Texty tohoto týdne k zamyšlení, úvahám a rozjímání

Obsah
20. neděle v mezidobí
VSTUPNÍ MODLITBA
1. čtení
ŽALM
2. čtení
Evangelium
Promluva
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
K ZAMYŠLENÍ

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20. neděle v mezidobí

Leckdy narážíme na lidi, kteří jsou nám něčím nesympatičtí, a jejich jednání nás rozčiluje. Nejsme ale také sami příčinou takové kritiky? Nejednoho křesťana se týká problém „samospravedlnosti“, tedy pocitu, že to víme nejlépe a ostatní se jednoduše mýlí, dokonce zatvrzele mýlí. Téma dnešní neděle by se tedy dalo shrnout do pojmu „nebezpečí samospravedlnosti“.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Třetí velký oddíl knihy proroka Izaiáše spadá do doby po návratu z Babylonského zajetí (5. stol. př. Kr.). Úryvek komentuje do té doby nepřijatelnou možnost, aby také pohané (příslušníci jiných národů) směli přistoupit k Bohu a spolu s Izraelity se podílet na bohoslužbě.

Iz 56,1.6-7

Tak praví Hospodin: „Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

Zpět na obsah

ŽALM 67

V žalmu je klíčové Boží požehnání „národům“, tedy pohanům. Bůh chce žehnat jiným, cizím, ostatním… Vyprošujme požehnání těmto „jiným“ ve svém okolí.

Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, 
kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. 

Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. 

Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! 
Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

List Římanům v 9.–11. kapitole komentuje otázku, proč Izraelité nepřijali v hojné míře evangelium. Sv. Pavel uvažuje, že odmítnutí Izraelitů je ve skutečnosti cestou pro ostatní národy. A jejich záchrana bude nakonec cestou i pro Izrael.

Řím 11,13-15.29-32

Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Zpět na obsah

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM

Úryvek je pokračováním vyprávění sporu Ježíše s farizeji o „čistém“ a „nečistém“. Ti mu vyčetli nedodržování tradic otců, když učedníci jedli obřadně nečistýma rukama. Následně Ježíš při setkání s ženou, která nebyla Židovka (tedy formálně byla nečistou), prakticky ukazuje, jak vypadá postoj farizejů. Ježíš se nezaměřil na ženu (její pevnou víru znal), ale na učedníky! O jejich porozumění problematice čistého a nečistého před Bohem jde v úryvku především.

Mt 15,21-28

Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Zpět na obsah

PROMLUVA

Klasický křesťanský individualismus ("jen já a můj Bůh", "zachraň svou duši") si s tímto textem nerozumí. Moderní kolektivismus ovšem také ne. Bohu jde o záchranu všech a tedy každého. Ale tato záchrana se uskutečňuje skrze určitá společenství: Izrael, církev a opět Izrael.

Budoucnost světa, spásy, křesťanství není v lidském aktivismu, ale v tom, že se naplní Boží zaslíbení na nás a skrze nás.

