VSTUPNÍ ANTIFONA

Jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko (Božího slova), abyste jím rostli ke spáse. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Čtvrtá kapitola knihy Skutků apoštolů mluví o prvních obtížích, které mladičkou církev potkaly. Apoštolové stanou před veleradou a statečně vyznají Krista… Tato kapitola končí shrnutím – textem, který dnes čteme. Zpráva je samozřejmě zjednodušující, hned další kapitola ukazuje problémy, ale obecný pohled na mladou církev žijící ze vzkříšení Pána je plný optimismu a radosti.

Sk 4,32-35

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.
A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

Zpět na obsah

ŽALM 118

Podobně jako minulou neděli církev zpívá Žalm 118 jako chvalozpěv na moc Boží a jeho dílo, protože nejpřesněji ze všech žalmů vyjadřuje tajemství Kristovy smrti a vzkříšení.

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Nechť řekne dům Árónův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“

Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech.
Hospodin mě sice těžce ztrestal, – nevydal mě však smrti.

Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním.
Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.
Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Jan otevřel ve čtvrté kapitole téma vztahu ke spolubratrům uvnitř komunity. Zřejmě došlo k nějaké nevraživosti či věroučnému rozporu. V páté kapitole připojuje jako argument význam křtu. Narodit se z Boha není otázkou našeho úsilí, ale darem Boží moci působící skrze křest.

1 Jan 5,1-6

Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM

Teprve po příběhu o prázdném hrobu a vyprávění o Marii považující Zmrtvýchvstalého za zahradníka se Ježíš zjeví samotným apoštolům. Jako by je potřeboval připravit. Každé slovo tohoto vyprávění je naplněno důležitým významem. A přeci, i když se zjevuje naplno, je tato událost spojena s vírou, jak ukazuje postava Tomáše.

Jan 20,19-31

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“
On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“
Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“
Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Zpět na obsah

PROMLUVA

Za život člověk vyslechne sotva přehlédnutelné množství čtení z Písma, kázání, katechezí, zkrátka vstřebává do sebe množství náboženských informací. Některé si dokonce trvale pamatuje. Je to už víra?

Ze zkušenosti víme, že ne. Člověk může o Kristu mnohé vědět, a přece ještě nemusí mít víru. Víra v křesťanském slova smyslu není víra něčemu nebo "na něco" ale je to víra především někomu. Víra Bohu. Ale nejen to, i víra člověku. Tomáš měl uvěřit těm, kteří mu řekli: "Viděli jsme Pána," tedy vzkříšeného Pána. Ale Tomáš neuvěřil, a tak se musel setkat se vzkříšeným Kristem sám, aby nejen vznikla jeho víra, ale aby slyšel: "Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili." Tomášovo setkání s Kristem je navíc, je to mimořádný dar.

Svědectví těch, kteří se setkali se Vzkříšeným, je přítomno v Písmu a je přítomno ve víře církve. Je tak tedy v zásadě přístupno všem lidem všech generací. Víra tedy také znamená: uvěřit svědkům Kristova zmrtvýchvstání a na základě takto přijatého svědectví žít. Nejde jen o to, vědět všechno o Kristu, znát všechna jeho slova a znamení. Ani Jan všechna nepředává, jak čteme v jeho evangeliu. Jde o to, přijmout tolik informací, a tak uvěřit těm, kteří mi je předávají, aby mohla vzniknout moje vlastní víra jako síla, která nese můj život, jako spojnice mezi mým lidstvím a Božím životem, který nám Bůh skrze Krista daroval.

Jan řekne: "Abyste s vírou věříce, měli život v jeho jménu" (Jan 20,31). Teprve to je to, oč vposledku jde. Nejde jen o množství informací, nejde jen o správnost poznatků, nejde jen o to, uvěřit Ježíšovým svědkům, i když je to všechno potřebné. Ale to, k čemu se má dojít, je ještě závažnější. Jde totiž o život. Ne o život jakýkoliv. Jde o život Boží. A ten můžeme díky křtu a víře dostat. "Jestliže se nenarodí někdo z vody a Ducha svatého, nemůže vejít do Božího království" (Jan 3,5).

