Texty tohoto týdne k zamyšlení, úvahám a rozjímání

Obsah
1. neděle postní
VSTUPNÍ MODLITBA
1. čtení
ŽALM
2. čtení
Evangelium
Promluva
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
K ZAMYŠLENÍ

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1. neděle postní

Tato neděle je slavnostním vstupem do postní doby. Někde se na začátku bohoslužby udílí popelec. Liturgie směřuje k připomenutí základních pravd víry, znovuobjevení Boží lásky, obnovení našeho křtu a rozhodnutí se pro Boha. Obě čtení i žalm budou podtrhávat některé důležité skutečnosti víry. Dnešní 1. čtení nekoresponduje tolik s evangeliem, jako spíše s 2. čtením.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

Zpět na obsah

1. ČTENÍ

Příběh o potopě v sobě nese zásadní sdělení: Všichni lidé propadli hříchu. Bůh má moc člověka zcela vyhubit. Ale toto řešení nevolí! Naopak hledá šanci, jak mu pomoci. Výrazem toho je smlouva, jak ji popisuje např. náš úryvek.

Gn 9,8-15

Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“ Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“

Zpět na obsah

ŽALM 25

Žalm odpovídá na 1. čtení, je vyznáním naděje i víry. Věříme v milosrdného, odpouštějícího Boha. Proto v něho s důvěrou skládáme svoji budoucnost.

Odpověď: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. 
Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. 

Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. 
Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! 

Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. 
Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

Zpět na obsah

2. ČTENÍ

Na základě 1. čtení, resp. celého příběhu o potopě, dostává 2. čtení jasný význam: Potopa byla smrtí pro všechny odmítající. Bůh dal nejen novou šanci, ale nyní v Kristu i hříšní mají možnost žít. Smlouva tu dostává zcela nové rysy. Stejné znamení – voda – se nyní stává znamením života.

1 Petr 3,18-22

Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v No- emově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

Zpět na obsah

Zpěv před Evangeliem

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM

Čteme krátké uvedení do Ježíšova veřejného působení mající dvě části: Ježíš na poušti a shrnující zpráva o počátku jeho činnosti. Obě korespondují se začínající postní dobou a nabízejí základní náplň této liturgické části roku: nechat se vést Duchem, půst (poušť), obrácení a radostnou zvěst o Boží blízkosti.

Mk 1,12-15

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“

Zpět na obsah

PROMLUVA

Je marné chtít prohloubit své křesťanství, zlepšit svůj duchovní život pouze prací na sobě, snahou, zvýšeným konáním zbožných skutků a neobnovit (a často důkladně neopravit) náš obraz Boha. P. Jan Evangelista Urban kdesi napsal: "Člověk je takový, jaký má obraz Boha". I křesťané často věří v Boha - strašáka nebo policajta, nebo naopak v Boha - neškodného dobráka ("milý Pánbíček"). V Boha, jak ho znal Izrael, a v Boha - Otce našeho Pána Ježíše Krista, věří jen někteří.

Pohled do Starého zákona v následujících postních nedělích nám ukáže Boha, který se stará, který je neuvěřitelně angažován pro člověka, Boha věrného a spravedlivého, který zlo nepřehlíží, ale překonává ho štědrostí svého milosrdenství a slitováním.

Izraelský Bůh smlouvy je Bůh věrný, který zavazuje sebe sama mnohem víc, k větším věcem, než svého partnera, totiž Izrael (zde ve smlouvě po potopě ještě nediferencovaně celé lidstvo). Tento Bůh stojí ve smlouvě věrně přes všechny odpady Izraele a dovede ji v Ježíši Kristu k naplnění. My v tomto naplnění žijeme, jeho "tvarem" je církev. V ní člověk dochází záchrany jako v Noemově arše a je ovšem dál posílán do života, jako ti, co opustili Noemův koráb, ovšem v jistotě Boží záchrany, v jistotě smlouvy, kterou se Bůh vůči člověku váže.

Je tedy třeba si znovu "prohlédnout" náš vlastní obraz Boha a ptát se sebe sama, zda s Boží věrností vůči sobě samému počítám, zda se cítím být účastníkem smlouvy, zda tedy také žiji z daru, který mi Bůh ve smlouvě dává.

