Texty tohoto týdne k zamyšlení, úvahám a rozjímání

Obsah
2. neděle v mezidobí
VSTUPNÍ MODLITBA
1. čtení
ŽALM
2. čtení
Evangelium
Promluva
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
K ZAMYŠLENÍ

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2. neděle v mezidobí

Jakkoli jsme opustili vánoční dobu, vracíme se ještě jednou zpět ke svátku Zjevení Páně, a to v připomínce události, která se tradičně se svátkem Zjevení spojovala. Ježíš proměňuje vodu ve víno, a zjevuje tak svou slávu. Jde o víc než první zázrak. Je to prorocké gesto ukazující smysl celého díla vykoupení!

VSTUPNÍ ANTIFONA

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Zaslíbení z druhé poloviny 6. stol. př. Kr. bylo napsáno předně pro Jeruzalém, který byl v té době zničeným a pobořeným městem. Ale v souvislosti s dnešním evangeliem dostávají svatba, manželství a Boží zaslíbení nový význam. Svatba je symbolem Boží obnovy. Opuštěnost Bůh proměňuje.

Iz 62,1-5

Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. 
Tu národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa. 
Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. 
Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“ a tvá zem „Osamělá“. Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“ a jméno tvé země „V manželství daná“, neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. 
Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe. 

Zpět na obsah

ŽALM 96

Žalm je modlitbou naplněnou radostí ze záchrany. „Nová píseň“ je reakcí všech, kdo zakusili něco „nového“. Boží záchrana zaslíbená v prvním čtení je důvodem k radosti, zvláště když se zaslíbení stalo skutečností (evangelium).

Odpověď: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno! 

Rozhlašujte den ze dne jeho spásu! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech. 

Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. 

V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! 
Hlásejte mezi pohany: – Hospodin kraluje, národy řídí podle práva. 

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Po tři neděle budeme sledovat 12. kapitolu Prvního listu Korintským, což je odpověď sv. Pavla na otázky mladé křesťanské komunity. V kapitole 12 – 14 reaguje zřejmě na rozhádanost společenství kvůli sporu o vznešenost duchovních darů (charismat). Podle 14. kapitoly se zdá, že se lidé s darem „modlitby jazyků“ či „modlitby z Ducha“ povyšovali. Díky tomu nám Pavel zanechal vzácné pojednání o duchovních darech.

1 Kor 12,4-11

Bratři! Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. 
Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. 
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. 

Zpět na obsah

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bůh nás povolal kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

EVANGELIUM

Klíčem k dnešní perikopě je verš 11: „tím zjevil svou slávu“. Jde tedy o zásadní událost. Svatba je symbolem mesiánské doby. Víno je znamením požehnání. Je to první zázrak, který apoštolové vidí, a uvěří. Proto je tento příběh v Janově evangeliu viditelným zahájením mesiánské doby a začíná jím veřejné Ježíšovo vystoupení.

Jan 2,1-11

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 
Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ 
Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ 
Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ 
To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.

PROMLUVA

Spojení prvého čtení a evangelia nám poskytuje poněkud plnější obraz smyslu perikopy o svatbě v Káni. Svatba v řeči Písma není jen začátkem společného života rodiny, ani jen obrazem společného veselí. Je někdy také obrazem mesiánské skutečnosti - k tomu vedou právě dnešní slova Izaiášova. Vyvolený národ je panna, žena, někdy nevěrná žena nebo opuštěná žena, kterou její manžel - Hospodin hledá a vyhledá, kterou znovu přijal. To je obraz mesiánské doby. Mesiánský věk je tedy svatbou, je obnovením svatební smlouvy mezi Hospodinem a národem. Do tohoto kontextu je vložen Janův text. Učedníci uvěřili v Ježíše - zřejmě ne pro div proměnění vody ve víno (Ježíš udělal asi větší div, když třeba vzkřísil Lazara), ale proto, že zažili "svatební veselí", předchuť mesiánské svatby. Lze tu vidět paralelu s proměněním na hoře a taky s eucharistií, jak ji prožívá církev. Uvěřili v Ježíše jako obnovitele smlouvy, v toho, který mění vodu ve víno, totiž hříšníka v Božího syna, "ne-lid" v lid Hospodinův, nečisté v čisté, porušenou smlouvu ve smlouvu obnovenou a platnou na věky. Z kamenných džbánů na očišťování se stávají zdroje svatebního vína, tedy stará smlouva (zákon, předpisy) se mění v novou (milost, odpuštění, veselí Ducha), podobně jako je Šavel proměněn v Pavla.