Scéna v dnešním evangeliu je skutečně dramatická. Jednoznačnost a příkrost, s jakou je odmítnuta kananejská žena, tedy žena z jiného národa, než je vyvolený, nás může zarazit. Máme jistě jiné představy o laskavém Ježíši, a máme je právem. Evangelium ale nemluví o nějakém příběhu z dnešní doby, ale o příběhu z doby Ježíšovy. Mluví do situace, ve které se stále počítalo s izraelským národem jako lidem vyvoleným, pro kterého v prvé řadě přišel Mesiáš. I Ježíš s touto situací, která vychází z celého Starého zákona, počítá. Proto odmítá kananejskou ženu a zdůrazňuje, že je poslán pro Izrael. Přesto odmítnutím celá záležitost nekončí. Kananejská žena ho oslovuje jako syna Davidova, tedy Mesiáše, a s neochvějnou vírou prosí o vysvobození od zla pro svou dceru. A právě víra této ženy, která se výrazně liší od nevíry mnoha lidí v Izraeli, která se může lišit bohužel i od nevíry naší, je hlavním tématem tohoto příběhu. Víra v Ježíše jako Spasitele, víra v Ježíše jako v toho, kdo člověka osvobodí od vnitřního zla, je správná víra v Mesiáše. Na tuto víru Ježíš vždy reaguje kladně. A to nejen tehdy v Izraeli, ale i dnes. Položme si ale otázku, jestli se nás příběh opravdu týká. Vždyť dcera kananejské ženy byla posedlá! Posedlost jistě může existovat i dnes, ale nedovolil bych si tvrdit, že musí být to problém právě někoho z nás. Co tedy pro nás může udělat Ježíš? Právě totéž, co pro dceru té ženy! Zbavit nás zla, které nás vnitřně poutá, které nás zneschopňuje k plné službě Bohu, které nás zneschopňuje lásce k Bohu a k lidem podle Ježíšovy výzvy. Člověk se o mnoho věcí může přičinit sám, všechno ale sám nedokáže. Je omylem myslet si, že všechno zlo, které člověk dělá, ho lze prostě odnaučit. Je pošetilé myslet si, že když se sám budu snažit, mohu při trpělivé snaze odstranit ze sebe samého všechno zlo. To, že Bůh poslal vykupitele, je dostatečným zdůrazněním naší bezmocnosti! Ale člověk dnešní doby má kupodivu s přijetím vykoupení a tedy i s vírou v nezbytného mesiáše nemalé problémy. Je zvyklý si kde co udělat sám. Má dojem, že jen tehdy, když si nenechá od nikoho nic darovat, bude svobodný. Domnívá se, že od zla, které je v něm, mu stejně nikdo nepomůže. Anebo toto zlo prostě popře. To všechno ovšem nejsou cesty k plnému životu. Ale pro život v plnosti nás přišel osvobodit právě Ježíš. A tak je tedy nutné vzít vážně výzvu kananejské ženy, která je výzvou k bezvýhradné víře v Mesiáše - osvoboditele. Není to jen nějaká výzva k víře v neuvěřitelné věcí, natož výzva k nějakému bláznovství. Osvobození od zla je něco, co velmi civilně a reálně patří do našeho života. Nedejme se mýlit zkušenostmi s naší vlastní bezmocností nebo s bezmocností druhých lidí. Naopak. Jestli máme zkušenost se svou vlastní bezmocností, jestli jsme dobře poznali, že sami svou "posedlost", vládu zla v našem nitru, odstranit nemůžeme, je to tím spíš výzva k přijetí Ježíše, k přijetí Mesiáše do našeho života. Podobně, jako byla vyslyšena bezmocná kananejská žena, podobně budeme vyslyšeni i my. Jen nezapomeňme, že kananejská žena nežádala od Ježíše Krista pro svou dceru jako dar nový dům nebo šikovného ženicha, ale osvobození od vnitřního zla, které jí bránilo v důstojném životě člověka. Člověka, který, jak říká Písmo, je stvořen k obrazu Božímu.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Obvykle se při čtení dnešního evangelia lidé pozastavují nad podivným přístupem Ježíše, protože jedná jako člověk tvrdého srdce. A skutečně tak naoko jedná! Proč? Protože o chvíli dříve slyšeli apoštolové argumentaci farizejů a tvrdé odsouzení nedodržování Zákona (Tóry). Nikde nebyla ani stopa po milosrdenství, pochopení… Tak černobílý Boží zákon není! Na vyprávění o pokorné cizince je to zřejmé. Příběh je velmi aktuální i dnes, protože se v naší zemi a v Evropě setkáváme s cizinci, které snadno odsuzujeme. Ježíš nechválí lhostejnost či hloupost! Ale poukazuje na tvrdé srdce, které se neumí slitovat. Žádný předpis o morálce či liturgii nesmí pomíjet smysl normy a chápání širokého kontextu, pro který norma vznikla.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 21.8.

