Texty tohoto týdne k zamyšlení, úvahám a rozjímání

Obsah
20. neděle v mezidobí
VSTUPNÍ MODLITBA
1. čtení
ŽALM
2. čtení
Evangelium
Promluva
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
K ZAMYŠLENÍ

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20. neděle v mezidobí

Napadlo nás někdy zastavit se nad rituály, které běžně doma či v práci děláme, a ptát se, proč je konáme? Jistě, často je to jasné, ale některé svůj původní význam ztratily, a přesto je konáme. Po několik nedělí se zabýváme důležitým textem Janova evangelia vztahujícím se k eucharistii. Nepřistupujeme k ní jen mechanicky? Co vlastně znamená? Všimněme si dnes míst, kde budeme číst o pokrmu, nasycení či hladovění

VSTUPNÍ ANTIFONA

Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Kniha Přísloví vznikla jako soubor jednotlivých krátkých výroků z nejrůznějších oblastí lidského života. Ale najdeme zde i ucelenější části: Devátá kapitola je podobenství o moudrosti a hlouposti, které jsou symbolizovány dvěma ženami. Obě něco předkládají, ale jejich nabídka nese odlišné ovoce.

Př 9,1-6

Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!

Zpět na obsah

ŽALM 34

Pokračujeme z minulé neděle citací 34. žalmu. Šťastný život není zcela totožný s velkým bohatstvím, uzná ním či mocí. Žalmista velebí Boha za to, co vede ke skutečnému štěstí.

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. 
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. 

Bojte se Hospodina, jeho svatí! – Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí.
Mocní strádají a hynou hlady, – nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina. 

Pojďte, synové, a slyšte mě, – naučím vás bát se Hospodina.
Miluje kdo život? – Přeje si dny štěstí? 

Zdržuj svůj jazyk od zlého, – své rty od falešných slov.
Chraň se zlého a čiň dobré, – hledej pokoj a usiluj o něj!

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Již v minulých nedělích jsme připomněli, že autor nejprve mluvil o životě ve společenství a na to navázal poučením, co patří a nepatří do života společenství. V těchto jednotlivých poučeních a povzbuzeních pokračuje i v naší perikopě.

Ef 5,15-20

Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně. Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Zpět na obsah

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíšova řeč o chlebu života se posouvá do vyhrocené fáze. Nejprve se točila kolem many, kterou Bůh dal Izraeli na poušti. Nyní ale Kristus ztotožní novou manu se svým tělem (doslova „masem“) a krví. Nejde o symbol, ale o skutečný pokrm. Pro řádného Izraelitu bylo naprosto nemyslitelné, aby jedl lidské maso. A Ježíš jde ještě dál. Účast na „hostině jeho těla“ je účastí na společenství s Bohem.

Jan 6,51-58

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

PROMLUVA

Text nabízí takřka nepřeberné množství úvah a meditací. Zůstaňme u několika málo poznámek. Především je zde ukázána závažnost eucharistie asi jako nikde jinde v Novém zákoně. Okruh Janových posluchačů zřejmě potřeboval slyšet, že eucharistie je zcela nezbytná. Je zde ukazována prakticky se stejnou závažností jako křest. To se z křesťanského chápání poněkud vytratilo. Kořeny bychom asi našli v době, kdy být křesťanem bylo samozřejmé (všichni křtění jako děti), žít plně křesťansky bylo nesamozřejmé. Tak je to dnes v tradičních oblastech. Dnes máme úplné a správné chápání zachováno v obřadu křtu dospělých: Tam se totiž nemluví vlastně o křtu, ale o uvedení do křesťanského života. A to se děje katechumenátem (příprava), a potom v jedné bohoslužbě křtem - biřmováním - eucharistií. Kdo je takto uveden do života a neodpadne, ten by měl u stolu Páně zůstat. Křest je nezbytnou branou.A eucharistie je velmi potřebná pro další život v církvi.

V kontextu Ježíšova kázání šlo o vyvolený národ. V kontextu apoštolského kázání (a evangelií) jde o církev, nový Izrael. V kontextu naší perikopy jde o nasycení zástupu, který je veden k pochopení, v čem je pravé nasycení.

Shrnuto: Dnes nejde jen o jednotlivce (zachraň sám sebe!), ale o život církve. Chápání eucharistie odtrženě, nebo ve slabých souvislostech s církví vede k dost nepěkným a odpuzujícím jevům. Křesťan žijící z Krista je jednou z ratolestí naroubovaných na Krista (Jan 15), když se "osamostatní" - zahyne.

