VSTUPNÍ ANTIFONA

Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas je a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Kniha Job je napsána jako divadelní hra řešící otázku nezaviněného utrpení. Těžce zkoušený Job přestává důvěřovat v Boží dobrotu a jeho přátelé mu neumějí vysvětlit důvod jeho utrpení. Proto Job křičí přímo k Bohu a vyčítá mu svou situaci. Bůh přichází na scénu a ukazuje, že člověk nemá dostatečnou zkušenost (nebyl při stvoření světa: 38,4.19-21), nemá Boží znalosti (38,5n) ani schopnosti (náš text), aby Boha mohl osočovat.

Job 38,1.8-11

Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl:
„Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou přikryl jak plénkami, když jsem pro něj vylámal hranice a položil závoru s bránou? Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dále, zde se má tříštit bujnost tvých vln.“

Zpět na obsah

ŽALM 107

Konkrétní událost záchrany popisovaná v žalmu může odkazovat na mnoho situací z našeho vlastního života. Kdo něco takového zažil, může spolu se žalmistou chválit Pána.

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.

Pustili se po lodích na moře, – sháněli obchody po širých vodách. 
Viděli Hospodinova díla – a na širém moři jeho divy.

Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, – který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, – jejich duše se třásla v nebezpečí.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu – a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek – a utišily se mořské vlny.

Radovali se, že se uklidnily, – a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, – za jeho divy k dobru lidí.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Pavel se musel opakovaně potýkat s lidmi, kteří podrývali jeho autoritu. V předešlém textu dokonce uvažuje o konci života a Božím soudu. Jeho hlásání evangelia není motivováno úspěchem, touhou zalíbit se lidem, ale tím, co popisuje v našem textu.

2 Kor 5,14-17

Bratři! Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Po řeči v podobenstvích Marek předkládá čtyři zázraky (4,35 – 5,43), které mají pomoci učedníkům poznat, kdo Ježíš je. První zázrak ukazuje Krista jako vládce nad vodami. Mořské vody jakožto nespoutaný a člověku nebezpečný živel byly považovány za sídlo démonických sil. Vládnout nad mořem znamenalo být mocnější než síly zla.

Mk 4,35-41

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním.
Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.
Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“

Zpět na obsah

PROMLUVA

Lze jen třikrát podtrhnout to, co říká citace ze Schottova misálku. Naopak, jako odstrašující příklad může, bohužel, sloužit druhý díl našeho nového katechismu "Dějiny spásy", kde na straně 34 je tento úryvek převyprávěn a jako poučení je z toho vyvozeno, že Ježíš je pánem přírody a že nás může vytrhnout z každého nebezpečí. O Ježíšově moci nad zlem ani slova, o tématu "víra" také ani slova. Zato se tu kladou základy k velmi problematickým věcem. Jestliže totiž představíme Ježíše jako Pána přírody, pak ve chvíli, kdy se člověk prokáže jako pán nad přírodními silami (a to je v dílčích věcech často), stává se Ježíš zbytečný nebo obyčejný, jako každý jiný. A tvrdit, že nás Ježíš může vytrhnout z každého nebezpečí může být člověku kamenem úrazu ve chvíli, kdy skutečně trpí, kdy mu nebezpečí ubližuje a nic se neděje. Ježíš přece nepřišel jako člen "horské služby". Chceme-li pochopit Ježíšovu moc nad zlem, musíme ji asi nejdřív pocítit a pochopit jako jeho moc nad zlem v nás, ne mimo nás. Tam musí být ten zlý nejdříve spoután, odtud pro každého z nás začíná náprava světa. "Kdo to jen je?" Tímto ustrnutím nad poznanou Ježíšovou mocí může začínat skutečná víra člověka.