Sd 2,11-19

Synové Izraele konali to, co se Hospodinu nelíbilo: sloužili Bálům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy, za bohy sousedních národů, klaněli se jim, a tak popouzeli Hospodina k hněvu. Opustili Hospodina a sloužili Bálovi a Astartám. Proto vzplanul Hospodinův hněv proti Izraeli, vydal je do moci lupičů a ti je plenili, vydal je napospas okolním nepřátelům, takže jim už nemohli odolat. Do všeho, co podnikali, zasahovala Hospodinova ruka k jejich neštěstí, jak to Hospodin řekl a přísahal. Uvedl je do svrchované tísně. Tu jim Hospodin povolával soudce a ti je vysvobozovali z moci jejich plenitelů. Ale ani své soudce neposlechli, byli Hospodinu nevěrní, klaněli se cizím bohům, sešli rychle z cesty, kterou chodívali jejich otcové, když poslouchali Hospodinovy příkazy. Oni tak nejednali. Jestliže jim Hospodin povolal soudce, pomáhal mu a vysvobozoval je z moci nepřátel, dokud ten soudce žil, neboť Hospodin měl soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany. Jakmile však soudce zemřel, obrátili, jednali hůř než jejich otcové. Chodili za jinými bohy, sloužili a klaněli se jim, neustoupili od svých zločinů a od svého zatvrzelého jednání.

Mt 19,16-22

Nějaký (člověk) přistoupil (k Ježíšovi) a zeptal se: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš, co je dobré? Jenom jeden je dobrý. Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.“ Zeptal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, cti otce i matku a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jinoch mu řekl: „To všechno jsem zachovával. Co mi ještě schází?“ Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ Když jinoch to slovo uslyšel, odešel zarmoucen, protože měl velký majetek.

Komentář: Sd 2,11-19
Po opuštění pravého Boha následuje zpravidla příklon k menším, ale nebezpečným bůžkům. Bývá to tragické. Povzbudivá je ovšem možnost návratu k čekajícímu Bohu.

ÚTERÝ 22.8.

Sd 6,11-24a

Hospodinův anděl přišel a sedl si v Ofře pod terebint, který patřil Abiezrovci Joašovi. Jeho syn Gedeon vyklepával (holí) v lisu pšenici, aby ji schoval před Midjanity. Hospodinův anděl se mu zjevil a řekl mu: „Hospodin s tebou, statečný hrdino!“ Gedeon mu odpověděl: „Promiň, pane. Jestliže je Hospodin s námi, proč nás to všechno stihlo? Kde jsou všecky jeho zázraky, o nichž nám vyprávěli naši otcové, když říkali: `Nevyvedl nás Hospodin z Egypta?' Ale nyní nás Hospodin zavrhl a vydal do moci Midjanitů.“ Hospodin se k němu obrátil a řekl: „Jdi v této své síle! Ty vysvobodíš Izraele z moci Midjanitů. Já tě posílám!“ On namítl: „Promiň, Pane, jak mám vysvobodit Izraele? Hle, můj rod je nejslabší v Manassesovi a já jsem nejnepatrnější v domě svého otce!“ Hospodin mu řekl: „Budu s tebou a ty pobiješ Midjanity, jako by to byl jeden muž.“ (Gedeon) mu odpověděl: „Jestliže jsem nalezl milost v tvých očích, dej mi znamení, že jsi to ty, kdo se mnou mluvíš. Nevzdaluj se odtud, dokud se k tobě nevrátím. Přinesu ti dar a položím ho před tebe.“ Souhlasil: „Zůstanu až do tvého návratu.“ Gedeon odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z míry mouky. Maso dal do košíku, polévku nalil do hrnce a přinesl (to vše) k němu pod terebint a podal mu to. Anděl Boží mu poručil: „Vezmi maso a nekvašené chleby a polož na tuto skálu. Polévku vylej!“ On tak učinil. Hospodinův anděl se dotkl masa a nekvašených chlebů koncem napřažené hole, kterou měl v ruce. Ze skály vyšlehl oheň a strávil maso i nekvašené chleby. Hospodinův anděl mu pak zmizel z očí. Tu Gedeon viděl, že to byl Hospodinův anděl, a zvolal: „Běda mi, Pane, Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova anděla tváří v tvář!“ Hospodin mu řekl: „Pokoj tobě! Neboj se, nezemřeš!“ Gedeon tam vystavěl Hospodinu oltář a dal mu jméno: Hospodin je pokoj.

