VSTUPNÍ ANTIFONA

Všechno, co jsi nám učinil, Bože, v pravdivém soudu jsi učinil. Zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Ocitáme se v nejstarších dějinách Izraele (cca 1300 př. Kr.). Židé zakusili Boží vysvobození ze zajetí v Egyptě, ale stále Bohu nevěří, a proto reptají. Mojžíš je tím unaven a volá Boha na pomoc. Pán mu dává sedmdesát starších. Dva z nich prorokují mimo předpokládaný rámec stánku úmluvy. Jsou předobrazem scény z dnešního evangelia.

Nm 11,25-29

Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však do stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.
Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!“ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“

Zpět na obsah

ŽALM 19

Existují dvě mezní hranice nebezpečné pro kvalitní praxi víry: lhostejnost a úzkoprsost (strach). Přidejme se k modlitbě o pravdivou a čistou bázeň před Hospodinem.

Odpověď: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé.

Tvůj služebník si na ně dává pozor – a velmi bedlivě je zachovává.
Kdo však pozná každé pochybení? – Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty!

Chraň svého služebníka před zpupností, – ať mě neovládne! 
Pak budu bez úhony – a vyvaruji se velkého hříchu.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Zde vrcholí Jakubova obžaloba těch, kteří se domnívají, že mají veškerou budoucnost (zajištění, jistotu) ve svých rukou (viz Jak 4,13-17). Ostrá slova jsou i dnes voláním po spravedlivé mzdě našim zaměstnancům.

Jak 5,1-6

Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.
Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou. Aleluja.

EVANGELIUM

Textu předchází Ježíšova předpověď utrpení a nepochopení, když se učedníci místo soucitu s Kristem hádají o prvenství. Ježíš před ně postavil dítě a řekl jim: Kdo přijme jedno z takových dětí…“ Jan na Ježíšovu výtku reagoval odvedením pozornosti a snahou zalíbit se („my jsme mu bránili“). Proto následují přísná slova. Není třeba bránit druhým, ale sobě, pokud naše myšlenky či jednání ubližují.

Mk 9,38-43.45.47-48

Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“
Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.
Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

Zpět na obsah

PROMLUVA

Známá věc: mnohdy čím větší nadšení, tím větší nesnášenlivost. Ježíš tento trend ale nesdílí, aniž by vyzýval k lhostejnosti nebo smiřování nesmiřitelného. Je to proto, že jeho poslání je ryze pozitivní: nepřišel především něco likvidovat, přinesl naopak jen a jen pozitivní faktor: Boží království. O prosazení tohoto pozitivního, obohacujícího mu jde především a ne o hádání se s odpůrci nebo o jejich zneškodňování. V tom je třeba ho následovat. Jde to asi jen tehdy, má-li člověk dost velké mínění o Boží lásce a moci, o Boží suverenitě nad vším zlem. Slova o svůdcích a pohoršení jsou na náš vkus skoro až příliš silná, mohou nám zavánět fanatismem, a přece je není možno jen tak odstranit. Jsou opravdu nepřehlédnutelná. "Nefanaticky" je možné je pochopit asi jen tehdy, jestliže vidíme v Bohu štědrého dárce. Potom to, co nám dává on, je větším bohatstvím, než cokoliv jiného, co lze získat. Pohoršení a pokušení nás vede právě k falešným hodnotám, na cestu, na které je člověk nakonec ošizen. Proto je třeba odstranit i "pohoršující ruku, nohu" - abych se neuvrhl do bídy. Pokud ale tuto perspektivu nemáme, jsou požadavky křesťanství jen těžko pochopitelným šikanováním člověka, ze kterého nic nemá, a tak by udělal nejlépe, kdyby se ho zbavil. Což skutečně řada lidí, kteří odložili víru, udělala - zbavili se jha, protože nevěděli nic o daru, který byl pro ně uchystán.

Je to opravdu s hříchem tak zlé, že je třeba se bránit pokušení takřka vší silou, všemi prostředky, jak o tom mluví dnešní evangelium? Zdá se to trochu přehnané. Mnozí lidé řeknou: vždyť jsme jen lidi, a hřích je něco, co v našem životě vždy bude, bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo. Ano, jsme lidé, a tak jsme také třeba nemocní. Je to lidské. Ale je to důvodem k tomu, abychom si našich nemocí nevšímali, abychom je neléčili, abychom si je tak říkajíc pěstovali? Takovou hloupost přece nikdo, kdo vážně onemocní, nebude dělat ani propagovat. A nebude ji dělat ani ten rozumný člověk, který onemocní třeba jen lehce, protože ví, že zanedbané lehké onemocnění nebo několika lehčích nemocí současně může znamenat vážné ohrožení jeho zdraví a posléze i života. Ale přece jen - není to s tím hříchem, pokušením a bojem proti němu nějak přehnané? Není snad Bůh schopen nám naše hříchy odpustit? Musíme se jimi tolik zabývat a bojovat proti nim? Takovéto otázky se mohou objevit u někoho, kdo hřích považuje jen za nějaké překročení předpisu, za drobný nedostatek, kvůli kterému někdo tak velký, jako je Bůh, nemůže dělat tak zle. Takovýto postoj může životu člověka velmi škodit. Protože v tom případě člověk nevidí v hříchu škodu sám pro sebe a v dobrém životě zisk. Jinak řečeno: takto člověk nejenže nerozumí Bohu, ale nerozumí příliš ani sám sobě. A to není nic dobrého.