Každý člověk se chce nějakým způsobem mít dobře, to je docela přirozené. Ale k naplnění tohoto cíle nacházejí lidé různé cesty. Někdo si myslí, že jeho štěstí bude úměrné tomu, jakou moc si získá, někdo si chce získat moc, postavení, jméno v práci či v obci, jiný se domnívá, že čím víc věcí si opatří, tím to bude lepší, a jiní nechtějí zas nic jiného, než aby byli ponecháni v klidu, aby se mohli starat sami o sebe, pečovat o sebe, mít vše pro sebe a dost. Společným rysem těchto a mnoha podobných postojů je to, že tito lidé zůstávají uzavření do sebe, že se jejich život neotevírá navenek, spíš se uzavírá. A člověk, který žije pro sebe a není schopen či ochoten žít pro druhého, je člověk, který je vlastně více či méně neschopen lásky. To ovšem znamená, že jeho život je velice chudý. Ježíš ale tento bludný kruh zaměření se na sebe roztíná. U Pavla jsme slyšeli: "...umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých." Člověk tedy nemusí žít život, který je uzavřený sám do sebe. Nemusí stále chtít mít víc a víc pro sebe a nebýt přitom o nic šťastnějším - nemusí se podobat pejskovi, který se honí za svým ocasem a nikdy ho nedohoní. Může žít pro druhého a jako křesťan v prvé řadě - žít pro Ježíše. A to znamená žít pro někoho, jehož láska je obrovská a jistá, pro někoho, kdo za nás, a tedy i za mne umřel. Pro někoho, jehož láska je nekončící - vstal z mrtvých, žije navěky po pravici Otcově, nepodléhá smrti. Když tedy člověk tento krok udělá, jeho život se začne měnit. Ne tak, že by se tento člověk stával dokonalým a bezchybným, ne tak, že by se všechny těžkosti ze života vytratily. Začne se měnit tak, že zdroj života, cíl všeho, oč usiluje, začne být vymaňován ze sobectví, ze zaměření na sebe. A toto je tak velká změna, že se to rovná novému narození. Je to totiž přijetí Ježíšem darovaného zdroje života, nebo jinak - přijetí Boží lásky, projevené v Kristu Ježíši. Staré pominulo - pomíjí strach, že přijdu v životě zkrátka, strach, že nebudu milován, pomíjí touha nějak sebe sama odškodnit za to, oč mne život skutečně nebo domněle ochudil. A nové, které nastupuje? Není to v prvé řadě dokonalost, ve které je člověk bezchybný, naprosto se ovládající, není to nějaké superlidství. Tím novým je jednak nový zdroj života, jak o tom byla řeč už výše, a dále je to nová svoboda, která člověku skutečně dává křídla. Svoboda, která odbourává svazující strach o sebe sama a která umožňuje člověku, aby využil to nejlepší, co v něm je.

Toto všechno, o čem byla řeč, neprožíváme ovšem nějak jednorázově. Snad ten, kdo byl pokřtěn jako dospělý, prožil jasněji, skoro rázem, nové narození. Ale pro nás, kdo jsme byli pokřtění jako děti, tento nový život začal dřív, než jsme začali vnímat, protože tento nový život začíná křtem. A tak, jak člověk začne chápat, tak může růst jeho víra. Teprve vírou můžeme své nové narození uchopit a uskutečňovat. A víra zraje v lidech různě rychle. Někdo třeba až v pokročilejším věku objevuje tuto novost, kterou dává křesťanský nový život, který roste z toho, že už nežijeme sami sobě. Prakticky nikdy není na tyto "objevy" pozdě. A je vždy skvělé, když jsou udělány. Ale čím dřív se nám je podaří udělat a hlavně skutečně prožívat, tím bohatší bude výsledek našeho života, a to nejen pro nás, ale i pro druhé. Význam sobce pro druhé lidi nebývá moc velký. Člověk, který byl Kristem vyveden ze sobectví a žije Kristu, je naproti tomu člověkem, který pokračuje v jeho úkolu, a tak tedy jeho život je a musí být čím dál víc láskou, která sebe rozdává.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Oči všech doufají v tebe, Hospodine, a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, tys nás posilnil a vnitřně obnovil svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať tuto svátost přijímáme vždycky tak, aby rostla jistota naší spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Asi každý člověk prosí Boha o pomoc, když se dostává do úzkých. Není výjimkou, že tehdy slibujeme snad i nemožné. Učedníci i Job v prvním čtení volají k Bohu, když jsou naplněni strachem. V obou případech cítíme výčitku. A v obou případech Bůh jedná, ovšem jinak, než si aktéři představovali. Ale nenechává je bez pomoci. Skutečné volání k Bohu snoubí pokoru a vědomí, kdo je Stvořitel, s pevnou nadějí a vírou. Bůh nepoužívá zázraky jako běžné řešení. Zázrak je vždy něco výjimečného. Bůh nabídne řešení krizové situace, když se člověk nechá vést. A často je to velmi jednoduchá cesta.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 21. 6.

