VSTUPNÍ ANTIFONA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Slavnost nového začátku – v 5. stol. př. Kr. se po více jak sto letech podařilo obnovit jak chrám, tak i vlastní slavení bohoslužeb. Lidé však již nevěděli, jak bohoslužba vypadala ani co bylo obsahem Božího zákona. A tak bylo třeba obnovit nejen zasvěcení Hospodinu, ale také bylo třeba vše vysvětlit.

Neh 8,2-4a.5-6.8-10

Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.
Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: „Amen, amen!“ Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.
Četlo se v knize Božího zákona, předkládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: „Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!“ Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. Ezdráš jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“

Zpět na obsah

ŽALM 19

Tento žalm je oslavou Božího zákona, který jsme v 1. čtení připomněli. Dnes se můžeme připojit k radosti Izraele a chválit Boha za dar jeho „příkazů“. Vždyť vedou k životu.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Pokračujeme ve čtení 12. kapitoly, o duchovních darech. Nesrovnalosti v komunitě přiměly svatého Pavla, aby vysvětlil, jak se lidé vzájemně doplňují. Stejně pracuje i Duch svatý. Každému dává jiný dar. Díky tomu máme zachycenu jednu z významných teologických reflexí církve v Písmu.

1 Kor 12,12-30

Bratři! Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: „Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu,“ proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: „Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím,“ proto ještě k tělu patří! Kdyby bylo celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby bylo celé tělo jenom sluch, kde by byl čich?
Takto však umístil Bůh každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“, nebo zase hlava nohám: „Nepotřebuji vás!“
Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost, a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je--li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují.
Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni moc uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni ty řeči v neznámém jazyku pronesené vykládat?

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento úryvek je složen ze dvou částí – úvod k Lukášovu evangeliu, kde autor popisuje důvod sepsání, komu celé toto dílo píše i metodu, jak pracoval. A pak přeskočíme tři kapitoly – Ježíšovo dětství, událost křtu i pokušení na poušti. Ježíš nyní veřejně vystupuje v moci Ducha, jak dokládá i citace proroka (Iz 61,1-2).

Lk 1,1-4; 4,14-21

Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Theofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.
Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili.
Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.“
Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

Zpět na obsah

PROMLUVA

Mnozí starší lidé poznali příběhy evangelií jako morality. Mnozí mladí křesťanští fundamentalisté tvrdí, že Písmo je knihou, kam nám Bůh vše napsal, tedy že je jakousi dostatečně bohatou encyklopedií, v níž vše najdeme. Ani židovství, ani rané křesťanství nechápalo Písmo prvním nebo druhým způsobem. Písmo bylo jednak Božím darem, jednak elementem života nejprve Izraele, potom církve. Zasazení Písma jak do liturgie, tak do života osobní modlitby nám umožňuje vyhnout se oběma naznačeným chybám, pomůže nám žít život víry ze síly Božího slova.

Když se zeptáte starších lidí, kteří měli mnoho let náboženství, zda vlastní Bibli a zda v ní čtou, často odpovědí: "ne". Oni se tenkrát učili katechismus a biblickou dějepravu - to bylo vše. Učení víry bylo shrnuto do formulek katechismu, z Bible se znaly takzvané biblické dějiny, což byly zejména jednotlivé příběhy. Bible se většinou chápala jako souhrn příběhů, které poskytovaly historickou informaci a podávaly morální poučení. Jak jsme na tom ale my, mladší, dnes? Jsme většinou přesvědčeni, že Bibli číst máme. Ale proč vlastně? Co nám to má dát? To, co chápaly předchozí generace nebylo samozřejmě samo o sobě jen nesprávné. Bible opravdu poskytuje historické informace: informace o dějinách vztahů mezi Izraelem a Hospodinem. Informace o Ježíši Kristu a prvotní církvi. A neznalost těchto informací hodnotí svatý Jeroným slovy: "Kdo nezná Písmo, nezná Krista". Bible také podává morální poučení, jak Starý, tak Nový zákon. A přeci není Bible jen tímto.

