Texty tohoto týdne k zamyšlení, úvahám a rozjímání

Obsah
11. neděle v mezidobí
VSTUPNÍ MODLITBA
1. čtení
ŽALM
2. čtení
Evangelium
Promluva
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
K ZAMYŠLENÍ

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

11. neděle v mezidobí

S nadsázkou by se tato neděle dala označit jako rozjímání o růstu od semene po vzrostlý strom. Cílem ale nebude úvaha o ovocnářství či lesnictví, ale o Božím království. Jak se Boží království projevuje dnes? Může růst i v dnešních podmínkách naší země? A jak se to projevuje v našem osobním životě?

VSTUPNÍ ANTIFONA

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Ezechiel působí v začátku 6. stol. př. Kr. Izrael byl dobyt babylonským králem, mnoho lidí, včetně proroka, bylo odvedeno do zajetí. Nově dosazená vláda v Izraeli (král Sidkijáš) hledala tajné spojenectví s Egyptem, což skončilo o deset let později zdrcující tragédií. Ezechiel prorokuje tyto události (Ez 17), ale zaslibuje Boží řešení – mesiáše. I z toho mála, co zbude, může vzejít!

Ez 17,22-24

Tak praví Pán, Hospodin: „Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil.“

Zpět na obsah

ŽALM 92

Navazujeme na tematiku stromu, růstu, přírody. Tato přirovnání prolínají Starým zákonem na mnoha místech. Za obraznou řečí lze vidět ty, kteří žijí podle Božího zákona.

Odpověď: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, – opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! 
Zrána hlásat tvé milosrdenství – a za noci tvou věrnost. 

Spravedlivý pokvete jak palma, – poroste jak cedr na Libanonu. 
Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, – pokvetou v nádvořích našeho Boha. 

Ještě ve stáří budou přinášet užitek, – zůstanou šťavnatí a svěží, 
aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, – má skála, v němž není nepravosti.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Svatý Pavel se musí hájit: jeho úmysly jsou skutečně od Boha. Proto nezastírá před čtenáři svoji svízelnou situaci (2 Kor 4,7-12). Realita tohoto světa není cílem naší pouti, ten je za její hranicí. Pavel tím nezpochybňuje dar života a nutnost ho chránit. Všimněme si také z hlediska obsahu víry důležité zmínky o Božím soudu.

2 Kor 5,6-10

Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

Zpět na obsah

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Podobenství mají pomoci porozumět světu víry, jde o obraznou řeč a nelze je vykládat doslova. Boží království tedy není ani člověk, ani semeno, ale „je to s ním podobně, jako když…“. Hořčičné semínko (Sinapis nigra, hořčice černá) může vyrůst do několika metrů.

Mk 4,26-34

Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

PROMLUVA

Aktivismus je ?nemoc století?, a to i pro křesťany. Tato podobenství rozhodně aktivismus nepodporují. Ale nedovolují také sladké nicnedělání nebo postoj, který by byl neodpovědností. Vedou k víře; je třeba uvěřit, že je zaseto a podle toho si počínat. Nad kvalitou setby není třeba mít pochyby. Nesmí se ale zapomenout, že má vyrůst to, co Bůh zasel, ne to, co si člověk naplánoval sklidit!