Gn 12,1-9

Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin, a s ním šel i Lot. Když Abrám vyšel z Charánu, bylo mu sedmdesát pět let. Vzal s sebou svou ženu Sáraj, svého synovce Lota, všechen majetek, který měli, a všechnu čeleď, kterou získali v Charánu, a dali se na cestu do země Kanaán. Když přišli do země Kanaán, Abrám ji prošel až k posvátnému místu Sichemu, k doubravě More. Tehdy byli v zemi Kananejci. Hospodin se zjevil Abrámovi a řekl: „Tvému potomstvu dám tuto zemi!“ (Abrám) tam vystavěl oltář Hospodinu, který se mu zjevil. Odtamtud pak vytáhl do hor na východ od Betelu a postavil tam svůj stan mezi Betelem na západě a Hajem na východě. Vystavěl tam oltář Hospodinu a vzýval jeho jméno. Táhl pak dál po zastávkách na jih.



Mezizpěv – Žl 33,12-13.18-19.20+22
Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Z nebe shlíží Hospodin,
vidí všechny smrtelníky.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí,
nad těmi, kdo doufají v jeho milost,
aby jejich duše vyrval ze smrti,
aby jim život zachoval za hladu.

Naše duše vyhlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství,
jak doufáme v tebe.

Mt 7,1-5

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť podle toho, jak soudíte, budete sami souzeni, a jakou mírou měříte, takovou se naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Nebo jak chceš říkat svému bratrovi: 'Dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám máš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.“

Komentář: Gn 12,1-9
Kéž máme i my sílu vyjít ze své „země“, ze svých zvyků a představ. K přijetí Božího požehnání je třeba mnohé opustit i dnes.

ÚTERÝ 22. 6.

Gn 13,2.5-18

Abrám měl velmi mnoho stád, stříbra a zlata. Také Lot, který šel s Abrámem, měl brav, skot a stany. Země jim proto nestačila, aby zůstali spolu, neboť měli tak velký majetek, že nemohli zůstat pohromadě. Došlo totiž k hádce mezi pastýři stáda Abrámova a pastýři stáda Lotova, neboť i Kananejci a Perizité bydlili tehdy v zemi. Abrám tedy řekl Lotovi: „Ať není spor mezi mnou a tebou, mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme blízcí příbuzní. Není ti otevřená celá země? Odděl se ode mne! Půjdeš-li nalevo, dám se napravo, půjdeš-li napravo, dám se nalevo.“ Když Lot zdvihl své oči, viděl, že celé okolí Jordánu až k Soaru je všude zavlažováno jako Hospodinova zahrada, jako Egypt – bylo to dřív, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Lot si vybral celé okolí Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. Abrám zůstal v zemi Kanaán a Lot se usídlil v městech kolem Jordánu a tábořil až k Sodomě. Lidé ze Sodomy však byli velmi zločinní a prohřešovali se proti Hospodinu. Když se Lot oddělil, řekl Hospodin Abrámovi: „Pozdvihni své oči a rozhlédni se z místa, kde stojíš, na sever a na jih, na východ a na západ. Celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu na věky. Rozmnožím tvé potomstvo jako prach země; jenom kdo dovede spočítat zrnka prachu, spočítá i tvé potomstvo. Nuže, projdi zemí křížem krážem, neboť ji dám tobě.“ Potom Abrám zdvihl své stany a dospěl k doubravě Mamrea u Hebronu a vystavěl tam Hospodinu oltář.



