VSTUPNÍ ANTIFONA

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Kniha Jonáš je koncipována jako literárně promyšlená novela. 1. scéna: Prorok je vyzván Bohem, aby hlásal obrácení v nepřátelském hlavním městě Ninive. Jonáš ale utekl před Bohem, ztroskotá, klesá až na dno… 2. scéna: Nové Boží povolání, jak ukazuje náš text.

Jon 3,1-5.10

Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu.
Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“
Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí.
Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Zpět na obsah

ŽALM 25

Žalm je vybrán tak, aby korespondoval s 1. čtením, resp. evangeliem. Je to odpověď toho, kdo je povolán.

Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine!

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách.
Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. 
Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine!

Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. 
Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

První list Korinťanům je odpovědí na několik různých otázek položených Korinťany. Sedmá kapitola odpovídá na problematiku manželství a celibátu. Tehdejší křesťané předpokládali, že Pán brzy přijde, a manželství ani plození dětí již není důležité.

1 Kor 7,29-31

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký.
Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu! Aleluja.

EVANGELIUM

Markovo evangelium začíná ihned popisem činnosti Jana Křtitele a Ježíšova křtu. A následuje povolání učedníků. Marek je v popisu událostí velmi stručný až schematický.

Mk 1,14-20

Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“
Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho.
Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

Zpět na obsah

PROMLUVA

Na první pohled se zdá, že Pavlovy "rady do života", které jsme četli, nelze brát zcela vážně, takto přece žít nemůžeme. Nemá to být "odchod ze života zaživa"? Není to příliš laciné vypořádání se s těžkostmi v životě? Není to nenávist a pohrdání světem, které jsou křesťanům znovu a znovu vytýkány? Není to trochu naivní přístup? Jenže - opravdu nemáme mnoho času. Čím jsme starší, tím jasněji poznáváme, jak život utíká, jak nestačíme všechno v něm stihnout. A že věci tohoto viditelného světa pomíjejí, to taky víme víc než dobře. Odešlo naše dětství, mládí,... naše vlasy, zuby, kondice,... tolik vytoužené věci, na které jsme se dlouho těšili. Naše staré, po námaze uskutečněné sny, jsou dnes pro nás nepotřebné, odhozené, zaniklé. A kdyby se stal manžel, manželka, pláč nebo radost, věci, které kupujeme... naším celým světem, co bychom si pomohli? Podobali bychom se lidem, kteří si postavili perfektní dům na ledové kře plující po řece. Kra by se pohybovala dál a dál, roztávala by... co by pomohl náš krásný dům, naše pýcha, naše všecko, kdyby to jednoho dne doplavalo do moře, nebo padlo do řeky, až by se kra rozpustila...? Z toho všeho by na člověka mohly jít truchlivé myšlenky. Ale evangelium nás nepřesvědčuje o tom, že by všechno v životě nemělo cenu. Ano, času nemáme mnoho. Ale v tom málu, co máme, přihodilo se nebo se přihodí, že i nám se čas naplnil - nebo naplní. Čas, kdy se v tomto životě (jinak to nejde!) Boží království přiblíží. A člověk nemusí mít najednou život postaven jen na tom, co si koupil, co má, co vybudoval nebo získal. Jeho život začne být naplňován něčím novým, něčím, co přichází od Boha, tím, co bylo slíbeno a co je nakonec vytouženo, co nezničí zlo ani smrt ani uplývající čas. Boží království je tu. Nejen v dějinách, nejen v Palestině tehdy, ale dnes u mě, který jsem se rozhodl vzít Ježíše vážně. On stojí u dveří a klepe a chce dnes zůstat u mě, u hříšníka Zachea. Chce tedy přinést spásu tomuto domu, tedy mně osobně. Pokud jsem to přijal, potom nemohu udělat nic jiného než se obrátit a věřit evangeliu. Totiž - nejen "polepšit se" (to svede i ateista), ale obrátit se k živému Bohu. Ne se strachem, ale s nadějí, vírou v evangelium, totiž s vírou, že Bůh v Ježíši přišel rozvázat i moje pouta, odpustit i moje dluhy, naplnit i mou prázdnotu, zrušit mou osamělost, přemoci zlo, které ve mně působí.