Mt 19,23-30

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám: Bohatý jen těžko vejde do nebeského království. Znovu vám říkám: Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Když to učedníci uslyšeli, velmi užasli a řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, u Boha však je možné všechno.“ Nato mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám: Až Syn člověka zasedne na svůj slavný trůn při obnovení (světa), usednete také vy, kteří jste mě následovali, na dvanáct trůnů jako soudci dvanácti izraelských kmenů. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný. A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“

Komentář: Sd 6,11-24a
Povolání Gedeona je provázeno jeho nejistotou. Ano, povolání samotným Bohem je tak velká věc, že bych se i já rád ujistil o jeho pravosti. Mám však právo nahradit víru jistotou?

STŘEDA 23.8.

Sd 9,6-15

Všichni měšťané ze Sichemu a celý Bet Millo se shromáždili. Šli a u posvátného dubu v Sichemu prohlásili Abimelecha králem. Když to oznámili Jotamovi, šel a postavil se na vrcholu hory Garizim a nahlas na ně křičel: „Slyšte mě, měšťané Sichemu, aby Bůh slyšel i vás! Šly stromy pomazat nad sebou krále: Řekly olivě: `Kraluj nad námi!' Oliva jim odpověděla: `Mám opustit svůj olej, kterým se uctívají bozi i lidé, a kývat se nad stromy?' Stromy řekly fíkovníku: `Pojď a kraluj nad námi!' Fíkovník jim odpověděl: `Mám opustit svou sladkost a své výtečné ovoce a kývat se nad stromy?' Stromy řekly révě: `Pojď a kraluj nad námi!' Réva jim odpověděla: `Mám opustit svůj mošt, který obveseluje bohy i lidi, a kývat se nad stromy?' Všechny stromy pak řekly bodláku: `Pojď a kraluj nad námi!' Bodlák odpověděl stromům: `Jestliže vskutku chcete pomazat mě nad sebou za krále, pojďte a hledejte útočiště v mém stínu; jestliže ne, vyšlehne z bodláku oheň a stráví libanonské cedry.'“

Mt 20,1-16

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: `Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: `Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Tak budou poslední prvními a první posledními.“

Komentář: Sd 9,6-15
Neužitečný bodlák že má vládnout nad stromy? Ale neověnčí jednou jeho pichlavé roští tvář Božího Syna?

ČTVRTEK 24.8. svátek sv. Bartoloměje

Zj 21,9b-14

Hospodinův duch spočinul na Jiftáchovi. Prošel Gileadem a Manassem, přišel do Mispy v Gileadu a z Mispy v Gileadu táhl proti Ammonitům. Jiftách se zavázal Hospodinu slibem: „Dáš-li mi Ammonity do moci, pak ten, kdo mi vyjde naproti z dveří mého domu, až se budu bez pohromy vracet od Ammonitů, bude patřit Hospodinu a budu ho obětovat jako celopal.“ Jiftách vytáhl do boje proti Ammonitům a Hospodin mu je dal do moci. Připravil jim velmi těžkou porážku od Aroeru až k Minnitu a Abel Keramim, (dobyl) dvacet měst. Ammonité byli před Izraelity pokořeni. Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle – jeho dcera mu vyšla naproti s bubínky a s tancem. Měl jenom tu jedinou, kromě ní neměl syna ani dceru. Jak ji uviděl, roztrhl svůj šat a zvolal: „Běda, má dcero! Srazilas mě do prachu, uvalila jsi na mě neštěstí! Vlastními ústy jsem se zavázal Hospodinu a nemohu to odvolat.“ Ona mu odpověděla: „Otče! Když ses vlastními ústy zavázal Hospodinu, učiň mi podle toho, co vyřkla tvá ústa, za to, že ti Hospodin popřál, aby ses pomstil nad svými nepřáteli, nad Ammonity.“ Požádala pak svého otce: „Popřej mi toto: Nech mě dva měsíce. Půjdu na hory oplakávat se svými družkami své mládí.“ On jí řekl: „Jdi!“ Propustil ji na dva měsíce. A ona se svými družkami odešla, aby na horách oplakávala své mládí. Po dvou měsících se vrátila k otci a on na ní splnil slib, který učinil.

Jan 1,45-51

Ježíš znovu mluvil (k velekněžím a starším lidu) v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: `Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: `Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.' Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených!“

Komentář: Jan 1,45-51
Co může z Nazareta vzejít dobrého, ptají se i dnes mnozí s pohledem na instituci církve. Kdybychom byli přímí a nebylo v nás lsti, svět by byl také překvapen!