Vraťme se tedy do doby návratu z babylonského zajetí, do doby Nehemiášovy. Proč židy tak dojímalo čtení Zákona? Přece ne kvůli tomu, že v něm byly morální předpisy. Spíše proto, že Zákon byl textem smlouvy. A smlouva - to byla záruka jejich budoucnosti. Při svém návratu museli pocítit, že se obsah smlouvy naplňuje. Právě jejich návrat z beznadějné situace babylonského exilu byl událostí, v níž se smlouva prosadila a naplnila - Izrael v exilu nezanikl, židé neztratili víru, dokázali, ač zdecimovaní, pokračovat. Věděli ale, že toto všechno je dílem Hospodina smlouvy, toho, který je Bohem Abrahamovým, Izákovým, Jakobovým. A Ježíš toto chápání Písma ve 4. kapitole Lukáše dovršuje, když říká: "dnes se splnilo (v mé osobě) toto Písmo, které jste slyšeli". To je totiž poslední, vrcholný cíl, smysl, účel Písma, Bible - aby se naplnilo. Aby se uskutečnilo to, co je v Bibli zvěstováno. Bible ovšem není soupisem věšteb, které se jednoho dne naplní jako pověst o Bruncvíkovi či blanických rytířích. Bible otevírá nový průhled, ukazuje novou dimenzi bytí člověka i bytí světa, dimenzi, která existuje, ale která je skryta před zkoumáním toho, kdo má jen znalosti a schopnosti tohoto světa. Bible skrze tuto novou dimenzi člověka vede, naplňuje, uvádí tam, kde je skutečný život, život Boží a na tento život nás skrze víru a svátosti napojuje. Člověk sám se potom stává někým, v kom se mají Boží plány, dary a požadavky naplnit. Toto naplnění probíhá už teď a završeno bude až na konci časů.

Co z toho plyne prakticky? Že Bibli je třeba nejen číst a vykládat, že je třeba víc: žít s ní a žít z ní. To znamená nejen číst a nejen přemýšlet, abych porozuměl, ale znamená to číst a čtené - jako Maria - uchovávat v srdci a žít s tím tak, aby se slovo Písma "vtělovalo" v můj život a tak šlo cestou k naplnění. Právě dějiny Izraele, které stojí na Božím zaslíbení (Abraham), na Boží smlouvě (Mojžíš) ukazují, že se k tomuto naplnění (Ježíš) jde dlouho, cestami často nejasnými, ale s jistotou, danou přítomností Boha ve slově Písma.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Všemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Zcela samozřejmě dnes otevíráme internetové stránky o víře či výtisk Bible. Jiní se postarali, aby tyto pomůcky byly k dispozici. Ale již s rozpaky přemýšlíme, jak o víře mluvit v práci nebo s dětmi. Jak se víra předává? Stačí předat informace? A neměli bychom si nějak zachytit významné okamžiky, kdy se nás osobně Bůh dotknul? Snad nejpřesvědčivěji se víra předává svědectvím, nejen tichým, ale hlásaným svědectvím, jak Bůh v mém životě jednal.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 24.1.

2 Sam 5,1-7.10

Ty budeš pást můj izraelský lid.

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: "Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem." Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; a kraloval čtyřicet let. V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců; v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou. Král se svými muži pak vytáhl k Jeruzalému proti Jebuzitům, obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi: "Nevejdeš sem, slepí a kulhaví tě zaženou!" To znamenalo: David sem nevstoupí. David však dobyl tvrze Siónu - a to je město Davidovo. A David se stával stále mocnějším, protože Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.



Mezizpěv – Žl 89,20.21-22.25-26
Má věrnost a láska ho budou provázet.

Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls:
Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem,
povýšil jsem vyvoleného z lidu.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka,
pomazal jsem ho svým svatým olejem,
pevně ho drží má ruka
i mé rámě ho posiluje.