A konečně: "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. A věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista" (Jan 17,1-3). Život, o kterém Jan mluví, není pouhým biologickým životem, o který se největší část lidí strachuje. Není pouhým lidským fungováním. Ale není to také něco, co by nepatřilo do tohoto života a světa, něco, co bychom mohli najít jen a pouze na "onom" světě, za hranicemi našeho pozemského bytí. Víra nás uvádí do života, který vychází od Boha, a který je nám darován už tady a teď. Je to život plný, nezničitelný smrtí. Život, který je "s Kristem skryt v Bohu" (Kol 3, 3). To je naše pravé bohatství, to je bezprostřední výsledek naší víry, který není ovšem, jako jiné pozemské dary, určen jen pro interval mezi narozením a smrtí. Pavel se tento život snaží občas popisovat, Jan o něm prostě mluví jako o faktu.

A my? My ho můžeme jedině žít, chceme-li o této věci něco podstatného vědět.

Slyšeli jsme teď o Velikonocích poměrně dost úryvků z Písma, slavili jsme liturgií (v podstatě jakousi názornou hrou) tajemství naší spásy. Co zbývá pro všední dny? Právě tento život, který je přístupný skrze víru, kterou mohly Velikonoce rozdmýchat. Život, který je v podstatě víc, než jakékoliv zdokonalení člověka. Je to život Bohem darovaný, ne námi vypěstovaný. Život radikálně nový. Podaří-li se nám "chodit v novosti tohoto života", neslyšeli jsme slovo Boží zbytečně. Budeme těmi, kteří jsou skutečně blahoslavení, protože neviděli a uvěřili. Pokud se to s námi už nestalo, může se to stát teď, ne až někdy v mlhavé budoucnosti.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Pohleď na mé jizvy a dotkni se jich, nepochybuj, a věř. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Dokonej v nás, Bože, velikonoční dílo vykoupení a dej, ať plně žijeme z toho, co jsme od tebe přijali. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Nevěřící Tomáš se často zmiňuje jako příklad nedostatečné víry. Ale jeho odmítání může mít více příčin. Například hněv na sebe sama, že nebyl před týdnem s ostatními nebo že nevzal Ježíšova slova vážně… Z textu není jasné, zda vložil svoji ruku do Kristových ran. Jde ale o velmi silný obraz. Možná jsme to my, kdo potřebujeme vložit svoji ruku do Kristových otevřených ran, aby se pohly ledy našeho života. Dnes i nás Ježíš zve: „…vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 12. 4.

Sk 4,23-31

Když byli (Petr a Jan) propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co všecko jim řekli velekněží a starší. Když to uslyšeli, společně zvolali k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je v nich. Ty jsi řekl pod vlivem Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho praotce Davida: 'Proč se pohané bouří, proč národy osnují marné plány? Pozdvihují se pozemští králové a vládcové se spolčují proti Pánu a proti jeho Pomazanému.' Ano, skutečně, v tomto městě se spolčili Herodes a Poncius Pilát s pohany a s izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal (za Mesiáše). Tak vykonali, co předem určila tvoje moc a tvé rozhodnutí. A teď pohleď, Pane, jak vyhrožují! Dej tedy svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s veškerou odvahou, a ty přitom zasahuj svou mocí, aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a znamení a divy.“ A když skončili tuto modlitbu, otřáslo se to místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým, takže s odvahou hlásali Boží slovo.



Mezizpěv – Žl 2,1-3.4-6.7-9
Blaze všem, kdo se uchylují k Hospodinu.

Nebo: Aleluja.