Jak se má vlastně křesťan cítit v tomto světě? Každý z nás by někdy rád ze světa rychle utekl, jindy si zas nedovedeme dost dobře představit, že tento svět pro nás může někdy skončit. A když se podíváme do různých starších i mladších křesťanských textů, najdeme tam také oba póly. V některých starších úvahách najdeme pohrdání světem, pozemskou existencí, snahu po tom žít spíš jako andělé než jako lidé. A zase v některých novějších textech překvapivé oceňování tohoto světa, tohoto života, jako by snad ani v křesťanství o nic jiného nešlo. Ostře řečeno ? máme se bát, že tento svět ztratíme, nebo ho máme zahodit? Máme se cítit v tomto světě šťastně nebo nešťastně a utíkat z něho? Otázky jsou položeny špatně, a proto na ně nelze dostat dobré odpovědi.
Pavel mluví v dnešním čtení dvakrát o tom, že jsme plní důvěry. To nepřehlédněme. A v čem tato důvěra spočívá? Nespočívá v naivních nadějích, že tento svět se stal, stává nebo vbrzku či později stane světem ideálním nebo světem věčným. Je to svět Boží, ale současně svět, který pro křesťana je stále málo plný Boha. Svět, ve kterém ten, kdo Boha miluje, cítí, jak by mu rád byl ještě blíže. Svět cenný, ale ne dost cenný. Svět, který je nám sice domovem, ale o němž víme spolu s nevěřícími, že ho budeme muset jednou opustit. Pavel je plný důvěry, protože počítá s tím, že patří do domova konečného, do domova u Pána. Ne proto, že je ?svatým Pavlem?, ale proto, že je Kristův. Uvěřil Kristu, že ho chce vzít k Otci. A proto se chce líbit Bohu, a ne lidem. Proto s klidem opustí tento domov tělesný (kterým jinak nikdy okázale nepohrdal), aby mohl jít do plného a definitivního domova u Pána. Tím získává klid a svobodu. A hlavně tím dostává jeho život jasnou orientaci. Pavel se nemusí líbit na všechny strany, ale chce se líbit Bohu. Nečeká kdeco od kdekoho, ale čeká všechno od Pána. Nebloudí životem, ale jde ke svému konečnému domovu. Nemá tento svět v nenávisti, ale má v něm cestu k naplnění života, k věčnému domovu.
Jak se tedy máme cítit v tomto světě? Krátce řečeno jako ti, kdo vědí, že tento svět je světem Božím přes všechno zlo, které jsme do něj zanesli, že je to dobré Boží stvoření, prostor, který Bůh pro nás lidi připravil. A dále jako ti, kdo vědí a počítají s tím, že tento svět budou muset opustit a že to pro ně nebude tragedie, ale zisk. Jdeme tímto světem do trvalého domova, k Otci, Kristovou cestou. Aby se to mohlo stát, musíme poznat Otce a poznat Ježíše ? porozumět mu. Pochopit tedy jak cíl cesty, tak poznat cestu samu. Na to máme právě dán čas pozemského života. Čas omezený, nicméně zpravidla dost dlouhý. Tento čas nemáme promrhat. Ani nečinností ani horečnou činností, která by vedla jinam než k cíli, který je pro nás určen.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Pozvals nás, Bože, k hostině, která je obrazem jednoty všech, kdo byli ve křtu spojeni s Kristem; dej, ať působením této svátosti roste a upevňuje se jednota tvé církve. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Nejednou můžeme propadnout pocitu, že v dnešní době se evangelium nemůže rozšířit. Nicméně mnohem důležitější je pohled upřený na Boha. On je hlavní silou evangelia, nikoli lidská obratnost. Bůh nás ujišťuje, abychom se nebáli opřít se o víru, i když se jeví jako malá. A platí to také o nás samotných. Odevzdat svůj život víře, jakkoli se zdá drobná ve srovnání s ostatními úkoly, přinese našemu životu velký užitek.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 18.6.

1 Král 21,1-16

Nábot z Jizreelu měl vinici, která byla u paláce Achaba, krále samařského. Achab řekl Nábotovi: "Postup mi svou vinici, abych si z ní udělal zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni vinici lepší, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni stříbrem." Nábot odpověděl Achabovi: "Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po předcích!" Achab přišel do svého domu mrzutý a rozhněvaný kvůli řeči, kterou s ním mluvil Nábot z Jizreelu, když mu řekl: "Nedám ti dědictví po svých předcích." Lehl si na lůžko, odvrátil svou tvář a nechtěl jíst. Přišla k němu jeho žena Jezabel a ptala se ho: "Proč jsi mrzutý, že nechceš ani jíst?" Odpověděl jí: "Mluvil jsem s Nábotem z Jizreelu a řekl jsem mu: `Postup mi svou vinici za stříbro, nebo chceš-li, dám ti za ni jinou vinici,' ale on řekl: `Nedám ti svou vinici!'" Tu mu jeho žena Jezabel řekla: "Ty ale umíš vládnout nad Izraelem! Vstaň, najez se a buď dobré mysli! Já už ti opatřím vinici Nábota z Jizreelu!" Napsala v Achabově jménu dopis, zapečetila ho jeho pečetí a poslala dopis předním mužům a vznešeným spoluobčanům Nábotovým. V dopise napsala: "Vyhlaste půst a posaďte Nábota mezi přední lidi. Posaďte před něho i dva ničemy, a ti ať ho obžalují: `Proklínal jsi Boha a krále!' Vyveďte ho ven a ukamenujte k smrti!" Mužové města, předáci a jeho vznešení spoluobčané, provedli to, co jim Jezabel rozkázala, jak bylo napsáno v dopise, který jim poslala. Vyhlásili půst a posadili Nábota mezi přední lidi. Pak přišli dva ničemové, sedli si před něj, a ti ničemové obžalovali Nábota před lidem: "Nábot proklínal Boha a krále!" Vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho, že zemřel. Poslali Jezabel vzkaz: "Nábot byl ukamenován, je mrtev!" Když Jezabel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: "Vstaň, zaber vinici Nábota z Jizreelu, kterou ti odpíral dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtvý." Když Achab slyšel, že Nábot je mrtev, vstal a sestoupil do vinice Nábota z Jizreelu, aby se jí zmocnil.

