Texty tohoto týdne k zamyšlení, úvahám a rozjímání

Obsah
6. neděle velikonoční
VSTUPNÍ MODLITBA
1. čtení
ŽALM
2. čtení
Evangelium
Promluva
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
K ZAMYŠLENÍ

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

6. neděle velikonoční

Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie
Tato neděle předznamenává další povelikonoční událost – nanebevstoupení Pána. Učedníci potřebují poznat, kým Ježíš je a jaký význam má jeho zmrtvýchvstání. Nejde jen o přijetí určitého zvyku či nějaké zajímavé informace. Je třeba proniknout do toho, co znamená přijmout Krista a žít z jeho evangelia.

VSTUPNÍ ANTIFONA

S radostným voláním zvěstujte, hlásejte po celém světě: Pán vykoupil svůj lid. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Církev zakusí první pronásledování a mnozí se rozptýlí do okolních zemí (rok 37–41 po Kr.). Filip odešel do Samaří (cca 50 km, dnešní Sabastia u Náblusu) a tam hlásá evangelium. Všimněme si, jak Skutky jasně rozlišují křest od daru Ducha svatého, který je dán pokřtěným až po modlitbě apoštolů.

Sk 8,5-8.14-17

Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo. Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

Zpět na obsah 

ŽALM 66

Bůh je mocný, když dokáže pronásledování proměnit v šíření evangelia (viz první čtení). Pokud i my máme s Bohem nějakou podobnou zkušenost, je to důvod ke chvále slovy žalmu.

Odpověď: Jásejte Bohu, všechny země! Nebo: Aleluja.

Jásejte Bohu, všechny země, – opěvujte slávu jeho jména, 
vzdejte mu velkolepou chválu! – Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! 

Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, – nechť opěvuje tvé jméno.“ 
Pojďte a pozorujte Boží skutky: – podivuhodně jednal s lidmi! 

Moře proměnil v souš; – suchou nohou přešli řeku, 
proto se radujme v Bohu! – Vládne svou mocí navěky. 

Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, – chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. 
Bůh buď veleben, – že neodmítl mou prosbu, – že mi neodňal svou lásku.

Zpět na obsah 

2. ČTENÍ

Apoštol povzbuzuje křesťany, kterým pravděpodobně hrozí ústrky. Nejde jen o osobní statečnost, ale i o odvahu svědčit o víře.

1 Petr 3,15-18

Milovaní! Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení – chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného. Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.

Zpět na obsah 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

Téměř plynule navazujeme na minulou neděli. Vracíme se do večeřadla a nasloucháme Ježíšovým slovům během poslední večeře. Ježíš hovoří o Božích přikázáních, jak je Izraelité dostali na Sinaji, navazuje tedy na pojem smlouvy, jak ho Židé znali.

Jan 14,15-21

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně, jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

Zpět na obsah 

PROMLUVA

Při pronásledování se jáhni zřejmě nechali vyhnat, tedy nezajišťovali si své pozice, a to jim otevřelo cestu k misii, k realizaci Božích plánů vůči Samařanům a pohanům.

Hlásání Slova - křest - obdarování Duchem svatým - to je základní struktura, "postup" při přivádění lidí ke Kristu. Ona "záměna duchů" (Ducha Boží za ducha zla) je nakonec nejdůležitějším cílem evangelizačního působení. Nejde přece o to, aby lidé především konali "zbožné skutky", nebo dokonce aby byly hlavně ukojeny jejich náboženské city, ale jde o to, jakého ducha mají!

Leckdo řekne: "Je krásné přijít do starého kostela, který vypadá stejně jako za dob našeho dětství, kde se nic nezměnilo, kde se vše děje tak, jak jsme zvyklí, kde se čas jakoby zastavil..." Mnohým se zdá, že křesťanství je právě toto: spočinutí, nehybnost, opakování stále stejného, neproměnnost. A velmi nesnášejí, když je něco "jinak". A přece dnes čtené řádky ve Skutcích ukazují jiný obraz: ukazují vstup víry do života člověka jako velký pohyb, jako nápor, vyvolávající velkou změnu: ti, kdo slyšeli a přijali Boží slovo, byli zbavováni ducha zla, který je více či méně ovládal a přijímali Ducha svatého. Přijímali tedy nový zdroj, princip životního "pohybu", přijímali novou sílu, která obvykle zpřeházela jejich život. Opouštěli minulý "prostor života" a nevstupovali do chaosu, ale do nového životního prostoru, utvářeného Duchem svatým.