Má věrnost a láska ho budou provázet,
ve jménu mém zmohutní jeho síla.
Položím jeho ruku na moře
a na řeky jeho pravici."



Zpěv před evangeliem – 2 Tim 1,10b
Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

Mk 3,22-30

Se satanem je konec.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili (o Ježíšovi): "Je posedlý Belzebubem! Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů." Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem."

Komentář: Mk 3,22-30
Podezíravost učitelů Zákona je mi povědomá. Nepostupujeme podobně, kdykoli vidíme, že má někdo v církvi úspěch? Kéž se dovedu zbavit žárlivosti.

ÚTERÝ 25.1. svátek Obrácení sv. Pavla

Sk 22,3-16

Vstaň, vzývej Ježíšovo jméno, dej se pokřtít a očistit od svých hříchů.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Pavel promluvil k lidu: „Já jsem Žid. Narodil jsem se v Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady v tom městě, a přesně jsem byl vychován, jak to žádá otcovský zákon, ve škole u Gamaliela. Moje horlivost pro Boha byla veliká, jak je tomu u vás dodneška. Proto jsem pronásledoval toto učení až na smrt: dával jsem spoutat a do vězení zavírat muže i ženy. To mi může dosvědčit i velkněz a celá rada starších. Od nich jsem také dostal listy pro bratry v Damašku a odebral se (tam), abych i odtamtud přivedl svázané (křesťany) do Jeruzaléma k potrestání. Když jsem byl na cestě a už se blížil k Damašku – bylo to kolem poledne – náhle mě z nebe obklopilo oslnivé světlo. Padl jsem na zem a uslyšel, že ke mně mluví nějaký hlas: `Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' Já jsem odpověděl: `Kdo jsi, Pane?' A on mi řekl: `Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' Muži, kteří byli se mnou, viděli sice světlo, ale hlas toho, který ke mně mluvil, neslyšeli. Zeptal jsem se: `Pane, co mám dělat?' Pán mi odpověděl: `Vstaň a jdi do Damašku! Tam ti bude řečeno všechno, co máš vykonat.' Protože jsem od jasu toho světla nic neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku, a tak jsem přišel do Damašku. Tam mě navštívil jistý Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, který měl nejlepší pověst u všech tamějších židů. Přišel ke mně a řekl mi: `Bratře Šavle, ať zase vidíš!' A v tom okamžiku jsem opět nabyl zraku a uviděl ho. On pak řekl: `Bůh našich otců tě předem určil k tomu, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel jeho vlastní hlas. Ty mu přede všemi lidmi budeš svědčit o tom, co jsi viděl a slyšel. Proč tedy ještě váháš? Vstaň, vzývej jeho jméno, dej se pokřtít a očistit od svých hříchů.'”

Nebo: Sk 9,1-22

Pane, co mám dělat?

Čtení ze Skutků apoštolů.