Čím můžeme naplnit příštích čtyřicet dní? V čem pro nás může být smysl postní doby? Život křesťana obsahuje tři základní vztahy: - vůči Bohu - vůči bližnímu - k sobě samému. A tyto vztahy potřebují ozdravění. To ale nezačne zřejmě tím, že si zarputile něco odřeknu a budu stále myslet na to, jak mi to chybí. Začátek ozdravování, obnovy, může být v tom, že se pokusím v postě svůj život zjednodušit. Budu jej oprošťovat od toho, co je přebytečné a zbytečné, i když to jinak považuji (nebo se to považuje) za normální. Měl bych se tak stát volnějším. Ale to ovšem nestačí. Mluvili jsme o třech základních vztazích, které je třeba ozdravovat. A kvůli tomu je třeba nejprve vzít Boha, bližního i sebe vážně. Vypadnout z mnoha schémat a automatismů života a lépe pochopit, kdo je Bůh, kdo je bližní, kdo jsem já - a jaké jsou (před Bohem a podle Boha) oprávněné požadavky každého z těchto tří jmenovaných. To vlastně znamená znovu odkrývat řád Boží, v němž má Bůh, bližní i já sám své místo. Hřích totiž tento řád zatemňuje a převrací a já se tedy mám pokoušet skrze Krista znovu "správně vidět". To "správně" se zřejmě také bude krýt se základním Božím postojem vůči člověku a současně s největší lidskou schopností - s láskou. S láskou vůči člověku i Bohu.

Můžeme tedy říci, že půst má být dobou oprošťování se od zbytečného, dále dobou pravdy a dobou lásky. Rozhodně ne dobou agrese - ani vůči bližnímu, kterého bychom trestali místo sebe, ani vůči sobě samotnému. Agrese roste z pocitu nesnesitelnosti, a to buď nesnesitelnosti bližního pro nás, nebo z nesnesitelnosti sebe sama. Ale Bůh nás snáší - nás osobně i každého z bližních, a tak je jisté, že i my se máme pokusit o podobné...

Modlitba, půst a almužna jsou prastaré křesťanské postní praktiky. Mohou být i pro nás vhodnými nástroji - ale ne cíli! Modlitba jako cesta k bytí s Otcem a k přeorganizování našeho života podle Boha. Tedy modlitba, která nás s Otcem spojuje a která skýtá možnost vše důležité v našem životě s ním probrat, přezkoumat před jeho tváří. A v neposlední řadě modlitba jako projev lásky k bližnímu, tedy modlitba za vlastní i cizí, za známé i neznámé lidi, kterým tato služba může prospět.

Půst zdaleka není jen odepřením si jídla. Půst jako zřeknutí se čehokoliv, co je v mém životě postradatelné, zbytečné nebo překážející. A půst jako zřeknutí se toho, co je pro mne postradatelné a co může obohatit potřebného bližního. A to jsme u třetího bodu - u almužny. Je to slovo dnes cizí. Ale i dnes je nerovnost mezi lidmi. Je to jak nerovnost ekonomická (nemocní, důchodci, lidé s nižším vzděláním, rodiny s dětmi), tak nerovnost co do pocitu štěstí, užitečnosti, lidských kontaktů. Dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost těm, kteří to potřebují, počínaje od vlastních dětí, manželů, rodičů, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, únavné, to je také almužna.

Postní doba není dobou chmurného odříkání, ani dobou neustálého přemítání nad utrpením Páně, i když to mnohdy křížové cesty a postní písně navozují. Přečteme-li si v misálu liturgické texty postních nedělí, uvidíme, že jde spíš o dobu prohloubení, obnovy, přibližování se k Otci skrze Krista, který k nám v Písmu mluví. Je to doba vytrvalé, ale radostné práce, která by měla vyústit v našem smíření s Bohem a v obnově křestního slibu v liturgii Velké noci.