Možná, že tato slova znějí někomu trochu nadneseně. Ale nakonec naše vlastní životní zkušenosti a zkušenosti lidí, kteří se stali opravdu Božími, ukazují, že je to tak - a že je to ještě plnější a větší, než bylo napsáno.

Nejde o to, že by měl člověk, přijímající Ducha svatého, upadnout nutně do extatického stavu. Jde ale o to, že ten, kdo se stal Kristovým a Ducha Božího tedy přijal (v plnosti v biřmování), nemůže být jen lepším, slušnějším, hodnějším, než druzí, ale že se má stát zcela jiným, totiž Božím. Z Boha žijícím. Člověkem, který má odvahu vzdát se toho, co Boží není a vsadit především na Kristovu pravdu, který sebou nechá "hýbat" Duchem svatým.

Je to vše ovšem věcí víry. Ducha svatého nelze ani "popsat", ani si ho "zajistit", ani dát recept, jak se zmocnit všech jeho darů, ale lze z něj, z tohoto nového Ducha, žít. Stavět na něm. Nechávat se vést jím, ne jen osvědčenými zásadami, praktickými jistotami, nebo dokonce vlastní samolibostí, pýchou, apod.

Křesťanství pouhých zásad, povinností, naučených pravd či citové útěchy je křesťanstvím přinejmenším neúplným, je-li vůbec křesťanstvím: ne, že by zásady, povinnosti, pravdy či cit měly být odbourány, jistě ne. Ale bez Ducha je toto všechno slupkou bez jádra, nanejvýš korzetem, udržujícím rovnou páteř - ale ne zdrojem života, radosti, životní síly, která obrysy tohoto života radikálně přesahuje. Prvotní církev se rozrostla v neuvěřitelně skromných a nepříznivých podmínkách silou Ducha. Nepotřebujeme zřejmě ani dnes klást naději jinam, čekat sílu a pomoc a možnosti jinde, než v síle Ducha.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah 

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, praví Pán; a já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Kristovým vzkříšením jsi nám, Bože, otevřel cestu ke spáse a svátostným pokrmem nás posiluješ, abychom došli do plnosti věčného života; dej, ať v nás tento velikonoční odkaz stále přináší své ovoce. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš pokračuje v rozhovoru u poslední večeře. Odhaluje apoštolům zásadní skutečnost. Po událostech Velikonoc a po jeho nanebevstoupení sešle Ducha svatého. Pán ho nazývá Přímluvce. Řecké slovo „paraklétos“ má však širší význam: rádce, přímluvce, utěšitel, obhájce. Zvláštní je souvislost mezi darem tohoto Ducha, zachováváním přikázání a láskou k Bohu. Kristu neleží na srdci prázdné plnění nějakých předpisů. Za slovem přikázání je třeba rozeznat klíčové starozákonní téma. Bůh nabídl člověku smlouvu: on bude chránit svůj lid, ale ten musí žít podle Boží představy. Člověk to nedokázal ze své síly. Ale nyní je mu dána síla Ducha svatého. V jeho moci je člověk schopen žít podle Boží představy. Ve své podstatě stále nejde o normy, ale o způsob života. Člověk žije z lásky k Bohu to, co Bůh po něm požaduje. A to mu zase otevírá oči pro poznání Boha.

Zpět na obsah 

 
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 22.5.

Sk 16,11-15

Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou na (ostrov) Samotráké, druhý den do Neapole (v Makedonii) a odtamtud pak do Filip. Je to přední město v té makedonské oblasti a římská osada. V tom městě jsme se zdrželi několik dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, kde jsme mysleli, že je modlitebna. Posadili jsme se a mluvili jsme k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás také jedna žena, jmenovala se Lýdie. Byla to obchodnice s nachovými látkami z města Thyatir, ctitelka Boha. Pán jí otevřel srdce, takže pozorně naslouchala Pavlovým řečem. Když přijala křest ona i její rodina, prosila: „Jestliže mě považujete za věřící v Pána, pojďte bydlet do mého domu.“ A přinutila nás k tomu.