Křesťanství se často vytýká, že je útěkem ze života. Že člověk tak opouští normální "arénu" lidských zápasů a uchyluje se do jakéhosi speciálního odděleného náboženského světa, který je považován za poněkud snový svět, v němž se člověk vyhne mnoha konkrétním starostem. Tato kritika není zcela neoprávněná, protože charakterizuje přístup řady křesťanů. Ale přesto nezasahuje křesťanství jako takové. Pán Ježíš tak nejednal. Neodváděl své učedníky do "duchovních rezervací", na skrytá místa, kde by teprve - izolován od světa - něco dělal. Naopak, Ježíš dělá vše zjevně, v normálním proudu života. Právě a jedině tam se odehrávají ty nejpodstatnější věci. Přichází na svatbu. A tam mají vše: ženicha, nevěstu, společnost, služebníky. Ale nemohou dál slavit - nemají víno. Jsou to věřící Židé, vždyť mají i nádoby k očišťování, tedy ke kultickým úkonům. Ježíš tedy vstupuje do této situace, ale ne jako kouzelník, ne jako "deus ex machina" antických dramat, který vyvedl vždy hru ze slepé uličky. Ježíš přichází jako ten, kdo je poslán od Otce, kdo udělá to podstatné, až přijde jeho hodina. A tak na upozornění a žádost své matky jedná: nechá naplnit číše určené k očišťování vodou a dělá z ní víno. A je toho vína dost, nádoby byly naplněny až po okraj. To není jen historka ze života Ježíšova, to je mnohem víc. Je to hluboký symbol, který ukazuje, co udělal Ježíš s Izraelem a lidstvem. Prázdné nádoby, určené k očišťování, které byly služebníci schopni naplnit pouze vodou, to je obraz Izraele, snad zbožného, ale prázdného. A také obraz lidstva, činného, ale bezradného, které není schopno, stejně jako Izrael, opatřit si to, co je nezbytné - spásu, tedy záchranu, plnost. A Ježíš právě toto přináší. I na jiném místě Nového zákona (Mt 9,17) je Boží království, to "jedinečné nové", co Ježíš přináší, označeno jako víno. Tímto vínem, Božím královstvím, je Ježíš schopen připravit nádoby, které on sám určí! A jako jediný přináší skutečnou plnost radosti, a víno bezpochyby dobré.

Je-li tedy nějaká nádoba našeho života, našeho společenství, oblasti církve prázdná, nemá cenu chtít si do ní něco vyčarovat, nebo rezignovat. Má smysl prosit, udělat, co je třeba - a čekat. Ten, který je poslán, ji naplní svým královstvím. Ale ne na náš rozkaz. Jen on ví, kdy přichází jeho hodina. Nevíme kdy. Ale ve výsledek můžeme věřit.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Naplň nás, Bože, svým Duchem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Svatý Jan do obyčejné venkovské události svatby v Káně vtiskl klíčové poselství. Učedníci, kteří jdou s Ježíšem, zde poprvé vidí, že Ježíš je nejen moudrý učitel, ale že jeho moc dalekosáhle překračuje běžné schopnosti. A co více, Jan na podkladě této svatby rozehrává obraz věčné hostiny, ke které Bůh pozval člověka zasaženého hříchem. Obraz překrásně vykresluje podstatu evangelia: není to lidská zdatnost vypěstovat víno, ani ovládání přírodních zákonitostí, ale pokorné svěření se do rukou Božích s vědomím vlastní prázdnoty. Maria jako potomek Evy zde stojí zároveň jako matka všech lidí a prosí za ně. S pokorou stojí před svým Stvořitelem a prosí: „Už nemají víno.“ Modlitba směřující k podstatě života. Nikoli k živoření a obrazu pouště, ale k symbolu hojnosti, k Bohem připravené zahradě života. A Bůh odpovídá!