Aniž bychom tedy propadali nějakým nepatřičným strachům, například že ve chvíli, kdy si sami nebudeme ochotni useknout pohoršující nás ruku nám ji prostě usekne Bůh sám, je důležité, abychom slovo tohoto evangelia vzali vážně. A abychom ho přijali ani ne jako výhrůžku, tím méně jako rozsudek, ale jako slovo moudrosti. Moudrosti, kterou nám Bůh skrze svého Syna sděluje pro náš prospěch, pro naši spásu. Protože obsahem této moudrosti je nejen slovo o tom, že Bůh nás věrně miluje a chce pro nás plnost života. Obsahem této moudrosti je také pravda, že hřích je původcem smrti, že je to největší škůdce našeho života, že je něčím, čím především poškozujeme svůj vlastní život a životy svých bližních.

Hřích ovšem není jen něčím, co škodí v tomto životě na zemi. Bůh počítá s tím, že máme "vejít do života", tedy do věčného života, do života v jeho blízkosti. A pohoršení, pokušení i hřích jsou právě tím, co nás z této cesty odvádí, co nás více či méně vede jinam, než k plnosti života s Bohem. Právě proto se může setrvání v hříchu stát zmařením naší největší naděje, kterou je vyústění našeho života do plné a trvalé lásky, do plného a trvalého života v Bohu. Je-li tomu tak, potom je zřejmé, že slova o useknutí ruky, nohy, vyloupnutí oka nepřehánějí. Nenavádí nás k tomu, abychom se mrzačili. Ale ukazují na skutečné hodnoty, ke kterým nás Ježíš zve a které nám dává. Hodnoty Božího přátelství a dobrého života, hodnoty nebe, věčné radosti, které všechny jsou větší, než cokoliv na světě, i než věci tak užitečné a potřebné, jako je ruka, noha, oko.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Pamatuj na své slovo, Hospodine, kterým jsi mi dal naději. To je má útěcha v mé bídě.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Prosíme tě, Bože, dej, ať nás toto přijímání obnoví, a když slavením Kristovy oběti zvěstujeme jeho smrt, ať jsme připraveni spolu s ním trpět, abychom měli také podíl na jeho slávě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Není třeba rozebírat, co chybného dělají jiní. Podstatné je, co chybně děláme my… Jan v perikopě této neděle vystupuje jako někdo, kdo ani po velmi ostré výtce (Mk 9,33-37) vůbec nevnímá, že Pán mluví o své smrti. Jako by chtěl obhájit vystupování apoštolů tím, že se pohádali s jakýmsi člověkem kvůli Ježíšovi. Pán však dobře odhaluje podstatu věci. Nešlo o spravedlnost, ale o vlastní falešné ambice. Falešným motivacím či podporování křivých vášní je třeba udělat jasnou přítrž. Zmíněný obraz useknuté části těla ukazuje, že Ježíš nedovoluje s hříchem vůbec koketovat, i když se tváří jako dobro.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 27.9. Památka sv. Vincence z Paula, kněze

Zach 8,1-8; Žl 102

Vysvobodím svůj lid ze země východu i západu slunce.

Čtení z knihy proroka Zachariáše.

Hospodin zástupů promluvil takto: „Tak praví Hospodin zástupů: Velikou horlivostí horlím pro Sión, horlím pro něj velikým hněvem. Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sión, budu přebývat uprostřed Jeruzaléma, Jeruzalém bude nazván věrným městem a hora Hospodina zástupů horou svatou. Tak praví Hospodin zástupů: Znovu budou sedat starci a stařeny na jeruzalémských náměstích, pro vysoké stáří každý s holí v ruce. Náměstí města budou plná chlapců a děvčat, budou si hrát na jeho náměstích. Tak praví Hospodin zástupů: I když se to zdá podivuhodné v očích těch, kdo v těchto dnech zbyli z tohoto lidu, musí to být podivuhodné i v mých očích? – praví Hospodin zástupů. Tak praví Hospodin zástupů: Hle, vysvobodím svůj lid ze země východu i západu slunce, přivedu je, budou bydlet uprostřed Jeruzaléma, budou mým lidem a já jim budu Bohem v pravdě a spravedlnosti.“



Mezizpěv – Žl 102,16-18.19-21.29+22-23
Hospodin znovu zbuduje Sión, objeví se ve své slávě.

Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine,
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión,
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných
a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení,
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně,
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců,
aby vysvobodil odsouzené k smrti.

Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí
a jejich potomstvo potrvá před tebou,
aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno
a jeho chválu v Jeruzalémě,
když se spolu sejdou národy
a království, aby sloužily Hospodinu.

Lk 9,46-50

Kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten je největší.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíšovi učedníci začali uvažovat, kdo z nich je největší. Ježíš věděl, o čem v srdci uvažují. Vzal dítě, postavil ho vedle sebe a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, přijímá toho, který mě poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten je největší.“ Jan se ujal slova a řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu a bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem jako my.“ Ježíš mu však řekl: „Nebraňte! Neboť kdo není proti vám, je s vámi.“

Komentář: Lk 9,46-50
Otevřenost, ochota sklonit se. Odvaha k tomu mě naplní pokojem v srdci. Zatímco povyšování nad druhé mě vnitřně ničí…

ÚTERÝ 28. 9. slavnost sv. Václava, hlavního patrona českého národa

Mdr 6,9-21; 1 Kron 29 1 Petr 1,3-6; 2,21b-24;

Kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté.

Čtení z knihy Moudrosti.

Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.



Mezizpěv - 1 Kron 29,11abc.11d-12a.12bcd Odp.: 12b
Ty, Hospodine, vládneš nade vším.

Tvá je, Hospodine, velikost a moc,
nádhera, lesk i vznešenost,
neboť tobě patří všechno na nebi i na zemi.

Tobě, Hospodine, přísluší kralovat,
ty jsi svrchovaně povýšený nade vším,
od tebe je bohatství a velebnost.

Ty vládneš nade vším,
v tvé ruce je síla a moc,
z tvé ruky pochází všechna velikost a vláda.



2. čtení - 1 Petr 1,3-6; 2,21b-24
Zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích a žili spravedlivě.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má uká-zat nyní poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. ‘On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.’ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.

Mt 16,24-27

Kdo svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život za-chránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými an-děly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“

Komentář: Mdr 6,9-21
Slova z knihy Moudrosti nejsou určena pouze panovníkům. Každý, kdo za někoho, za něco zodpovídáme, se jimi máme řídit. Pak bude náš národ opravdovým, živým srdcem Evropy.

STŘEDA 29. 9., svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela

Dan 7,9-10.13-14 nebo Zj 12,7-12a; Žl 138

Tisíce tisíců mu sloužily.

Čtení z knihy proroka Daniela.

Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Nebo: Zj 12,7-12a

Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem.

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

Na nebi nastal boj: Michael a jeho andělé se dali do boje sdrakem; drak ajeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte!“



Mezizpěv - Žl 138 (137), 1-2a.2bc+3.4-5 Odp.: 1c
Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem,
žes vyslyšel slova mých úst.
Budu ti hrát před anděly,
vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.

Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost.
Když jsem volal, vyslyšels mě,
v mé duši jsi rozhojnil sílu.

Budou tě oslavovat, Hospodine, všichni králové země,
až uslyší slova tvých úst.
Budou opěvovat Hospodinovy cesty:
„Věru, veliká je Hospodinova sláva!“

Jan 1,47-51

Uvidíte Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Natanael se ho zeptal: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem.“ Natanael mu na to řekl: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“ Ježíš mu odpověděl: „Proto věříš, že jsem ti řekl: ‘Vi-děl jsem tě pod fíkovníkem’? Uvidíš ještě větší věci.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Komentář: Jan 1,47-51
Ježíšem slíbení andělé – poslové Boží – sestupují i dnes na jeho církev. Čím víc jsem vnímavý, tím víc mohu pozorovat jejich působení. A jejich ruku na tepu doby. Na rozdíl od naší strnulosti.

ČTVRTEK 30.9.

Neh 8,1-4a.5-6.7b-12; Žl 19

Ezdráš otevřel knihu Zákona, velebil Hospodina a lid odpověděl: Amen, amen!

Čtení z knihy Nehemiášovy.

Všechen lid do jednoho se shromáždil na prostranství před Vodní bránou a vyzvali znalce písma Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který Hospodin přikázal Izraeli. Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: „Amen, amen!“ Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Lid stál na místě a levité mu vysvětlovali Zákon. Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: „Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!“ Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“ Také levité uklidňovali všechen lid: „Utište se! Dnešní den je svatý. Nebuďte zarmoucení!“ A všechen lid se rozešel, aby jedli a pili a posílali výslužky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože pochopili slova, která jim byla hlásána.