Mezizpěv – Žl 15,2-3ab.3cd-4ab.5
Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost,
upřímně smýšlí ve svém srdci,
svým jazykem nepomlouvá.

Nečiní příkoří svému bližnímu,
netupí svého souseda.
Nešlechetným člověkem pohrdá,
ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.

Nelichvaří svými penězi
a nebere úplatky proti nevinnému.
Kdo takto jedná,
nikdy nezakolísá!

Mt 7,6.12-14

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nedávejte svaté věci psům a neházejte svoje perly před vepře, nebo je nohama pošlapou, obrátí se proti vám a roztrhají vás. Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i Proroci. Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou!“

Komentář: Gn 13,2.5-18
Abram řeší konflikt velkoryse: nechává Lota, aby si sám vybral úrodnější krajinu. Kdykoli i já ustoupím, Bůh mi dá víc…

STŘEDA 23. 6.

Gn 15,1-12.17-18

Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: „Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer.“ Abrám pokračoval: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu.“ Tu mu Hospodin řekl: „Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak (četné) bude tvé potomstvo!“ (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. (Znovu) mu pravil: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“ (Abrám) řekl: „Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?“ (Bůh) mu řekl: „Vezmi pro mne jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě.“ (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!



Mezizpěv – Žl 105,1-2.3-4.6-7.8-9
Hospodin pamatuje věčně na svoji smlouvu.

Nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno,
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu,
vypravujte o všech jeho divech!

Honoste se jeho svatým jménem,
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
stále hledejte jeho tvář!

Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.

Pamatuje věčně na svoji smlouvu,
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem,
na svou přísahu Izákovi.

Mt 7,15-20

Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. Poznáte je po jejich ovoci. Copak se sklízejí z trní hrozny nebo z bodláků fíky? Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani špatný strom nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.“

Komentář: Gn 15,1-12.17-18
Bůh dává Abramovi tři věci: potomstvo, území a požehnání. Provokativní otázka: pokud se naše „vyspělá civilizace“ zříká potomstva, neztrácí zbylá zaslíbení?

ČTVRTEK slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Iz 49,1-6

Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“



Mezizpěv – Žl 139,1-3.16-14ab.14c-15
Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně.

Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš,
ty víš, když sedám i když vstávám.
Poznáváš mé myšlenky již zdálky;
ať jdu nebo ležím, ty to určuješ,
všímáš si všech mých cest.

Tys přece stvořil mé ledví,
utkal jsi mě v lůně mé matky.
Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně,
úžasná jsou tvoje díla.

Dokonale znáš mou duši,
má podstata ti nezůstala utajena,
když jsem byl tvořen v skrytu,
spřádán v hlubinách země.

Lk 1,57-66.80

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“ Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským (národem).

Komentář: Lk 1,57-66.80
Hospodin připravuje svůj lid na velké věci opravdu dramaticky. Předchůdce samotného Pána je narozený z dlouho neplodné matky. Jeho otec údivem oněmí. Pro dnešní hlásání Kristovy zvěsti jsou tyto skutečnosti povzbuzením.

PÁTEK 25. 6.