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 21.2.

Žid 5,1-10

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti i za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'. V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. Byl od Boha prohlášen veleknězem podle řádu Melchizedechova.

Mk 2,18-22

Janovi učedníci a farizeové se (právě) postili. (Lidé) přišli k Ježíšovi s otázkou: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom, v ten den, se budou postit. Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten nový přišitý kus ze staré látky vytrhne a díra se jen ještě zvětší. A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak víno měchy roztrhne a přijde nazmar víno i měchy. Mladé víno do nových měchů!"

Žid 5,1-10
Ježíšovo synovství je totální odevzdanost. Bůh Otec plodí své děti i v nás. Naše vzpurnost ale kontrastuje s Ježíšovou poslušností. A právě skrz Ježíšovu poslušnost je možný můj těsný vztah s Bohem.

ÚTERÝ 22.1.

Žid 6,10-20

(Bratři!) Bůh není nespravedlivý, že by zapomněl na to, co jste vykonali, a na (vaši) lásku, kterou jste kvůli němu projevovali, když jste prokazovali a stále prokazujete služby spolukřesťanům. Přejeme si jen, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost do té doby, kdy se naplní (naše) naděje až do konce; abyste neochabli, ale (spíše) napodobovali ty, kteří pro (svou) víru a trpělivost dostanou dědictví, které mají slíbeno. Když totiž dal Bůh Abrahámovi slib a neměl nikoho vyššího, při kom by mohl přísahat, přísahal při sobě samém: `Zahrnu tě jistě požehnáním a velmi tě rozmnožím.' (Abrahám) trpělivě čekal, a dosáhl toho, co mu bylo slíbeno. Když přísahají lidé, (dovolávají se) někoho vyššího, a přísaha je jim zárukou, kterou končí každý spor. Když tedy Bůh chtěl zvlášť zřejmě ukázat dědicům svého zaslíbení, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zaručil se přísahou. Tyto dvě nezměnitelné skutečnosti (vylučují), že by Bůh mluvil lež. (Proto se) s důvěrou pevně opřeme o (nalezené) útočiště a jistě dosáhneme vytoužených (hodnot), které jsou nám určeny. (V této naději) máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku (nebeské velesvatyně), kam pro nás jako předchůdce vstoupil Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova.

Mk 2,23-28

Jednou v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?" A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!"

Žid 6,10-20
Často se ptáme po smyslu utrpení. Trpělivost, u-trpení, může být náznakem odpovědi. Naděje ve společenství s Ježíšem ať mě v mých těžkých chvílích posiluje!

STŘEDA 23.1.

Žid 7,1-3.15-17

Bratři! Melchizedech byl král Sálemu a kněz Boha Nejvyššího. Když se Abrahám vracel po porážce králů, vyšel mu vstříc a požehnal mu. Abrahám mu přidělil ze všeho desátek. Jméno Melchizedech se vykládá "král spravedlnosti" a král Sálemu zase (znamená) "král pokoje". Neuvádí se jeho otec, matka, rodokmen, kdy začal žít a kdy skonal; a tím se podobá Božímu Synu a zůstává knězem navždy. A je to ještě zřejmější, protože se objevuje jiný kněz Melchizedechovi podobný, který se jím stal ne podle předpisu o tělesném původu, nýbrž mocí života nezničitelného. Vždyť o něm je dosvědčeno: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'!

Mk 3,1-6

Ježíš opět vstoupil do synagogy. Byl tam člověk s ochrnulou rukou. Dávali (na Ježíše) pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. On tomu člověku s ochrnulou rukou řekl: "Vstaň, pojď doprostřed!" Pak se farizeů zeptal: "Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?" Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: "Vztáhni ruku!" Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku. Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili.

Žid 7,1-3.15-17
Boží povolání není závislé na rodokmenu; Abrahámovo setkání s „králem Spravedlnosti a Pokoje“ je předobrazem setkání s Ježíšem na našich cestách.

ČTVRTEK 24.1.