Když se podíváme do dějin, vidíme, že lidé v jednotlivých obdobích a v různých oblastech světa prožívali doby spokojené, doby nadějné, a také doby, kdy se o budoucnosti lidí pochybovalo, kdy lidská existence se zdála být ohrožená. Ne příliš dávno má za sebou Evropa období optimismu, teď je spíš zas "odliv", u mnohých je strach o budoucnost lidstva a značnou konjunkturu mají různé předpovědi katastrof, konců světa, Božích trestů.

Pohled do Písma nás může vést ale k velmi vyrovnanému stanovisku, které se nepohybuje ani v krajnosti nezodpovědného optimismu, ani v katastrofickém strachu před blížícími se katastrofami. Celý Starý zákon má jako jeden z hlavních pojmů pojem "smlouva". A tento pojem ve starozákonním podání nabývá jasnějších a jasnějších rysů a dějiny Izraele kromě toho svědčí o tom, jak věrně Bůh v této věci stojí. Náš dnešní úryvek z knihy Geneze je časově nejstarší zmínkou o této věci. Jde o smlouvu mezi Bohem a lidstvem, kterou se Bůh zavazuje, že žádnou potopu, žádnou všeničící katastrofu už neudělá. Dává tedy lidstvu záruku budoucnosti, záruku ze své strany. Touto zárukou ovšem není omezena ničivá moc člověka, je ale zajištěna základní podmínka k životu z nejmocnější strany, totiž ze strany Boží. Bůh už nezahubí "veškeré tělo", tedy veškerý život. Toto Boží zaslíbení dává základní jistotu života těm, kdo Bohu věří. Ale nejen to, Bůh tuto smlouvu dál rozvíjel: jeho dar nezůstává u pouhého života. Nabízí smlouvu Abrahámovi a jemu zajišťuje nejen potomstvo, ale slibuje, že ho učiní požehnáním, že z jeho potomstva vyroste ten, kdo bude požehnáním pro všechen lid, Spasitel. Dál "zužuje" svou smlouvu - z lidstva na Izrael, v Izraeli na Davida a jeho potomstvo. Izrael i Davidovci smlouvu porušují, ale Bůh zůstává stále věrný. Slibuje smlouvu novou a věčnou (Jer 31,31), neporušitelnou a v Kristově krvi tuto smlouvu uzavře a nabídne nakonec židům i pohanům, tedy všemu lidstvu. A to už jsme v době po Kristu, v době naší. Všechna Boží zaslíbení, všechny Boží závazky, které čteme ve Starém a Novém zákoně, platí a naplňují se. Jistota Boží věrnosti je zásadní jistotou našeho života i naší budoucnosti. A tato jistota neleží jen v budoucnosti, jen před námi. Žijeme ji a můžeme ji zakoušet. Jsme přece pokřtěni. Zemřeli jsme ve křtu hříchu, životu bez Boha, věčné smrti, beznadějnosti a nesmyslnosti života. Tak jako voda potopy odplavila hříchem proniknutý svět před potopou, tak voda křtu odplavila lidství beznadějně zamořené hříchem a smrtí. Neodplavila ho nějak obecně ze světa, ale odplavila ho z nás, z našeho pokřtěného bytí. Jsme tedy zachráněni, a proto osvobozeni od strachu. Jestliže to víme a z toho žijeme, je to pro nás velmi dobré. Ale co ti ostatní? Není to nějak nelidské, "dělat na ně dlouhý nos", říkat si - já se mám a s tebou kdoví jak to dopadne? K ničemu takovému ovšem právo nemáme. Jsme-li zachráněni, pak jsme v tomto světě živými svědky zachraňujícího a věrného Boha, který nechce vše zahubit, který nechce smrt hříšníka, ale který chce, aby se obrátil a byl živ. Jsme svědky Boha, který si nepotřebuje získávat autoritu demonstrovanou brutální mocí. Jsme svědky Boha, který svou věrnost a svůj vztah k nám lidem bere tak vážně, že nechal i umřít svého Krista, svého milovaného Syna, abychom my byli přivedeni k němu, a ne odsouzeni, jak bychom zasluhovali.