Gn 17,1.5.9-10.15-22

Když bylo Abrámovi devadesát devět let, zjevil se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Bůh, Všemohoucí, choď v mé přítomnosti a buď dokonalý. Nebudeš se už jmenovat Abrám, ale tvé jméno bude Abrahám, neboť tě činím otcem mnohých národů.“ Bůh ještě řekl Abrahámovi: „Zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě od pokolení do pokolení. Smlouva, kterou máte zachovávat se mnou, ty i tvoje potomstvo po tobě, je tato: Vše, co je mezi vámi mužského rodu, ať se dá obřezat.“ Bůh pak řekl Abrahámovi: „Sáraj, tvá žena, nemá se už jmenovat Sáraj, ale její jméno bude Sára. Požehnám jí a dám ti i od ní syna – požehnám jí a stane se (pramatkou) národů, králové z ní budou pocházet.“ Abrahám padl na svou tvář, smál se a řekl si v duchu: „Copak může mít stoletý děti, a Sára – devadesátiletá – může porodit?“ Abrahám řekl Bohu: „Kéž Izmael žije tak, aby se ti líbil!“ Ale Bůh řekl: „Tvá žena Sára opravdu ti porodí syna a dáš mu jméno Izák. Uzavřu s ním svou smlouvu, smlouvu věčnou, i s jeho potomstvem po něm. I ohledně Izmaele tě vyslyším: Hle, požehnám mu, učiním ho plodným a nadmíru ho rozmnožím. Zplodí dvanáct knížat a udělám z něho veliký národ. Ale svoji smlouvu uzavřu s Izákem, kterého ti porodí Sára v tento čas příštího roku.“ Bůh skončil rozhovor s Abrahámem a odešel od něho.



Mezizpěv – Žl 128,1-2.3.4-5
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina,
kdo kráčí po jeho cestách.
Budeš jísti z výtěžku svých rukou,
bude ti blaze a dobře.

Tvá manželka bude jako plodná réva
uvnitř tvého domu.
Tvoji synové jako výhonky oliv
kolem tvého stolu.

Hle, tak bývá požehnán muž,
který se bojí Hospodina.
Ať ti Hospodin požehná ze Siónu,
abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.

Mt 8,1-4

Když Ježíš sestoupil s hory, šly za ním velké zástupy. Tu přišel jeden malomocný, klekl před ním a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čistý.“ A hned byl od svého malomocenství očištěn. Ježíš mu pak řekl: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“

Komentář: Gn 17,1.5.9-10.15-22
I já jsem „dítě Abrahámovo“, pokud Bohu věřím i tam, kde se zdají být věci málo pravděpodobné. Změna jména a nové oslovení se pak týkají i mě!

SOBOTA 26. 6.

Gn 18,1-15

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ (Hospodin) řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“ Sára poslouchala u vchodu do stanu, který byl za ním. Abrahám a Sára byli už staří, pokročili v letech a Sáře už přestalo to, co mívají ženy. Sára se smála v srdci, řekla si: „Teď, když jsem zvadlá, mám zakoušet rozkoš? I můj muž je už starý.“ Hospodin řekl Abrahámovi: „Pročpak se Sára směje a říká: `Copak ještě mohu rodit, když jsem stará?' Což je Hospodinu něco nemožné? Napřesrok v tento čas se vrátím k tobě a Sára bude mít syna.“ Sára zapírala: „Nesmála jsem se“ – poněvadž se bála. Ale (Hospodin) řekl: „Nikoli, smála jsi se!“



Mezizpěv – Lk 1,46-48a.48b-49.50+53.54-55
Pán pamatoval na své milosrdenství.

Velebí
má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.

Od této chvíle mě budou blahoslavit
všechna pokolení,
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté.

Jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení
k těm, kdo se ho bojí.
Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.

Ujal se svého služebníka Izraele,
pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil našim předkům,
Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Mt 8,5-17

Když přišel Ježíš do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ (Ježíš) mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: `jdi', a jde, a jinému: `přijď ', a přijde, a svému služebníkovi: `udělej to', a udělá to.“Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: „Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království, ale synové království budou vyhnáni do temnot venku; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi, a jak jsi uvěřil, tak ať se ti stane.“ A služebník se v tu hodinu uzdravil.Když vešel Ježíš do Petrova domu, uviděl, že Petrova tchyně leží a má horečku. Dotkl se její ruky, a horečka jí přestala; (ona) vstala a obsluhovala ho. Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých zlými duchy. Svým slovem duchy vyhnal a všecky nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co řekl prorok Izaiáš: `Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.'

Komentář: Gn 18,1-15
Hospodinovo zaslíbení je často neuvěřitelně velké! Úžas nad velkými věcmi se může projevovat různými způsoby. Ano, i mně může být nad mnoha překvapeními, která mi nachystal, do smíchu.