PÁTEK 25.8.

Rt 1,1.3-6.14b-16.22

Noemi měla příbuzného z manželovy strany, muže velmi majetného, z příbuzenstva Elimelechova. Jmenoval se Boaz. Moabka Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, kdo mi bude přát.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, dcero!“ Šla tedy, přišla na pole a sbírala klasy za ženci. Náhodou se dostala na pole, které patřilo Boazovi z příbuzenstva Elimelechova. Boaz řekl Rút: „Poslyš, dcero! Nechoď sbírat na jiné pole, neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. Dívej se vždy, kde se žne, a jdi za nimi. Nařídil jsem svým služebníkům, aby tě neznepokojovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a pij z toho, co služebníci načerpají.“ (Rút) se uctivě poklonila až k zemi a řekla mu: „Jak to, že mi tak přeješ, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ Boaz jí odpověděl: „Dověděl jsem se všechno, co jsi udělala pro svou tchýni po smrti svého muže, že jsi opustila svého otce a matku i rodnou zemi a odešla k lidu, který jsi dříve neznala.“ A Boaz si vzal Rút a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin jí dopřál, že počala a porodila syna. Tu řekly ženy Noemi: „Buď veleben Hospodin, který tě nenechává odedneška bez zastánce. Ať se ozývá jeho jméno v Izraeli. On ti vrátí sílu k životu a bude o tebe v stáří pečovat. Vždyť ho porodila tvá snacha, která tě tolik miluje. Ta je pro tebe lepší než sedm synů.“ Noemi vzala dítě, položila si ho na klín a stala se jeho chůvou. Sousedky mu daly jméno. Řekly: „Noemi se narodil syn.“ Pojmenovaly jej Obed. On je otcem Jessea, otce Davidova.

Mt 22,34-40

Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají `mistře'. Vy však si nedávejte říkat `mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat `učitel', jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Komentář: Rt 1,1.3-6.14b-16.22
Pohanka Rút vstoupí do izraelské země a do rodokmenu Davida a později i našeho Pána. Hospodinova záchrana překračuje všechny tehdejší i současné hranice…

SOBOTA 26.8.

Rt 2,1-3.8-11; 4,13-17

Noemi měla příbuzného z manželovy strany, muže velmi majetného, z příbuzenstva Elimelechova. Jmenoval se Boaz. Moabka Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, kdo mi bude přát.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, dcero!“ Šla tedy, přišla na pole a sbírala klasy za ženci. Náhodou se dostala na pole, které patřilo Boazovi z příbuzenstva Elimelechova. Boaz řekl Rút: „Poslyš, dcero! Nechoď sbírat na jiné pole, neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček. Dívej se vždy, kde se žne, a jdi za nimi. Nařídil jsem svým služebníkům, aby tě neznepokojovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a pij z toho, co služebníci načerpají.“ (Rút) se uctivě poklonila až k zemi a řekla mu: „Jak to, že mi tak přeješ, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ Boaz jí odpověděl: „Dověděl jsem se všechno, co jsi udělala pro svou tchýni po smrti svého muže, že jsi opustila svého otce a matku i rodnou zemi a odešla k lidu, který jsi dříve neznala.“ A Boaz si vzal Rút a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin jí dopřál, že počala a porodila syna. Tu řekly ženy Noemi: „Buď veleben Hospodin, který tě nenechává odedneška bez zastánce. Ať se ozývá jeho jméno v Izraeli. On ti vrátí sílu k životu a bude o tebe v stáří pečovat. Vždyť ho porodila tvá snacha, která tě tolik miluje. Ta je pro tebe lepší než sedm synů.“ Noemi vzala dítě, položila si ho na klín a stala se jeho chůvou. Sousedky mu daly jméno. Řekly: „Noemi se narodil syn.“ Pojmenovaly jej Obed. On je otcem Jessea, otce Davidova.

Mt 23,1-12

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají `mistře'. Vy však si nedávejte říkat `mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat `učitel', jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Komentář: Rt 2,1-3.8-11; 4,13-17
Rút zdobí pokora a skromnost. Vlastnosti, které zapadají do plánu Božího. Proto známe jméno její i jejího dítěte.