Mt 5,38-42

Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko za oko a zub za zub.' Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, (tomu) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej."

Komentář: Mt 5,38-42
Nastavení „druhé tváře“ neznamená nechat se otloukat. Spíš nastavit špatnosti zrcadlo a tak ji usvědčit! Ano, a udělat tím vždy „něco navíc“.

ÚTERÝ 19.6.

1 Král 21,17-29

(Když zemřel Nábot,) ozvalo se Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: "Vstaň, sestup naproti Achabovi, králi izraelskému, který sídlí v Samaří. Hle, je v Nábotově vinici, neboť tam sestoupil, aby se jí zmocnil. Řekneš mu: `Tak praví Hospodin: Zabil jsi a zmocnil ses?' Pak dodáš: `Tak praví Hospodin: Na místě, kde lízali psi krev Nábotovu, budou psi lízat i krev tvou!'" Achab řekl Eliášovi: "Chytils mě při činu, můj nepříteli?"O dpověděl: "Ano, chytil! Poněvadž ses zaprodal k tomu, co je zlé v Hospodinových očích, hle - já na tebe přivedu neštěstí a zametu za tebou, vyhladím Achabovi v Izraeli každého mužského potomka, ať svobodného nebo otroka. Udělám s tvým domem jako s domem Jorobeama, syna Nabatova, jako s domem Baši, syna Achijova, kvůli pohoršení, kterým jsi pohoršil a k hříchu svedl Izraele. Také proti Jezabel mluví Hospodin toto: Psi sežerou Jezabel před hradbami Jizreele. Kdo z Achabovy rodiny zemře v městě, toho sežerou psi, kdo zemře na poli, toho sežerou ptáci nebes. Jistě nikdo nebyl takový jako Achab, který se zaprodal k tomu, co je zlé v Hospodinových očích, poněvadž ho svedla jeho žena Jezabel. Hanebně jednal, přidržel se model a všeho, co dělali Amorité, které Hospodin vyhnal před Izraelem." Když Achab slyšel tato slova, roztrhl si šaty, oblékl si žínici na holé tělo, postil se, spal v žínici a chodil stísněn. Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: "Vidíš, jak se Achab pokořil přede mnou? Poněvadž se přede mnou pokořil, nepřivedu neštěstí na jeho dům v jeho dnech, ale přivedu neštěstí ve dnech jeho syna."

Mt 5,43-48

Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete jen své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."

Komentář: Mt 5,43-48
Církev vítězí nad svými nepřáteli právě tím, že se za ně modlí. Dnes mě Pán znovu zve k dokonalosti – chce opravdu, abych byl Jeho obrazem.

STŘEDA 20.6.