Šavel soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně. Přišel k veleknězi a vyžádal jsi od něho pověřující listy na synagogy v Damašku: najde-li tam některé stoupence toho vyznání, muže i ženy, aby je mohl přivést v poutech do Jeruzaléma. Když byl na cestě a už se blížil k Damašku, tu ho náhle obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel, že k němu mluví nějaký hlas: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“ Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ Muži, kteří s ním konali tu cestu, stáli neschopní slova. Slyšeli sice hlas, ale neviděli nikoho. Šavel pak vstal ze země.Oči měl otevřené, ale nic neviděl. Vzali ho proto za ruce a dovedli do Damašku. A tři dny zůstal slepý a nic nejedl ani nepil. V Damašku žil jeden učedník, jmenoval se Ananiáš. Pán k němu ve vidění promluvil: „Ananiáši!“ On odpověděl: „Prosím, Pane.“ Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá a vyhledej tam v Judově domě muže, který se jmenuje Šavel z Tarsu. Právě se modlí.“ (Šavel) uzřel ve vdění muže jménem Ananiáše, jak k němu vchází a vkládá na něho ruce, aby zase viděl. Ananiáš odpověděl: „Pane, od mnoha lidí jsem slyšel kolik zla způsobil právě tento člověk tvým věřícím v Jeruzalémě. I tady má od velekněží moc, aby dal spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ Ale Pán mu řekl: „Jen jdi. Neboť on je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům. Já mu ovšem ukážu, jak mnoho musí pro mě vytrpět.“ Ananiáš tedy šel, vstoupil do toho domu a vložil na něho ruce se slovy: „Bratři Šavle, Pán mě poslal, Ježíš, který se ti ukázal na cestě sem. Máš zase nabýt zraku a dostat v plnosti Ducha Svatého.“ V té chvíli jako by mu šupiny spadly s očí, zase viděl a hned se dal pokřtít. Potom pojedl a vrátily se mu síly. Pak pobyl nějaký čas s učedníky v Damašku. A hned začal v synogogách hlásat Ježíše, že je to Boží Syn. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: „Copak to není ten který se snažil zničit v Jeruzalémě ty, kdo vzývají toto jméno? A copak sem nepřišel právě na to, aby je v poutech odváděl k velekněžím?“ Šavel však vystupoval s rozhodností stále větší a židy v Damašku přiváděl z míry, když dokazoval, že (Ježíš) je Mesiáš.



Mezizpěv – Žl 117,1.2
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé,
oslavujte ho, všechny národy.

Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
a Hospodinova věrnost trvá navěky.



Zpěv před evangeliem – Jan 15,16
Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.

MK 16,15-18

Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti (apoštolům), řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“

Komentář: Sk 22,3-16 (nebo Sk 9,1-22)
Ježíš se i dnes ztotožňuje s pronásledovanými. Ale: jsme schopni mezi sebe přijmout ty, kdo se obrátili jako Pavel?

STŘEDA 26.1. památka sv. Timoteje a Tita

2 Tim 1,1-8

V paměti mi ožívá, jak upřímná je tvoje víra.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, (aby hlásal) život slíbený v Kristu Ježíši, drahému synovi Timotejovi: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána. Děkuji Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím - jako už moji předkové - když na tebe pořád vzpomínám ve svých modlitbách dnem i nocí. Když vzpomenu na tvé slzy, toužím tě zase spatřit; to by byla pro veliká radost. V paměti mi ožívá, jak upřímná je tvoje víra. Ale tak věřila už dávno tvoje babička Lois a tvoje matka Euniké, a jak jsem přesvědčen, platí to i o tobě. A proto tě vybízím: zase oživ plamen Božího daru, který ti byl dán vzkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.

Nebo: Tit 1,1-5 (vlastní)

Titovi, svému pravému synu, kterému se dostalo stejné víry jako mně.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Titovi.

Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, (pověřený hlásáním) víry Božím vyvoleným, aby důkladně poznali pravdu, jak uctívat Boha. (Z ní pochází) naděje na věčný život, který už před dávnými věky pravdomluvný Bůh slíbil a ve svém čase pak své slovo uvedl ve známost kázáním, jež mi bylo svěřeno příkazem Boha, našeho spasitele: Titovi, (svému) pravému synu, kterému se dostalo stejné víry jako mně: milost a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho spasitele. Nechal jsem tě na Krétě kvůli tomu, abys uspořádal, co ještě chybí, a abys v každém městě ustanovil starší, jak jsem ti nařídil.



Mezizpěv – Žl 96,1-2a,2b-3.7-8a.10
Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
zpívejte Hospodinu, všechny země!
Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!

Rozhlašujte den po dni jeho spásu!
Vypravujte mezi pohany o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech.

Vzdejte Hospodinu, rodiny národů,
vzdejte Hospodinu slávu a moc,
vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.

Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje.
Upevnil svět, aby nekolísal:
národy řídí podle práva.



Zpěv před evangeliem – Lk 4,18c
Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

Lk 10,1-9

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'"

Komentář: 2 Tim 1,1-8
Kéž i my odložíme ducha bojácnosti. Kéž se i dnes oživí plamen Božího daru. Svět i dnes čeká na ducha síly, lásky a rozvážnosti. Zejména skrz působení těch, na které byly vloženy ruce…

ČTVRTEK 27.1.