Žid 7,25 – 8,6

(Bratři!) Ježíš je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za (hříchy) lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou (podrobeni) slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon - (ustanovuje) Syna, který dosáhl dokonalosti navždy. Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, je toto: Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu (Boží) velebnosti v nebi a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku, který postavil Pán, ne člověk. Každý velekněz totiž bývá ustanoven k tomu, aby podával dary a oběti. Proto (i Ježíš) musí mít něco, co by podával jako oběť. Kdyby však byl na zemi, vůbec by nemohl být knězem, protože už (zde) jsou ti, kdo dary přinášejí, jak to předpisuje Zákon. Oni ovšem konají kněžskou službu (ve svatyni), která se té nebeské jen podobá a je (pouhým) jejím stínem. Když měl Mojžíš zbudovat stánek, dal mu přece (Bůh) rozkaz: `Dej pozor a udělej všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.' (Ježíš) tedy dosáhl o to vznešenější kněžské služby, oč lepší je smlouva, kterou on zprostředkoval a která spočívá na vznešenějších příslibech.

Mk 3,7-12

Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři a velké množství lidu z Galileje šlo za ním. Také z Judska, z Jeruzaléma, z Idumeje, ze Zajordání, i z okolí Tyru a Sidónu přišlo k němu mnoho lidí, protože slyšeli, co všechno koná. Tu řekl svým učedníkům, že mají mít pro něho připravenou loďku, aby se na něho (lidé) netlačili. Mnoho jich totiž uzdravil, takže se neduživí hrnuli k němu, aby se ho mohli dotknout. Kdykoli ho viděli nečistí duchové, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali.

Žid 7,25 – 8,6
Jednou provždy proběhla oběť Kristova na Kalvárii. Jeho vydanost a sebezmaření se zpřítomňují při každé eucharistii. Chci zintenzivnit svoji účast na jeho oběti i na hostině, na kterou jsem zván…

PÁTEK 25.1. svátek Obrácení sv. Pavla

Sk 22,3-16 nebo Sk 9,1-22

Čtení ze Skutků apoštolů<br>

Pavel promluvil k lidu: „Já jsem Žid. Narodil jsem se v Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady v tom městě, a přesně jsem byl vychován, jak to žádá otcovský zákon, ve škole u Gamaliela. Moje horlivost pro Boha byla veliká, jak je tomu u vás dodneška. Proto jsem pronásledoval toto učení až na smrt: dával jsem spoutat a do vězení zavírat muže i ženy. To mi může dosvědčit i velkněz a celá rada starších. Od nich jsem také dostal listy pro bratry v Damašku a odebral se (tam), abych i odtamtud přivedl svázané křesťany do Jeruzaléma k potrestání. Když jsem byl na cestě a už se blížil k Damašku – bylo to kolem poledne – náhle mě z nebe obklopilo oslnivé světlo. Padl jsem na zem a uslyšel, že ke mně mluví nějaký hlas: `Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' Já jsem odpověděl: `Kdo jsi, Pane?' A on mi řekl: `Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' Muži, kteří byli se mnou, viděli sice světlo, ale hlas toho, který ke mně mluvil, neslyšeli. Zeptal jsem se: `Pane, co mám dělat?' Pán mi odpověděl: `Vstaň a jdi do Damašku! Tam ti bude řečeno všechno, co máš vykonat.' Protože jsem od jasu toho světla nic neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku, a tak jsem přišel do Damašku. Tam mě navštívil jistý Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, který měl nejlepší pověst u všech tamějších židů. Přišel ke mně a řekl mi: `Bratře Šavle, ať zase vidíš!' A v tom okamžiku jsem opět nabyl zraku a uviděl ho. On pak řekl: `Bůh našich otců tě předem určil k tomu, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel jeho vlastní hlas. Ty mu přede všemi lidmi budeš svědčit o tom, co jsi viděl a slyšel. Proč tedy ještě váháš? Vstaň, vzývej jeho jméno, dej se pokřtít a očistit od svých hříchů.'”<br><br>