2 Král 2,1.6-14

Když Hospodin chtěl odnést Eliáše ve vichřici do nebe, šel Eliáš a Elizeus z Gilgalu. (Když přišli do Jericha), řekl Eliáš Elizeovi: "Zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě posílá k Jordánu." (Elizeus) odpověděl: "Jako že je živ Hospodin a jako že jsi živ ty, neopustím tě!" Šli tedy oba. Šlo také padesát z prorockých učedníků a stanuli daleko stranou, zatímco se ti dva zastavili u Jordánu. Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím o vodu, takže se rozdělila na dvě strany a oba přešli suchou nohou. Když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: "Žádej si, co bych ti měl udělat, dříve než budu od tebe vzat." Elizeus odpověděl: "Prosím, ať jsou na mně dvě třetiny tvého ducha!" (Eliáš) řekl: "Těžkou věc žádáš. Uvidíš-li mě, až budu od tebe vzat, stane se ti tak, neuvidíš-li, nestane se." Když tak spolu šli a mluvili, hle - ohnivý vůz s ohnivými koňmi oddělil je od sebe a Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe. Elizeus to viděl a zvolal: "Otče můj, otče můj, který řídíš válečný vůz Izraele!" Když už ho neviděl, chopil se svých šatů a roztrhl je na dva kusy. Zdvihl Eliášův plášť, který z něho spadl, obrátil se a stanul na břehu Jordánu. Vzal Eliášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím o vodu a pravil: "Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?" Když udeřil o vodu, ta se rozdělila na dvě strany a Elizeus přešel.

Mt 6,1-6.16-18

Ježíš řekl svým učedníkům: "Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi, jinak nemáte odplatu u svého Otce v nebesích. Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé velebili. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když však dáváš almužnu ty, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice, aby tvoje almužna zůstala skrytá, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí k modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí."

Komentář: Mt 6,1-6.16-18
Můj vztah k Bohu je maximálně intimní a důvěrný. Právě ve skrytosti se mohu připravit na společné slavení s celou církví! Pocta vzdávaná veřejně pak bude upřímnější.

ČTVRTEK 21.6.

Sir 48,1-15 (řec. 1-14)

Prorok Eliáš povstal jak oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň. Přivedl na ně hlad a svým rozhorlením zmenšil jejich počet, neboť nemohli snést příkazy Páně. Slovem Páně zavřel nebe, třikrát dal sestoupit ohni. Jak ses proslavil, Eliáši, ve svých divech, kdo se může chlubit, že je ti podobný? Ty jsi mrtvého vyrval smrti z podsvětí slovem Nejvyššího. Vrhal jsi krále do zkázy, vážené muže jsi shodil z jejich lůžek. Slyšel jsi na Sinaji výtky a na Chorebu rozsudky pomsty. Pomazal jsi krále za mstitele a proroky za své nástupce. Byl jsi uchvácen ohnivým vichrem ve voze s ohnivými koňmi. Je psáno o tobě, že jsi připraven pro určitý čas, abys utišil hněv, dříve než vzplane, abys otcovo srdce smířil se synem a obnovil Jakubovy kmeny. Šťastní, kdo tě viděli a tvým přátelstvím byli vyznamenáni! Když byl Eliáš uchvácen vichrem, byl jeho duchem naplněn Elizeus; za svého života se před vládcem nechvěl a nikdo nad ním neměl moci. Nic mu nebylo nesnadné, i po smrti prorokovalo jeho tělo. Za svého života dělal divy, i po smrti byla úžasná jeho díla.

Mt 6,7-15

Ježíš řekl svým učedníkům: "Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky."

Komentář: Mt 6,7-15
Vezmu Pána za slovo: kéž nás v našich pokušeních neopouští! Zamyšlení nad tolikrát již vyřčenými prosbami mě má přivést k hlubšímu pohledu na modlitbu Páně.

PÁTEK 22.6.