Jan 6 je ochranou před nepravdivou spiritualizací křesťanství, které by chtělo pominout hmotné skutečnosti a utéci se jen k duchovním. Míjelo by tak vtělení. Eucharistie jako taková i její výklad u Jana, je vlastně pokračováním myšlenky i faktu vtělení. Tento svět je vzat tak vážně, tak bezprostředně je použit k dílu spásy, že není možné ho míjet. Ježíš si z tohoto světa vzal lidství a pro nás k zajištění účasti na jeho životě, na jeho spáse, použil zas hmotné věci tohoto světa: chléb, víno (tělo, krev), jedení, tedy přijímání skutečného pokrmu (trogein ve V 56 znamená kousat, žvýkat, jíst). Na rozdíl od řady křesťanů Ježíš tento hmotný svět ani nezbožštil, ale ani se ho nezřekl. Udělal z něj prostor, v němž se s ním setkáváme, a nenutí nás hrát si na čiré duchy, protože jimi nejsme a nemáme být.

Není jistě pravda, že by většina lidí byli jen lidé průměrní, průměr milující. A už vůbec nelze tvrdit, že by velká část lidstva byli prostě lidé zlí, že by jim o nijaké dobro nešlo. Alespoň v mládí má mnoho lidí v sobě touhu vyniknout nad průměr. A dobrá předsevzetí, která si lidé dělají na Nový rok, o svých narozeninách, na dovolené nebo těsně po ní, na začátku školního roku a tak dále nejsou bezvýznamnými věcmi. I když člověk většinu těchto předsevzetí nesplní, jsou dokladem toho, že mnohým o něco dobrého jde. Že by rádi byli lepší, než jsou doposud. A křesťanství této touze po plnosti dobra vychází vstříc. Především člověku ukazuje na dva jasné vzory - na Ježíše - Vykupitele, nového Adama, tedy nového člověka. Na toho, kdo ukazuje dokonale, co obnáší plná láska k Bohu a plná láska k bližnímu. A potom Pannu Marii - prvou z vykoupených, tu, na které je dokonale vidět, co to znamená přijmout Boží vyvolení bez výhrad a zcela se s ním ztotožnit. Velké vzory! Ale v jejich velikosti je právě pro řadu křesťanů háček. Jsou pro ně, zdá se až příliš veliké. Ne jen "pro ně", nějaké jiné křesťany, ale samozřejmě i pro nás zde. Vždyť kdo z nás prokazuje napořád bližním lásku do krajnosti, jako to dělal Ježíš ? A kdo tak souhlasí ve všem s Otcem a spoléhá na jeho vůli ve všem jako Panna Maria? Snadno se nám převalí přes rty povzdech: vždyť on byl Boží Syn a Marie je Bohorodička! A snažíme se tak vymluvit s velkých nároků. Jenže tím nic nezískáme. Bylo by přece jen lepší být dokonalejším. Ale jak? Zase se budeme zaklínat nějakým předsevzetím, které stejně nesplníme? Podívejme se na cestu, kterou ukazuje dnešní evangelium. Mluví se zde o jedení těla Syna člověka a o pití jeho krve. Ano, chodit ke svatému přijímání - to bychom měli. A také asi většinou chodíme. Ale jsme vynikající? Naplňujeme ten vysoký ideál, který před nás klade křesťanství? A teď se můžeme propadnout ještě do horší beznaděje: k přijímání chodíme, a lepší stejně nejsme, tedy nelepšíme se! Anebo - což je ještě horší - ke přijímání nechodíme a tvrdíme, že to nemá cenu, protože ten a ten nebo ta a ta chodí - a "podívejte se, jak žije, jak se hádá, jak pomlouvá, jaká je na svou snachu... atd.!" Evangelium ale neříká jen prostě "choďte ke přijímání!","jezte mé tělo!". Říká, že kdo jí Ježíšovo tělo a pije jeho krev má v sobě život věčný a mluví o tom, že kdo jí a pije zůstává v Ježíši a Ježíš v něm. Tady je tedy řeč o životě - o životě Božím v člověku a o těsném spojení věřícího s Ježíšem. O tak těsném spojení, že je to sdílením života. A právě tento život, který má člověk z Ježíše Krista, tento život, který je nám darovaný ve křtu a stále znova obnovován a rozhojňován v Eucharistii, člověk v sobě potřebuje objevit. To, co říká svatý Pavel: "nežiji už já, ale žije ve mně Kristus", to se má a může stát naší zkušeností všedního dne! Jak? Není to tak složité. Především tím, že uvěříme, že nás Bůh ve křtu skutečně a neodvolatelně přijal za vlastní. Dále tak, že uvěříme, že Ježíšův život v nás je cennější než cokoliv, co na této zemi můžeme získat a že je silnější, než každé zlo a samozřejmě že je silnější než my sami. A konečně je třeba, abychom s touto vírou Ježíše v Eucharistii opravdu přijímali. Potom zjistíme, že chyby a dokonce zlo se do našich životů stále dostává a že tam má dokonce stále chuť i možnost bujet. Ale zjistíme také další věc: že Ježíš je schopen i ochoten v nás stále vítězit. Ne my, ale on. A že v něm tak můžeme a máme stále zůstávat. Ne jen ve zbožném spočinutí v v kostele, u svatostánku, v modlitbě. Ale v tom nejobyčejnějším životě, jestliže se každou neděli sytím jeho svatým a posvěcujícím tělem. Jestliže jsem uvěřil, že jakožto pokřtěný jsem trojjediným Bohem přijat za vlastního.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Jíst něčí tělo? To je děsivá představa. Jíst ovšem znamená, že díky pokrmu se my sami stáváme života schopnými. Možná by nám pomohlo srovnání s mateřským kojením, kdy se dítě sytí z těla matky. Bez její pomoci by nepřežilo. V eucharistii se setkáváme s Kristem, který se za nás zcela vydal – zemřel. To je obraz oběti, která byla obětována místo obětníka! Oběti podle Písma se účastnili ti, kdo jedli maso z ní připravené jako pokrm. Ježíš využil starozákonní představy, aby nabídl zcela nový způsob osobního setkání s darujícím se Bohem. On se vydává nám a my se sytíme jeho obětí. A tak máme život!