Jan 15,26 – 16,4a

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku. To jsem k vám mluvil, abyste neodpadli. Vyloučí vás ze synagogy, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si myslet, že tím uctívá Boha. Budou tak jednat, protože nepoznali Otce ani mne. Ale toto jsem vám pověděl, abyste si - až jednou ta chvíle přijde - vzpomněli na to, že já jsem vám to řekl.“

Komentář: Sk 16,11-15
Lydie zve Pavla a jeho doprovod do svého domu. Kéž je nám tato srdečnost a pohostinnost vzorem. Mohu dnes prosit za úzký vztah představitelů církve k rodinám.

ÚTERÝ 23.5.

Sk 16,22-34

Lid (z města Filip) se sběhl proti Pavlovi a Silovi. Úředníci z nich dali strhat šaty a nařídili bít je pruty. Když pak jim vysázeli hodně ran, dali je zavřít do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je dobře hlídal. Když dostal takový rozkaz, dal je do nejhlubší kobky a pro jistotu jim sevřel nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali Bohu chvalozpěvy. (Ostatní) vězni je poslouchali. Náhle však nastalo silné zemětřesení, takže se zachvěly základy žaláře. A ihned se rozevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. Když se žalářník probral ze spánku a viděl, že dveře vězení jsou dokořán, vytasil meč a chtěl si vzít život, neboť myslel, že vězni utekli. Ale Pavel zavolal silným hlasem: „Nedělej si nic zlého! Vždyť jsme tady všichni!“ Žalářník si dal tedy přinést světlo, vběhl dovnitř, celý se třásl a padl na kolena před Pavlem a Silou. Pak je vyvedl ven a zeptal se: „Pánové, co mám dělat, abych došel spásy?“ Oni odpověděli: „Uvěř v Pána Ježíše, a dojdeš spásy ty i celý tvůj dům.“ A začali hlásat slovo Boží jemu i všem lidem z jeho domu. Ještě v noci v tu hodinu je vzal s sebou, vymyl jim krvavé rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho lidé. Pak je uvedl do svého bytu, dal prostřít stůl a jásal nad tím, že on i celý jeho dům uvěřil v Boha.

Jan 16,5-11

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nyní jdu k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: `Kam jdeš?' Spíše je vaše srdce plné zármutku, že jsem vám to pověděl. Ale já vám říkám pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám. A on, až přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Ze hříchu: že ve mne nevěří; ze spravedlnosti: že odcházím k Otci a už mě neuvidíte; ze soudu: že vládce tohoto světa je už odsouzen.“

Komentář: Sk 16,22-34
I u nás v době pronásledování docházelo k podobným příběhům. Nebýt věznění, mnozí žalářníci by se o Kristu nedozvěděli… On chce být všude!

STŘEDA 24.5.

Sk 17,15.22 – 18,1

Průvodci dovedli Pavla z Beroje do Athén. Odtamtud se pak vrátili a nesli s sebou pro Silu a Timoteje příkaz, aby za ním co nejdřív přišli. Pavel se postavil doprostřed Areopagu a začal mluvit: „Athéňané! Jak pozoruji, jste po každé stránce lidé velmi zbožní. Když jsem totiž procházel a prohlížel vaše posvátná místa, přišel jsem také na jeden oltář s nápisem: `Neznámému bohu'. Co vy tedy neznáte, a přece to ctíte, to já vám zvěstuji. Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, jako Pán nebe a země nepřebývá v chrámech, které vystavěly lidské ruce, ani si nedává posluhovat lidskýma rukama, že by něco potřeboval. Vždyť on sám dává všem život, dech i všechno. On stvořil z jednoho člověka celé lidské pokolení a dal mu bydlet všude na zemském povrchu. Předem stanovil časová období a položil hranice lidským sídlům. A to proto, aby hledali Boha, zdali by se ho snad nějak mohli dohmatat a nalézt ho. Vždyť od nikoho z nás není daleko. V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme. Tak to vyjádřili i někteří z vašich básníků: `Jsme dokonce z jeho rodu.' Když jsme tedy z Božího rodu, nemůžeme se přece domnívat, že božství je něco takového jako výrobek ze zlata nebo ze stříbra nebo z kamene. To je přece výtvor lidského umění a důmyslu. Bůh však zamhouřil oči nad touto dobou nevědomosti. Teď hlásá lidem, aby se všichni všude obrátili, protože stanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět skrze muže, kterého k tomu určil. A poskytl všem důkaz pro to, aby uvěřili, tím že ho vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se tomu vysmívali a druzí řekli: „Poslechneme si tě o tom až někdy jindy.“ Tak od nich Pavel odešel. Ale někteří se ho přidrželi a přijali víru; mezi nimi člen Areopagu Diviš, pak žena, která se jmenovala Damaris, a s nimi jiní. Potom Pavel odešel z Athén a přišel do Korinta.