2 Král 11,1-4.9-18.20

Když Atalja, matka krále Achazjáha, viděla, že její syn je mrtev, rozhodla se vyhubit všechno královské potomstvo. Jehošaba, dcera krále Jorama a sestra Achazjáhova, vzala Joaše, syna Achazjáhova, i jeho kojnou, a tajně ho odvedla ze středu královských synů, kteří byli pobíjeni, a skryla ho před Ataljou v ložnici, takže nebyl zabit. Byl s ní ukryt v Hospodinově domě šest let, zatímco Atalja vládla nad zemí. Sedmého roku poslal (velekněz) Jojada pro setníky Karů a tělesné stráže a přivedl je k sobě do Hospodinova domu. Sjednal s nimi smlouvu, když je v Hospodinově domě zavázal přísahou. Pak jim ukázal králova syna. Setníci vykonali všechno, co jim nařídil kněz Jojada. Každý vzal své mužstvo, jak ty, kteří nastupovali službu v sobotu, tak ty, kteří ji v sobotu končili, a přišli ke knězi Jojadovi. Kněz dal setníkům oštěpy a štíty, které patřily králi Davidovi a byly v Hospodinově domě. Tělesní strážci se postavili - každý v ruce zbraň - od jižního rohu chrámu k jeho severnímu rohu mezi oltářem a budovou chrámu, a tu (kněz) vyvedl králova syna, vložil na něj diadém a náramky, prohlásil ho za krále a pomazal. (Lidé) tleskali rukama a volali: "Ať žije král!" Když Atalja slyšela hlas lidu, přišla k lidu do Hospodinova domu. Podívala se, a hle - král stál na vyvýšeném místě, jak bylo zvykem, zpěváci a trubači u krále a všechen venkovský lid plný radosti troubil do trub. Atalja si roztrhla šaty a zvolala: "Zrada, zrada!" Kněz Jojada nařídil setníkům, velitelům vojska: "Vyveďte ji ven z nádvoří; kdo za ní půjde, bude zabit mečem!" Kněz totiž poručil, aby nebyla zabita v Hospodinově domě. Vložili tedy na ni ruce a šla do královského domu cestou, kudy vcházeli koně, a tam byla zabita. Jojada sjednal smlouvu mezi Bohem a králem i lidem, který se zavázal, že bude lidem Hospodinovým, a druhou smlouvu mezi králem a lidem. Všechen lid z venkova přišel do Bálova chrámu, zbořili ho, jeho oltáře a obrazy rozbili na kusy a Mátana, kněze Bálova, zabili před oltáři. Kněz ustanovil stráže nad Hospodinovým domem. Všechen venkovský lid se radoval, ale město se nevzrušilo. Atalju pak zabili v královském domě.

Mt 6,19-23

Ježíš řekl svým učedníkům: "Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Oko je pro tělo jako svítilna. Je-li tedy tvé oko zdravé, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko nemocné, celé tvé tělo bude temné. Jestliže tedy tvé vnitřní světlo je tmou, jak hluboká bude sama temnota!"

Komentář: Mt 6,19-23
Čistý, jednoduchý pohled je výzvou společnosti, která tolik věcí zastírá, komplikuje a snaží se, aby pravda nevyšla najevo. I zde může Ježíšův pohled uzdravovat!

SOBOTA 23.6.

2 Kron 24,17-25

Když Jojada zemřel, přišla judská knížata ke králi (Joašovi) a poklonila se mu; tehdy je král vyslyšel. Opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a sloužili posvátným kamenům a modlám. Ale pro tuto jejich vinu se vylil na Judu a Jeruzalém Boží hněv. Posílal jim proroky, aby je vrátili Hospodinu, zapřísahali je, ale oni neposlechli. Boží duch se zmocnil Zachariáše, syna kněze Jojady, a ten se postavil uprostřed lidu a říkal jim: "Tak praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinova přikázání? Nebudete mít úspěch! Protože jste opustili Hospodina, on opustil vás!" Tu se proti němu spikli a na králův příkaz ho ukamenovali v nádvoří Hospodinova domu. Král Joaš si nevzpomněl na milosrdenství, které mu prokázal (velekněz) Jojada, otec (Zachariášův), a zabil jeho syna (Zachariáše). Když ten umíral, řekl: "Hospodin to vidí a pomstí to!" A vskutku, na konci roku vytáhlo proti (králi Joašovi) aramejské vojsko, vnikli do Judska a do Jeruzaléma a povraždili všechna knížata lidu a všechnu kořist poslali damašskému králi. Ačkoli bylo aramejské vojsko počtem mužů malé, když přišlo, Hospodin vydal do jejich moci vojsko velmi četné, poněvadž opustili Hospodina, Boha svých otců. Tak vykonali trest nad Joašem a opustili ho těžce zraněného. Když odešli, spikli se proti němu jeho služebníci, aby pomstili krev syna kněze Jojady, zabili ho na lůžku a on umřel. Pohřbili ho v Davidově městě, ale nepohřbili ho v královských hrobkách.

Mt 6,24-34

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou - a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení."

Komentář: Mt 6,24-34
Kdybych se opravdu řídil těmito slovy, Ježíšův klid a pokoj by mě udělal tolik šťastným a vyzařovaly by ze mě do okolí…

Zpět na obsah