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 20.8.

Ez 24,15-24

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, náhlou ranou ti odejmu potěšení tvých očí; nesmíš však naříkat ani plakat, nesmíš prolévat slzy. Jen tiše vzdychej, neoddávej se smutku, oviň si hlavu turbanem, na nohou nos sandály, nezahaluj svůj vous, nejez chléb nářku!“ Ráno jsem mluvil k lidu, večer pak mi zemřela žena a druhý den ráno jsem udělal, jak mi bylo rozkázáno. Tu mi řekli lidé: „Nechtěl bys nám oznámit, co tyto věci znamenají? Děláš je pro nás?“ Řekl jsem jim: „Hospodin mě oslovil: `Mluv k Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Dám znesvětit svoji svatyni, pýchu vaší moci, potěšení vašich očí, touhu vašich duší. Mečem padnou vaši synové i vaše dcery, které jste zanechali. A budete dělat, co jsem dělal já: nezahalíte svůj vous, nebudete jíst chléb nářku. Budete mít turbany na hlavě, obuv na nohou; nebudete naříkat a plakat. Za své hříchy budete chřadnout, jeden nad druhým sténat. Ezechiel vám bude znamením: budete dělat všechno, co dělal on. Až se to stane, poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!'“

Mt 19,16-22

Nějaký (člověk) přistoupil (k Ježíšovi) a zeptal se: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš, co je dobré? Jenom jeden je dobrý. Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.“ Zeptal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, cti otce i matku a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jinoch mu řekl: „To všechno jsem zachovával. Co mi ještě schází?“ Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ Když jinoch to slovo uslyšel, odešel zarmoucen, protože měl velký majetek.

Komentář: Ez 24,15-24
Ztráta milované osoby předchází bolesti ještě větší. Osobní tragédii následuje znesvěcení a nářek. Sounáležitost se společenstvím je v osobním utrpení jednotlivce krásně vyjádřená.

ÚTERÝ 21.8.

Ez 28,1-10

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, řekni tyrskému vladaři: Tak praví Pán, Hospodin: Tvé srdce zpyšnělo a říká: `Jsem bůh, na božím trůnu bydlím uprostřed moře.' Přestože jsi člověk, a žádný bůh, pokládal ses za Boha. Hle, jsi moudřejší než Danel; nic tajného není před tebou skryto. Svou moudrostí a chytrostí sis zjednal bohatství; zlato a stříbro jsi shromáždil do svých pokladnic. Svou velikou moudrostí, svým obchodem jsi rozmnožil své bohatství, pro ně zpyšnělo tvé srdce. Proto tak praví Pán, Hospodin: Poněvadž se pokládáš za Boha, hle – přivedu na tebe cizince, nejsurovější z národů, vytáhnou meč na tvoji bezpečnost, moudrost, znesvětí tvé povýšené chování. Svrhnou tě do propasti, skončíš ukrutnou smrtí těch, kdo byli zabiti v hlubině moří. Či řekneš před svými vrahy: `Jsem bůh'? Jsi člověk, a žádný bůh, v moci těch, kdo tě zabijí. Rukou cizinců zemřeš smrtí neobřezanců, neboť já jsem tak řekl“ – praví Pán, Hospodin.