Proč se pohané bouří,
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové
a vladaři se spolu umlouvají
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
„Rozlámejme jejich okovy
a odhoďme jejich pouta!“

Směje se ten, který na nebesích trůní,
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví,
děsí je svým hněvem.
„Já jsem přece ustanovil svého krále
na Siónu, na své svaté hoře!“

Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí,
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn,
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy,
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem,
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“

Jan 3,1-8

Mezi farizeji byl člověk, jmenoval se Nikodém, člen židovské velerady. Ten přišel (k Ježíšovi) v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha, protože nikdo nemůže konat ta znamení, která konáš ty, není-li s ním Bůh.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království.“ Nikodém mu namítl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Přece nemůže podruhé vejít do mateřského lůna a narodit se.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znova. Vítr vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

Komentář: Sk 4,23-31
Po zážitku věznění vytryskla společná modlitba. Následuje naplnění Duchem svatým a další vyslání. Takto, v síle Pánova Ducha, roste církev dodnes.

ÚTERÝ 13. 4.

Sk 4,32-37

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost. A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. Tak levita z Kypru Josef, přezvaný od apoštolů Barnabáš, to je v překladu „syn útěchy“, měl pole, prodal ho a peníze přinesl a položil apoštolům k nohám.



Mezizpěv – Žl 93,1ab.1c-2.5
Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, oděl se velebností,
oděl se Hospodin, opásal se mocí.

Dal světu základ, že nezakolísá.
Pevný je tvůj trůn od pradávna, jsi od věčnosti.

Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé,
tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.

Jan 3,7b-15

Ježíš řekl Nikodémovi: „Musíte se narodit znova. Vítr vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém se zeptal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi v izraelském národě učitel a to nevíš? Amen, amen, pravím ti: Mluvíme o tom, co známe, svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Nevěříte-li, když jsem k vám mluvil o věcech pozemských, jak (teprve) uvěříte, až k vám budu mluvit o nebeských? Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.“

Komentář: Sk 4,32-37
Jistě se ani my neuzavíráme do sebe. Uvědomuji si, že kouzlo společného vlastnictví spočívalo v tom, že vše bylo dobrovolné. Jakékoli napodobení – bez Boha – v dějinách neuspělo.

STŘEDA 14. 4.

Sk 5,17-26

Velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž saducejská strana, byli plní žárlivosti, proto dali apoštoly zatknout a zavřít do veřejného žaláře. Ale anděl Páně v noci dveře žaláře otevřel, vyvedl je ven a řekl: „Jděte, postavte se v chrámě a hlásejte lidu všechna slova toho života.“ Oni uposlechli, vešli časně ráno do chrámu a učili. Zatím se dostavil velekněz a jeho stoupenci. Svolali veleradu i všechny izraelské starší a poslali (služebníky) do žaláře, aby je přivedli. Když tam však služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se tedy a hlásili: „Žalář jsme našli pečlivě uzavřený a stráž stát přede dveřmi, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“ Když velitel chrámové stráže a velekněží uslyšeli ta slova, byli na rozpacích, jak se to mohlo stát. Tu kdosi přišel a hlásil jim: „Muži, které jste uvěznili, jsou v chrámu a učí lid!“ Odešel tedy velitel se svými lidmi a přivedli je, ale bez násilí. Měli totiž strach z lidu, že je bude kamenovat.



Mezizpěv – Žl 34,2-3.4-5.6-7.8-9
Ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Nebo: Aleluja.

Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.

Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.

Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl
kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.

Jan 3,16-21

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.

Komentář: Sk 5,17-26
Dnes budu zvlášť myslet na ty, kdo se kvůli hlásání evangelia dostali za mříže, za ostnaté dráty. Nehrozí ale těžkosti i mně, když vezmu evangelium opravdově?

ČTVRTEK 15. 4.

Sk 5,27-33

Když (služebníci) přivedli (apoštoly) a postavili je před veleradu, začal je velekněz vyslýchat: „Přísně jsme vám přece přikázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka!“ Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Když to uslyšeli, rozzuřili se a rozhodli, že je sprovodí ze světa.



Mezizpěv – Žl 34,2+9.17-18.19-20
Ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Nebo: Aleluja.

Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.

Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo,
aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
(Spravedliví) volali, a Hospodin slyšel
vysvobodil je z každé jejich tísně.

Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce,
na duchu zlomené zachraňuje.
Spravedlivý mívá mnoho soužení,
Hospodin však ho ze všech vyprostí.

Jan 3,31-36

Kdo přichází shora, je nade všemi; kdo pochází ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všemi; svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo však jeho svědectví přijal, dotvrdil tím, že Bůh je pravdivý. Vždyť ten, kterého poslal Bůh, mluví slova Boží; (Bůh) mu totiž dává Ducha v míře neomezené. Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou. Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.

Komentář: Sk 5,27-33
Pronásledování a nenávist se dnes stupňují na mnoha místech. Ale Boží slovo ze světa sprovodit nelze. I já jsem se o tom v omezených podmínkách přesvědčil. A toto poznání mě může naplňovat radostí!

PÁTEK 16. 4.

Sk 5,34-42

Ve veleradě se zvedl jeden farizeus, jmenoval se Gamaliel, učitel Zákona, velmi vážený u všeho lidu. Poručil, aby apoštoly na chvíli vyvedli. Pak jim řekl: „Izraelité, dobře si rozmyslete, jak chcete s těmito lidmi naložit. Před nějakou dobou totiž povstal Theudas a říkal o sobě, že něco znamená, i přidalo se k němu na čtyři sta mužů. Ale byl zabit, a všichni jeho přívrženci se rozprchli a zmizeli. Po něm za soupisu povstal Judas z Galileje a strhl mnoho lidí za sebou. I on zahynul, a všichni jeho přívrženci byli rozehnáni. Proto vám radím: Nechte tyto lidi a pusťte je. Pochází-li totiž tento záměr nebo toto dílo od lidí, samo se rozpadne. Pochází-li však od Boha, nepodaří se vám ty lidi zničit. To by se pak o vás muselo říci, že se stavíte proti Bohu.“ Oni mu dali za pravdu. Zavolali tedy apoštoly - dali je zbičovat - a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří. Každý den učili dále v chrámě i po domech a hlásali radostnou zvěst, že Ježíš je Mesiáš.



Mezizpěv – Žl 27,1.4.13-14
Jedno od Hospodina žádám, abych směl přebývat v Hospodinově domě.

Nebo: Aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
před kým bych se třásl?

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím:
abych směl přebývat v Hospodinově domě
po všechny dny svého života,
abych požíval Hospodinovy něhy
a patřil na jeho chrám.

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
v zemi živých!
Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

Jan 6,1-15

Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra - mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

Komentář: Sk 5,34-42
Radost, že směli pro Kristovo evangelium trpět. Kéž mám sílu snášet obtíže doby! Potom tato radost přejde v otevřenost a schopnost podělit se o ni s druhými.

SOBOTA 17. 4.

Sk 6,1-7

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo (veškeré) množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“ Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.



Mezizpěv – Žl 33,1-2.4-5.18-19
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina,
sluší se, aby ho dobří chválili.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.

Neboť Hospodinovo slovo je správné,
spolehlivé je celé jeho dílo.
Miluje spravedlnost a právo,
země je plná Hospodinovy milosti.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí,
nad těmi, kdo doufají v jeho milost,
aby jejich duše vyrval ze smrti,
aby jim život zachoval za hladu.

Jan 6,16-21

Když nastal večer, šli Ježíšovi učedníci dolů k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh moře do Kafarnaa. Už byla tma, a Ježíš k nim ještě nepřišel. Moře se vzdouvalo nárazy silného větru. Když uveslovali pětadvacet nebo třicet honů, viděli Ježíše kráčet po moři a blížit se k lodi. Padl na ně strach. On však na ně zavolal: „To jsem já, nebojte se!“ Chtěli ho vzít na loď
a vtom loď přirazila k břehu, ke kterému jeli.

Komentář: Sk 6,1-7
Církev rostla a roste i dnes právě tím, že dokáže své pravomoce předat druhým, podělit se. Kdykoli se tak děje, Boží slovo se šíří stále víc!