Jan 16,12-15

Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

Komentář: Sk 17,15.22 – 18,1
Posluchači zaměření k přílišnému „filozofování“ Pavlovo slovo nepřijímají. Nejsem jim se svou „moudrostí“ podobný? Jaký kontrast oproti prostému žalářníkovi z včerejšího příběhu!

ČTVRTEK 25.5. slavnost Nanebevstoupení Páně

Sk 1,1-11; Ef 1,17-23

Čtení ze Skutků apoštolů
Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat (do nebe). Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní.“ Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ On jim však řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“ Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům
(Bratři!) Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, `všechno podřídil pod jeho nohy'. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.

Mt 28,16-20

Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“

Komentář: Mt 28,16-20
Úkolem vyslání začíná ve světě úplně nová přítomnost Krista. Z mého křtu vyplývá, že své působení odteď nechává i na mně!

PÁTEK 26.5.

Sk 18,9-18

(Když byl Pavel v Korintě,) řekl mu Pán v noci ve vidění: „Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo už ti napříště nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho svých lidí.“ Usadil se tam proto na rok a šest měsíců a učil u nich Božímu slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, povstali židé jako jeden muž proti Pavlovi, přivedli ho před soudcovský stolec a žalovali: „Tenhle člověk přemlouvá lidi k bohopoctě, která se příčí zákonu!“ Když se však Pavel už chystal odpovědět, řekl Gallio židům: „Kdyby to bylo nějaké bezpráví nebo bídný zločin, věnoval bych vám, židé, pozornost, jak se sluší a patří. Ale když jsou to hádky o slovo, o pojmenování nebo o nějaký váš zákon, to si vyřiďte sami. Já v těch věcech nechci nic rozsuzovat.“ A tak je od svého soudu odmítl. Tu všichni (pohané) popadli představeného synagogy Sosthena a bili ho přímo před soudcovským stolcem, ale Gallio na to vůbec nedbal. Pavel tam pobyl ještě delší čas. Pak se rozloučil s bratry, a s Priscillou i Akvilou se vydal lodí do Sýrie. (Ještě předtím) si dal v Kenchrejích ostříhat vlasy, protože udělal slib.

Jan 16,20-23a

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už nebudete na nic ptát.“

Komentář: Sk 18,9-18
Z Pánových slov v nočním vidění je zřejmé ztotožnění se s křesťany. Patřím ve svém městě, ve své obci k „jeho lidem“? Může se o mě Kristus opravdu opřít?

SOBOTA 27.5.

Sk 18,23-28

Po krátkém pobytu (v Antiochii) Pavel odtamtud odešel a po pořádku procházel galatský kraj a Frýgii a utvrzoval všechny učedníky. Mezitím přišel do Efesu jeden Žid, jmenoval se Apollos a pocházel z Alexandrie. Byl to dobrý řečník a výborně se vyznal v Písmu. Byl poučen v nauce Páně, mluvil nadšeně a uměl přiléhavě vykládat o Ježíšovi, ačkoli znal jen křest Janův. Začal tedy neohroženě mluvit v synagoze. Když ho slyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží nauku. Když pak chtěl jít do Achaje, bratři mu to schvalovali a napsali tamějším křesťanům, aby ho přijali. Když tam přišel, prokázal svými schopnostmi obdrženými od Boha vynikající služby věřícím, neboť pádně usvědčoval židy a veřejně jim dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.

Jan 16,23b-28

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci. V ten den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci.“

Komentář: Sk 18,23-28
Apollos, dobrý řečník, se výborně vyznal v Písmu, ačkoli znal jen křest Janův. Priscilla s Akvilou mu vykládají Boží nauku ještě dokonaleji! Věnuji trochu času, abych se sám zdokonalil ve víře? Přijímám druhé bez předsudků?

Zpět na obsah