2 Sam 7,18-19.24-29

Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům?

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

Když promluvil Nátan k Davidovi, král vešel do stánku a před Hospodinem mluvil toto: "Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům, žes mě přivedl až sem? To se ti však zdálo ještě málo, Pane, Hospodine, a proto jsi své sliby rozšířil i na dům svého služebníka do daleké budoucnosti a dáváš to poznat člověku, Pane, Hospodine! Ustanovil jsi pro sebe svůj lid, Izraele, jako svůj lid navěky, a ty, Hospodine, stal ses jeho Bohem. A nyní, Hospodine, Bože, splň slib, který jsi dal svému služebníku a jeho domu navěky, a jednej podle toho, co jsi řekl: Tehdy se tvé jméno zvelebí navěky a řekne se: Hospodin zástupů je Bohem nad Izraelem! Dům tvého služebníka Davida ať potrvá pevně před tebou! Vždyť ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, dal jsi svému služebníku toto zjevení: Vystavím ti dům. Proto se tvůj služebník osmělil obrátit k tobě s touto modlitbou. Ano, Pane, Hospodine, ty jsi Bůh a tvoje slova jsou pravdivá; ty jsi slíbil tak mnoho dobrého svému služebníku! Nuže, začni žehnat domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky, vždyť ty, Pane, Hospodine, jsi to slíbil a pro tvé požehnání bude dům tvého služebníka požehnán navěky!"



Mezizpěv – Žl 132,1-2.3-5.11.12.13-14
Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

Pamatuj, Hospodine, na Davida,
na veškerou jeho starostlivost,
jak přísahal Hospodinu,
sliboval Mocnému Jakubovu:
"Nevkročím do svého obytného domu,
nevstoupím na své připravené lůžko,
nepopřeji spánku svým očím,
svým víčkům odpočinku,
dokud nenaleznu místo pro Hospodina,
příbytek Mocnému Jakubovu."

Přísahal Hospodin Davidovi
s věrností, kterou neporuší:
"Potomka z tvého rodu
dosadím na tvůj trůn.

Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu,
na mé příkazy, kterým je naučím,
též jejich synové navěky
budou sedět na tvém trůně!"

Neboť Hospodin si vyvolil Sión,
přál si ho mít za své sídlo:
"To je můj příbytek navěky,
zde budu sídlit, ten jsem si zvolil."



Zpěv před evangeliem Ž 119(118),105
Aleluja. Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce. Aleluja.

Mk 4,21-25

Svítilna se přináší, aby byla dána na podstavec. Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl zástupům: "Přináší se snad svítilna, aby byla dána pod nádobu nebo pod postel, a ne na podstavec? Nic totiž není skryté, aby se to neprojevilo, a nic není utajené, aby to nevyšlo najevo. Kdo má uši k slyšení, slyš!" Dále jim řekl: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám, a ještě vám bude přidáno. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má."

Komentář: Mk 4,21-25
Plamínek zhasne, když má nedostatek kyslíku. Tajemství evangelia: kdo má ochotu jej přijmout, bude světlem pro druhé.

PÁTEK 28.1.

2 Sam 11,1-4a.5-10a.13-17

Pohrdl jsi mnou, když jsi vzal manželku Uriáše, abys ji udělal svou ženou.

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě. Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: "Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše." David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. Žena počala a dala to Davidovi vědět: "Počala jsem." David pak poslal k Joabovi: "Pošli ke mně Chetitu Uriáše." A Joab poslal Uriáše k Davidovi. Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. Potom řekl David Uriášovi: "Zajdi do svého domu a umyj si nohy." Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: "Uriáš do svého domu nezašel." Druhého dne ho David pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. Večer Uriáš vyšel spát na své lůžko se služebníky svého pána a nezašel do svého domu. Druhého rána napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. V listě psal takto: "Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel." Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.