Evangelium, které jsme slyšeli, ale nekončí u tohoto nadějeplného zvěstování. Ukazuje cestu dál. Šimon a Ondřej, Jakub a Jan neslyší jen neuvěřitelně radostnou a osvobozující Ježíšovu zvěst. Jsou povoláni, aby šli za ním. Aby vstoupili do tohoto tajemství, do tohoto dění, které přináší Boží království mezi nás. A jsou vedeni s Ježíšem po Palestině, slyší Ježíše, jsou nakonec vedeni přes těžkosti a radosti ke kříži, k setkání se Zmrtvýchvstalým. Stanou se nejen učedníky, kteří poslouchají a pamatují si, ale stanou se učedníky Ježíšova života a nakonec i nositeli jeho poslání ve světě. Jsou do jeho tajemství vtahováni a nakonec strženi. To se nám ovšem neříká jen tak pro nic za nic. Evangelium nelze jen slyšet, byť s úctou, radostí a vážností, a přitom nehybně zůstat na místě. Když přijde vyhladovělý a zkřehlý poutník k hospodě a přečte si, co tam mají k jídlu a pití, bude však jen hospodu obcházet kolem a nevstoupí dovnitř, nebude mu pomoženo, může se stát, že i venku zmrzne... Ale my nejsme jen pozváni do hospody, kam navíc člověk nemá chodit bez peněz, poněvadž se tam platí. My jsme zváni domů (to je původní hebrejský význam slova obrácení - pokání), kde na nás čekají. Kde nás chtějí mít, kde nás nakrmí a napojí jako potřebné a nemajetné, ale jako milované a dlouho očekávané. Tomuto uvěřit znamená nakonec uvěřit evangeliu. Zůstat venku, ať už z jakkoliv ušlechtile vypadajícího důvodu, je tragédií.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Všemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Boží království není žádný politický systém. Je to označení všeho, kde vládne Bůh – času, prostoru, událostí a především lidských srdcí. Blízkost jeho království platí stále. Stačí se jen obrátit za ním. I dnes říká Pán: „Pojď za mnou!“ To není jen pokyn mladým, kteří hledají, co se životem. To je výzva každému člověku, tedy dnes i nám.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ svátek Obrácení sv. Pavla

Sk 22,3-16

Pavel promluvil k lidu: „Já jsem Žid. Narodil jsem se v Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady v tom městě, a přesně jsem byl vychován, jak to žádá otcovský zákon, ve škole u Gamaliela. Moje horlivost pro Boha byla veliká, jak je tomu u vás dodneška. Proto jsem pronásledoval toto učení až na smrt: dával jsem spoutat a do vězení zavírat muže i ženy. To mi může dosvědčit i velkněz a celá rada starších. Od nich jsem také dostal listy pro bratry v Damašku a odebral se (tam), abych i odtamtud přivedl svázané (křesťany) do Jeruzaléma k potrestání. Když jsem byl na cestě a už se blížil k Damašku – bylo to kolem poledne – náhle mě z nebe obklopilo oslnivé světlo. Padl jsem na zem a uslyšel, že ke mně mluví nějaký hlas: `Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' Já jsem odpověděl: `Kdo jsi, Pane?' A on mi řekl: `Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' Muži, kteří byli se mnou, viděli sice světlo, ale hlas toho, který ke mně mluvil, neslyšeli. Zeptal jsem se: `Pane, co mám dělat?' Pán mi odpověděl: `Vstaň a jdi do Damašku! Tam ti bude řečeno všechno, co máš vykonat.' Protože jsem od jasu toho světla nic neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku, a tak jsem přišel do Damašku. Tam mě navštívil jistý Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, který měl nejlepší pověst u všech tamějších židů. Přišel ke mně a řekl mi: `Bratře Šavle, ať zase vidíš!' A v tom okamžiku jsem opět nabyl zraku a uviděl ho. On pak řekl: `Bůh našich otců tě předem určil k tomu, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel jeho vlastní hlas. Ty mu přede všemi lidmi budeš svědčit o tom, co jsi viděl a slyšel. Proč tedy ještě váháš? Vstaň, vzývej jeho jméno, dej se pokřtít a očistit od svých hříchů.'”


Mezizpěv – Žl 117,1.2
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé,
oslavujte ho, všechny národy.

Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
a Hospodinova věrnost trvá navěky.

Mk 16,15-18

Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti (apoštolům), řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady (do ruky), a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“

Komentář: Sk 22,3-16
Moje cesta ke Kristu možná neprobíhala tak dramaticky. Ale není snad každodenní křesťanský život bojem mezi lhostejností a horlivostí? Dokážu popsat vývoj svého vztahu ke Kristu?