Mt 19,23-30

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám: Bohatý jen těžko vejde do nebeského království. Znovu vám říkám: Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Když to učedníci uslyšeli, velmi užasli a řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, u Boha však je možné všechno.“ Nato mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám: Až Syn člověka zasedne na svůj slavný trůn při obnovení (světa), usednete také vy, kteří jste mě následovali, na dvanáct trůnů jako soudci dvanácti izraelských kmenů. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný. A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“

Komentář: Ez 28,1-10 
V minulém století máme mnoho důkazů pravdivosti tohoto varování. Vždy špatně dopadne, když se lidé pyšně prohlásí Bohem! Platí to ovšem i pro mě a v maličkostech…

STŘEDA 22.8.

Ez 34,1-11

Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim: Pastýři, tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást své stádo? Sytili jste se mlékem, odívali vlnou, vykrmená zvířata jste si zabíjeli, ale stádo jste nepásli. Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, násilím jste ovládali silné. Rozprchly se (ovce) bez pastýře, staly se potravou veškeré divoké zvěři. Mé stádo se rozprchlo a bloudí po všech horách, po všech vysokých pahorcích, po celé širé zemi se rozprchlo mé stádo, a nikdo ho nehledá, nikdo se po něm neptá! Proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo! Jako že jsem živ – praví Pán, Hospodin – protože se mé stádo stalo kořistí, bez pastýře bylo mé stádo pokrmem veškeré divoké zvěři, poněvadž se moji pastýři o mé stádo nestarali, ale pásli jen sami sebe, nikoli mé stádo, proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo! Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já přijdu na pastýře, vymáhat budu své stádo z jejich rukou, zbavím je pasení svého stáda, nebudou pastýři pást sami sebe. Vytrhnu jim své stádo z jícnu, aby jim už nebylo za potravu. Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho!“

Mt 20,1-16

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: `Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: `Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Tak budou poslední prvními a první posledními.“

Komentář: Ez 34,1-11
Pastýř, který nesleduje plochu pastviny, ale vlastní seberealizaci, se nesmí divit, že mu Pán stádo odejme. Jsem ochoten vidět znamení doby a vejít na nové, čerstvé pastviny?

ČTVRTEK 23.8.

Ez 36,23-28

Tak praví Hospodin: „Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvětili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin – praví Pán, Hospodin – až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý! Vezmu vás z národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší vlasti. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem.“

Mt 22,1-14

Ježíš znovu mluvil (k velekněžím a starším lidu) v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: `Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: `Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.' Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených!“

Komentář: Ez 36,23-28
Pán sám projeví svou moc! S naším kamenným srdcem to již není možné. Neohrožuje mé svědectví ztráta lidskosti?

PÁTEK 24.8. svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14

Anděl ke mně promluvil: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!“ Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově (průhledný) jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány (ležely) k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních (kamenů) a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.

Jan 1,45-51

Filip potkal Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ Filip odpověděl: „Pojď a podívej se!“ Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Natanael se ho zeptal: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem.“ Natanael mu na to řekl: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“ Ježíš mu odpověděl: „Proto věříš, že jsem ti řekl: 'Viděl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Komentář: Jan 1,45-51
Dokážeme my někomu přiblížit Ježíše? Dokážeme k Jeho církvi přivést někoho poctivého, „ve kterém není lsti“?

SOBOTA 25.8.

Ez 43,1-7a

(Anděl) mě vedl k bráně směřující k východu, a hle od východu přicházela velebnost Izraelova Boha; její zvuk byl jako zvuk vodních spoust a od Boží velebnosti zářila země. Dostal jsem stejné vidění, které jsem měl, když přišel, aby zničil město; bylo to stejné vidění, které jsem viděl u řeky Kebaru. Padl jsem na svou tvář. Hospodinova velebnost vešla do chrámu branou, která směřuje k východu. Tu mě zdvihla síla a uvedla mě do vnitřního nádvoří, a hle - chrám byl plný Hospodinovy velebnosti. Zatímco anděl stál vedle mě, slyšel jsem, jak ke mně mluví kdosi z chrámu. Řekl mi: „Synu člověka, zde je místo pro můj trůn, zde je místo, na němž budou spočívat chodidla mých nohou, zde budu navěky bydlet uprostřed synů Izraele.“

Mt 23,1-12

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají `mistře'. Vy však si nedávejte říkat `mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat `učitel', jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Komentář: Ez 43,1-7a
Příslib Jeho přítomnosti se naplňuje v církvi. Jeho velebnost vchází branou, která je pro Něj otevřená, třebas je město poněkud opevněné.

Zpět na obsah