Mezizpěv – Žl 51,3-4.5-6a.6bc-7.10-11
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně ze mě smyj mou vinu
a očisť mě od mého hříchu.

Neboť já svou nepravost uznávám,
můj hřích je stále přede mnou.
Jen proti tobě jsem se prohřešil,
spáchal jsem, co je před tebou zlé.

Takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý,
že jsi bez úhony ve svém soudu.
Hle, s vinou jsem se narodil
a v hříchu mě počala má matka.

Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti,
ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať svou tvář od mých hříchů
a zahlaď všechny mé viny.



Zpěv před evangeliem - srov. Mt 11,25
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

Mk 4,26-34

Člověk zaseje semeno a spí, a semeno roste, on ani neví jak. Podobně je to i s Božím královstvím: jeho naplnění v

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl zástupům: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

Komentář: Mk 4,26-34
Boží království roste, ani nevíme jak. Nezávisle na snaze jeho růst zastavit, přibrzdit, ale i urychlit. Ono přerůstá naše nejodvážnější představy. V jeho stínu najdou mnozí oddech…

SOBOTA 29.1.

2 Sam 12,1-7a.10-17

Zhřešil jsem proti Hospodinu.

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

Hospodin poslal k Davidovi proroka Nátana. Když k němu přišel, řekl mu: "V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý chudý. Boháč měl velký počet bravu a skotu, a chudák neměl vůbec nic, jen jednu ovečku, kterou si koupil. Tu choval a ona rostla u něho spolu s jeho dětmi. Jedla z jeho skývy a pila z jeho misky a spávala v jeho klíně; byla mu jako dcera. Přišla pak návštěva k boháči. Bylo mu líto vzít ze svých ovcí a ze svého skotu a připravit pohoštění pocestnému, který k němu přišel, proto vzal ovečku toho chudáka a připravil ji muži, který k němu přišel." David vzplanul velkým hněvem proti tomu člověku a řekl Nátanovi: "Jako že je živ Hospodin, člověk, který to udělal, zasluhuje smrt! Ovci nahradí čtyřnásobně za to, že se dopustil takové věci a neměl slitování." Nátan řekl Davidovi: "Ty jsi ten muž! - Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše, abys ji udělal svou ženou. Tak praví Hospodin: Hle, dám povstat neštěstí proti tobě z tvého vlastního domu: před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému příbuznému a on bude spát s tvými manželkami před očima tohoto slunce. Tys jednal skrytě, já však udělám tuto věc před celým Izraelem a na slunci!" David řekl Nátanovi: "Zhřešil jsem proti Hospodinu!" Nátan Davidovi odpověděl: "I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš; svým jednáním jsi však urazil Hospodina, proto syn, který se ti narodil, musí zemřít!" Nátan se pak vrátil domů. Hospodin tedy ranil dítě, které Uriášova manželka porodila Davidovi, a těžce onemocnělo. David se obrátil k Bohu kvůli chlapečkovi a přísně se postil, šel a trávil noci leže na zemi. Dvořané jeho domu dělali vše možné, aby ho pohnuli vstát ze země, on však nechtěl a nejedl s nimi.



Mezizpěv – Žl 51,12-13.14-15.16-17
Stvoř mi čisté srdce, Bože!

Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře
a neodnímej mi svého svatého ducha.

Vrať mi radost ze své ochrany
a posilni mou velkodušnost.
Bezbožné budu učit tvým cestám
a hříšníci se budou obracet k tobě.

Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli,
ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
Otevři mé rty, Pane,
aby má ústa zvěstovala tvou chválu.



Zpěv před evangeliem – Jan 3,16
Aleluja. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má život věčný. Aleluja.

Mk 4,35-41

Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?

Slova svatého evangelia podle Marka.

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?" Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"

Komentář: Mk 4,35-41
Příběh by nevznikl, kdyby učedníci zůstali na břehu. Při následování Ježíše mohu i já zažít dobrodružství!