začátku učinil (lidi) jako muže a ženu a
prohlásil: `Proto opustí muž otce i matku a
připojí se ke své ženě a ti dva budou jeden
člověk?' Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk
nerozlučuj!“ Řekli mu na to: „Proč tedy
Mojžíš nařídil dát ženě
rozlukový list a rozvést se s
ní?“ Odpověděl jim:
„Mojžíš vám dovolil rozvod
se ženou pro tvrdost vašeho srdce, ale na začátku
to tak nebylo. Říkám vám: Kdo se
rozvede se svou ženou z jiného důvodu než pro smilstvo a
ožení se s jinou, dopouští se
cizoložství.“ Učedníci mu řekli:
„Když je to mezi mužem a ženou takové, je
lepší se neženit.“ Odpověděl jim:
„Všichni to nechápou, jenom ti,
kterým je to dáno. Jsou totiž lidé k
manželství neschopní už od narození a
jsou k manželství neschopní, které
takovými udělali lidé, a jsou konečně
takoví, kteří se manželství sami
zřekli pro nebeské království. Kdo
může pochopit, ať pochopí!“
Komentář: Mt
19,3-12
Věrnost v manželství je obrazem věrnosti Boha k člověku. I v
tom máme být jeho obrazem. A on také
trpí, když vidí naše mnohé
nevěry a nestálost…
SOBOTA
13.8.
1.
čtení - Ez 18,1-10.13b.30-32
Každého
z vás budu soudit podle jeho chování.
Čtení z proroka Ezechiela.
Hospodin mě oslovil: „Co je vám, že
stále opakujete o izraelské zemi toto
přísloví? `Otcové jedli
nezralé hrozny a synům z toho trnou zuby.' Jako že jsem živ
– praví Pán, Hospodin –
nebude už nikdo v Izraeli, kdo by toto přísloví
opakoval. Hle, mně náleží všichni:
život otce jako život syna. Zemře ten, kdo
zhřeší! Jestliže je někdo spravedlivý,
jedná podle spravedlnosti a práva,
nejí maso s krví, neobrací
své oči k modlám Izraelova domu,
neposkvrní manželku svého bližního,
nepřistoupí k ženě v době jejího
krvácení, nikoho neutlačuje,
vrátí dlužníkovi zástavu,
nic nebere násilně, svůj chléb
dává lačnému,
obléká nahého, nebude
lichvářsky půjčovat, nebude brát úrok,
nebude podporovat nic zlého, bude-li každého
soudit podle pravdy, následovat mé
příkazy, bude-li zachovávat mé
zákony a plnit je – ten je spravedlivý
a jistě bude živ – praví Pán, Hospodin.
Zplodí-li pak syna násilníka a
vražedníka, který se
dopouští některých z těchto
věcí, ten (syn) jistě zemře! Sám bude
příčinou své smrti. Proto každého z
vás budu soudit podle jeho chování,
izraelský dome – praví Pán,
Hospodin. Přestaňte a odvraťte se od všech svých
nepravostí, abyste se neobtížili vinou! Oprosťte
se tedy od všech svých nevěrností,
jichž jste se dopustili vůči mně, a utvořte si nové srdce a
nového ducha. Proč byste chtěli zemřít,
izraelský dome? Vždyť nemám zálibu ve
smrti toho, který má umřít –
praví Pán, Hospodin. Obraťte se, a budete
žít!“
Mezizpěv – Žl 51,12-13.14-15.18-19
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře
a neodnímej mi svého svatého ducha.
Vrať mi radost ze své ochrany
a posilni mou velkodušnost.
Bezbožné budu učit tvým cestám
a hříšníci se budou obracet k tobě.
Vždyť nemáš zálibu v oběti,
kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
Mou obětí, Bože, je zkroušený duch,
zkroušeným a pokorným srdcem, Bože,
nepohrdneš!
Zpěv před evangeliem – srov. Mt 11,25
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi
tajemství Božího království
odhalil maličkým. Aleluja.
Evangelium
– Mt 19,13-15
Nechte
děti a nebraňte jim přijít ke mně; neboť takovým
patří nebeské království.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
K Ježíšovi přinášeli děti,
aby na ně vložil ruce a pomodlil se. Ale učedníci jim to
zakazovali. Ježíš jim řekl: „Nechte
děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým
patří nebeské
království.“ Vložil na ně ruce a
ubíral se dál.
Komentář: Mt
19,13-15
Ježíš dává najevo svou
sounáležitost s dětmi. Kéž dovedu jeho velikost
přijmout prostě, bezprostředně jako dítě.