ÚTERÝ památka sv. Timoteje a Tita

2 Tim 1,1-8

Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, (aby hlásal) život slíbený v Kristu Ježíši, drahému synovi Timotejovi: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána. Děkuji Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím - jako už moji předkové - když na tebe pořád vzpomínám ve svých modlitbách dnem i nocí. Když vzpomenu na tvé slzy, toužím tě zase spatřit; to by byla pro veliká radost. V paměti mi ožívá, jak upřímná je tvoje víra. Ale tak věřila už dávno tvoje babička Lois a tvoje matka Euniké, a jak jsem přesvědčen, platí to i o tobě. A proto tě vybízím: zase oživ plamen Božího daru, který ti byl dán vzkládáním mým rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.
Mezizpěv – Žl 96,1-2a,2b-3.7-8a.10 (přivlastněný)
Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
zpívejte Hospodinu, všechny země!
Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!

Rozhlašujte den po dni jeho spásu!
Vypravujte mezi pohany o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech.

Vzdejte Hospodinu, rodiny národů,
vzdejte Hospodinu slávu a moc,
vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.

Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje.
Upevnil svět, aby nekolísal:
národy řídí podle práva.

Lk 10,1-9

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'"

Komentář: 2 Tim 1,1-8
Pavel se neostýchá dát průchod svým citům. Mohu mít radost, že texty současného papeže jsou podobně vroucí a čtivé. Kdypak jsem já odhalil své nitro dopisem nebo mailem těm, které mi Bůh svěřil?

STŘEDA 27. 1.

Žid 10,11-18

Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak (Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť, a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, `až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož'. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Ale i Duch Svatý nám to dosvědčuje. Když totiž řekl: `Tuto smlouvu sjednám s nimi po těch dnech - praví Pán: svoje zákony jim vložím do srdce a do mysli jim je napíšu', pak dodává: `a na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu.' Kde však je odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.



Mezizpěv – Žl 110,1.2.3.4
Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!

Hospodin řekl mému Pánu: "Seď po mé pravici,
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám."

Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:
"Panuj uprostřed svých nepřátel!

Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku:
zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou."

Hospodin přísahal a nebude toho litovat:
"Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!"

Mk 4,1-20

(Ježíš) začal opět učit u moře. Shromáždil se u něho velký zástup. Vstoupil proto na loď na moři a posadil se. Celý zástup stál u moře na břehu. Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim řekl: "Slyšte! (Jeden) rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé (zrno) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali ho. Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo mnoho prsti; hned sice vyklíčilo, protože neleželo v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo ho, takže uschlo, protože nezapustilo kořeny. Jiné zrno padlo do trní; trní vzešlo a udusilo ho, takže nepřineslo plody. Jiné však padlo na dobrou půdu, vzešlo, rostlo a přineslo užitek: některé třicetinásobný, jiné šedesátinásobný, jiné stonásobný." A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" Když byl (později) sám, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, (jaký smysl mají) podobenství. A řekl jim: "Vám je dáno tajemství Božího království, ale ostatním, kdo jsou mimo, se všechno předkládá v podobenstvích, `aby se stále dívali, ale neviděli, stále poslouchali, ale nerozuměli, aby se neobrátili a nebylo jim odpuštěno'." A řekl jim: "Nerozumíte tomu podobenství? Jak pak chcete porozumět všem ostatním podobenstvím? Rozsévač rozsévá slovo. Těmi na okraji cesty, kde se slovo rozsévá, (se rozumějí) ti, kteří ho slyší, ale hned přijde satan a obere je o slovo do nich zaseté. (Podobně je tomu) u těch, kde se rozsévá na skalnatou půdu: když to slovo slyší, hned ho s radostí přijmou, ale nemají v sobě kořen, jsou nestálí. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. U jiných se rozsévá do trní: ti slovo slyší, ale světské starosti, záliba v bohatství a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Těmi pak, u nichž je zaseto do dobré půdy, (se rozumějí) ti, kteří slovo slyší a přijímají a přinášejí užitek: třicetinásobný, šedesátinásobný i stonásobný."

Komentář: Žid 10,11-18
Bůh na sebe bere naše tělo, aby nám usnadnil přístup k sobě. Má mě tak rád, že se chce se mnou ztotožnit. Své tělo dal za mě!