Čtení ze Skutků apoštolů<br>

Šavel soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně. Přišel k veleknězi a vyžádal jsi od něho pověřující listy na synagogy v Damašku: najde-li tam některé stoupence toho vyznání, muže i ženy, aby je mohl přivést v poutech do Jeruzaléma. Když byl na cestě a už se blížil k Damašku, tu ho náhle obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel, že k němu mluví nějaký hlas: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?“ Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“ Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ Muži, kteří s ním konali tu cestu, stáli neschopní slova. Slyšeli sice hlas, ale neviděli nikoho. Šavel pak vstal ze země.Oči měl otevřené, ale nic neviděl. Vzali ho proto za ruce a dovedli do Damašku. A tři dny zůstal slepý a nic nejedl ani nepil. V Damašku žil jeden učedník, jmenoval se Ananiáš. Pán k němu ve vidění promluvil: „Ananiáši!“ On odpověděl: „Prosím, Pane.“ Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá a vyhledej tam v Judově domě muže, který se jmenuje Šavel z Tarsu. Právě se modlí.“ Šavel uzřel ve vdění muže jménem Ananiáše, jak k němu vchází a vkládá na něho ruce, aby zase viděl. Ananiáš odpověděl: „Pane, od mnoha lidí jsem slyšel kolik zla způsobil právě tento člověk tvým věřícím v Jeruzalémě. I tady má od velekněží moc, aby dal spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ Ale Pán mu řekl: „Jen jdi. Neboť on je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům. Já mu ovšem ukážu, jak mnoho musí pro mě vytrpět.“ Ananiáš tedy šel, vstoupil do toho domu a vložil na něho ruce se slovy: „Bratři Šavle, Pán mě poslal, Ježíš, který se ti ukázal na cestě sem. Máš zase nabýt zraku a dostat v plnosti Ducha svatého.“ V té chvíli jako by mu šupiny spadly s očí, zase viděl a hned se dal pokřtít. Potom pojedl a vrátily se mu síly. Pak pobyl nějaký čas s učedníky v Damašku. A hned začal v synogogách hlásat Ježíše, že je to Boží Syn. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: „Copak to není ten který se snažil zničit v Jeruzalémě ty, kdo vzývají toto jméno? A copak sem nepřišel právě na to, aby je v poutech odváděl k velekněžím?“ Šavel však vystupoval s rozhodností stále větší a židy v Damašku přiváděl z míry, když dokazoval, že Ježíš je Mesiáš.

Mk 16,15-18

Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“

Sk 22,3-16
Ježíš se ztotožňuje i dnes se všemi, kdo jsou kvůli němu pronásledováni. Ale: jsem schopen přijmout ty, kdo se obrátili?

SOBOTA 26.1. sv. Timoteje a Tita

2 Tim 1,1-8 nebo Tit 1,1-5

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi<br>

Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, aby hlásal život slíbený v Kristu Ježíši, drahému synovi Timotejovi: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána. Děkuji Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím - jako už moji předkové - když na tebe pořád vzpomínám ve svých modlitbách dnem i nocí. Když vzpomenu na tvé slzy, toužím tě zase spatřit; to by byla pro veliká radost. V paměti mi ožívá, jak upřímná je tvoje víra. Ale tak věřila už dávno tvoje babička Lois a tvoje matka Euniké, a jak jsem přesvědčen, platí to i o tobě. A proto tě vybízím: zase oživ plamen Božího daru, který ti byl dán vzkládáním mým rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani se nestyď za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.<br><br>

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Titovi<br>

Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, pověřený hlásáním víry Božím vyvoleným, aby důkladně poznali pravdu, jak uctívat Boha. Z ní pochází naděje na věčný život, který už před dávnými věky pravdomluvný Bůh slíbil a ve svém čase pak své slovo uvedl ve známost kázáním, jež mi bylo svěřeno příkazem Boha, našeho spasitele: Titovi, svému pravému synu, kterému se dostalo stejné víry jako mně: milost a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho spasitele. Nechal jsem tě na Krétě kvůli tomu, abys uspořádal, co ještě chybí, a abys v každém městě ustanovil starší, jak jsem ti nařídil.

Lk 10,1-9

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'"


2 Tim 1,1-8Kéž i my odložíme ducha bojácnosti. Kéž se i dnes oživí plamen Božího daru. Vždyť svět i dnes čeká na ducha síly, lásky a rozvážnosti. Zejména skrz působení těch, na které byly vloženy ruce…

Zpět na obsah