Mezizpěv – Žl 19,8.9.10.11
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši,
Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.

Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky,
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata,
sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.

Lk 10,1-12

Spočine na něm váš pokoj.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: `Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: `I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“

Komentář: Lk 10,1-12
Učedník poslaný Kristem jsem i já. Vyplývá to již z mého křtu. Přináším na svých cestách pokoj, uzdravuji vztahy?

PÁTEK 1.10.

Bar 1,15-22; Žl 79;

Zhřešili jsme proti Pánu, neposlouchali jsme ho.

Čtení z knihy proroka Barucha.

Pán, náš Bůh, je spravedlivý, my se však dnes musíme rdít hanbou, my Judovci i obyvatelé Jeruzaléma, naši králové, naše knížata, naši kněží, naši proroci i naši otcové. Zhřešili jsme proti Pánu, neposlouchali jsme ho, neslyšeli jsme rozkaz Pána, našeho Boha, a nežili jsme podle příkazů, které nám dal. Ode dne, kdy Pán vyvedl naše otce z egyptské země, až do dneška neposlouchali jsme Pána, našeho Boha, z lehkomyslnosti jsme nedbali jeho hlasu. I ulpělo na nás zlo a prokletí, kterým hrozil Pán ústy svého služebníka Mojžíše, když vyvedl naše otce z egyptské země, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem. A tak je tomu dnes. Neposlechli jsme hlas Pána, našeho Boha, i když nás napomínali proroci, které k nám posílal, ale odešli jsme každý za zálibami svého zlého srdce, sloužili cizím bohům a dělali to, co bylo zlé v očích Pána, našeho Boha.



Mezizpěv – Žl 79(78), 1-2.3-5.8.9
Pro slávu svého jména vysvoboď nás, Bože!

Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví,
poskvrnili tvůj svatý chrám,
Jeruzalém proměnili v trosky.
Dali mrtvoly tvých služebníků za pokrm nebeskému ptactvu,
těla tvých zbožných divoké zvěři.

Jejich krev vylévali jako vodu kolem Jeruzaléma,
nebylo, kdo by je pohřbil.
Jsme vydáni pohaně svých sousedů,
na potupu a výsměch svému okolí.
Jak dlouho, Hospodine? Budeš se stále hněvat?
Bude planout tvé rozhorlení jako oheň?

Nepřipomínej nám viny předků,
tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc,
vždyť jsme tak zbědovaní!

Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména
vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.

Lk 10,13-16

Kdo pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl: „Běda tobě, Chorazine, běda tobě, Betsaido! Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by se obrátili k pokání v žínici a v popelu. Ale Tyru a Sidónu se povede na soudu lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš! Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou; kdo však pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal.“

Komentář: Lk 10,13-16
Kristus se ztotožňuje s těmi, které posílá. Povzbuzení: pokud nás druzí nepřijmou, právě tehdy můžeme zažít jeho blízkost!

SOBOTA 2. 10. památka Svatých andělů strážných

Ex 23,20-23a; Žl 91;

Můj anděl půjde před tebou.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin: „Hle, já posílám před tebou anděla, aby tě chránil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem určil. Cti ho a po-slouchej jeho hlas, nebuď vůči němu vzpurný, neboť neodpustí vaše věrolomnosti, vždyť má v sobě moje jméno. Jestliže však budeš poslouchat jeho hlas a dělat všechno, co mluvím, budu nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků. Proto můj anděl půjde před tebou.“



Mezizpěv - Žl 91 (90), 1-2.3-4ab.4c-6.10-11 Odp.: 11 (přivlastněný)
Svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího,
kdo dlíš ve stínu Všemocného,
řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz,
můj Bůh, v něhož doufám!“

Neboť on tě vysvobodí z léčky ptáčníka,
ze zhoubného moru.
Ochrání tě svými perutěmi,
uchýlíš se pod jeho křídla.

Štít a pavéza je věrnost jeho.
Nemusíš se bát noční hrůzy,
šípu létajícího ve dne,
moru, který se plíží ve tmě,
nákazy, jež pustoší o polednách.

Nepřihodí se ti nic zlého
a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží.
Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz,
aby tě střežili na všech tvých cestách.

Mt 18,1-5.10

Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Učedníci přišli k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně v nebeském království největší?“ Tu zavolal dítě, postavil ho před ně a řekl: „Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce.“

Komentář: Ex 23,20-23a
Příslib, který mi může dodat odvahu, když váhám, zda udělat něco dobrého, i když „na to nemám“. Nejsem sám, je tu někdo, kdo to se mnou myslí dobře!