ČTVRTEK 28. 1.

Žid 10,19-25

Když máme, bratři, důvěru, že můžeme vejít do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to znamená skrze své tělo, a (když máme) tak vynikajícího kněze nad Božím domem, přistupujme s upřímným srdcem a s plnou vírou; naše srdce je očištěné od zlého svědomí a tělo omyté v čisté vodě. Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám ten slib dal! Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům. Neopouštějte naše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, když vidíte, jak se ten den blíží.



Mezizpěv – Žl 24,1-2.3-4ab.5-6
To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine!

Hospodinu náleží země i to, co je na ní,
svět i ti, kdo ho obývají.
Neboť on jej založil nad moři,
upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu,
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
jehož duše nebaží po marnosti.

Ten přijme požehnání od Hospodina,
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží,
kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Mk 4,21-25

Ježíš řekl zástupům: "Přináší se snad svítilna, aby byla dána pod nádobu nebo pod postel, a ne na podstavec? Nic totiž není skryté, aby se to neprojevilo, a nic není utajené, aby to nevyšlo najevo. Kdo má uši k slyšení, slyš!" Dále jim řekl: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám, a ještě vám bude přidáno. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má."

Komentář: Žid 10,19-25
Nepřehlédnutelná výzva k jednotě: „neopouštějte naše shromáždění“. Nezapomeňme, že jednota je podložená Ježíšovou krví.

PÁTEK 29. 1.

Žid 10,32-39

(Bratři!) Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo světla, jak jste museli mnoho zápasit a trpět: jednak tím, že jste byli veřejně tupeni a utiskováni, jednak že jste se na tom podíleli s těmi, kterým se tak vedlo. Soucitně jste pomáhali uvězněným a s radostí jste snesli, když sami jste byli oloupeni o svůj majetek, neboť jste věděli, že máte majetek lepší a trvalý. Neztrácejte proto důvěru, vždyť ji čeká velká odměna. Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu. `Vždyť už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. Můj spravedlivý však bude žít z víry. Ale kdyby se ze strachu vzdaloval, nebudu v něm mít zalíbení.' My přece (nepatříme) k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život.



Mezizpěv – Žl 37,3-4.5-6.23-24.39-40
Spravedlivým přichází spása od Hospodina.

Doufej v Hospodina a čiň dobro,
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu
a dá ti, po čem touží tvé srdce.

Hospodinu svěř svůj osud,
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu,
tvému právu jak polednímu jasu.

Hospodin dává krokům člověka sílu,
má zalíbení v jeho životní cestě.
Jestliže padne, nezůstane ležet,
protože mu Hospodin podpírá ruku.

Spravedlivým přichází spása od Hospodina,
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje,
bezbožníků je zbavuje a chrání je,
protože se k němu utíkají.

Mk 4,26-34

Ježíš řekl zástupům: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned (člověk) vezme srp, protože nastaly žně." Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

Komentář: Žid 10,32-39
Povzbuzení trpících je i mým úkolem. Mohu dnes myslet na ty, kdo jsou pro svou víru „veřejně tupeni a utiskováni“. A děkovat přitom za dar svobody…

SOBOTA 30. 1.

Žid 11,1-2.8-19

(Bratři!) Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra (ho vedla k tomu), aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s (pevnými) základy, které sám Bůh vystaví a založí. I (neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že (pravou) vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece (dost) času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší (vlasti), totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho (Bůh) zkoušel. Svého jediného syna (chtěl) obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: `Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také (Izáka) dostal nazpátek i jako předobraz.



Mezizpěv – Lk 1,69-70.71-72.73-75
Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil svůj lid.

Vzbudil nám mocného spasitele
z rodu svého služebníka Davida,
jak slíbil od pradávna
ústy svých svatých proroků.

Zachránil nás od nepřátel,
z rukou všech, kdo nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci,
rozpomenul se na svou svatou smlouvu.

Na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi:
že nám dopřeje, abychom mu beze strachu
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili
po všechny dny svého života.

Mk 4,35-41

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?" Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"

Komentář: Žid 11,1-2.8-19
Kéž ve své víře neustrnu, kéž ji víc prohlubuji! I tím, že se nechám Bohem vést do situací, do kterých se mi nechce. Když se pak zpětně ohlédnu, uvidím, že On byl se mnou.