Postní doba, do níž jsme vstoupili, by nám měla a mohla znovu postavit před oči velké Boží činy - jeho smlouvu a jeho věrnost, činy, které mají kořen v minulosti, ale které stále trvají. A které čím déle trvají, tím jsou věrohodnější, průkaznější. Co takto jasně vidíme, to se pak také může stát plnější součástí našeho života, našich jistot a východisek. A obrátit se k Bohu, který je naprosto věrný, je snazší než obrátit se k Bohu pouze obávanému.

Aleš Opatrný

Zpět na obsah

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Markovo evangelium je nejkratší a podle některých odborníků také nejstarší z evangelií. Mnohé popisy událostí jsou v něm velice stručné. Ale díky tomu lze nahlédnout, co asi bylo pro autora to nejpodstatnější. Shrnuje Ježíšovo kázání do dvou vět. Pojmem „Boží království“ zřejmě neoznačuje nějakou formu uspořádání vlády, ale přítomnost samotného Boha: Bůh je blízko. A připojuje radu, co dělat: Zastavit se a ohlédnout, zda jdeme dobře. A za druhé přijmout vírou Boha. To je vynikající plán na celou postní dobu.

Zpět na obsah

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 19.2.

Lv 19,1-2.11-18

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: 'Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! Nekraďte, nelžete, nepodvádějte jeden druhého! Nepřísahejte podvodně na mé jméno, znesvětili byste jméno svého Boha! Já jsem Hospodin! Neutiskuj svého bližního a neolupuj ho! Ať u tebe nezůstane do rána mzda tvého nádeníka! Nezlořeč hluchému a před slepce nedávej překážku, ale boj se svého Boha. Já jsem Hospodin! Nedopouštěj se křivdy na soudu, nenadržuj chudákovi a nestraň velmožovi! Suď svého bližního spravedlivě! Své krajany neobcházej s pomluvou, neusiluj o život svého bližního. Já jsem Hospodin! K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem! Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!

Mt 25,31-46

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.' Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

Komentář: Mt 25,31-46
Každý je během studia zvědavý, jaké si „vytáhne“ před zkouškou otázky. Ježíš nám je dopředu oznamuje. Využiji toho, abych obstál?

ÚTERÝ 20.2.

Iz 55,10-11

Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

Mt 6,7-15

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky.“

Komentář: Mt 6,7-15
Můj vztah k blízkým je odrazem mého vztahu k Bohu. Jsem připraven k odpouštění, jako ON?

STŘEDA 21.2.

Jon 3,1-10

Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Zpráva o tom se dostala až k ninivskému králi. Vstal ze svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se do žínice a sedl si do popela. Dal provolat: „V Ninive, z rozkazu krále a jeho velmožů: Lidé ani dobytek, skot ani brav, nesmějí nic jíst, nesmějí se pást ani pít vodu. Obléknou se do žínic, lidé i dobytek, úpěnlivě budou prosit Boha; každý ať změní své hříšné chování a odvrátí se od nepravosti, která mu lpí na rukou. Snad se Bůh obrátí a smiluje, snad upustí od svého hrozného hněvu, a my nezahyneme.“ Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Lk 11,29-32

Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení Jonášovo. Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení. Královna jihu povstane na soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš.“

Komentář: Lk 11,29-32
Znamení shůry, které by odstra-nilo možná i naše pochybnosti, se nedočkáme. Tím silnější ať je naše víra – a hlavně láska k samot-nému Ježíšovi!

ČTVRTEK 22.2. svátek Stolce sv. Petra

1 Petr 5,1-4

Milovaní! Vaše duchovní představené vybízím - já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, ale dobrovolně, jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, ale ochotně; ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Mt 16,13-19

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim. „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."

Komentář: Mt 16,13-19
Pokud i já budu upřímně a s odhodláním následovat Ježíše, ani dnes Jeho církev nebude přemožena. A útěchou může být: nestojí a nepadá to jenom se mnou, je nás víc…

PÁTEK 23.2.

Ez 18,21-28

Toto praví Hospodin, Bůh: „Jestliže se zločinec odvrátí od svých hříchů, které spáchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude živ a nezemře. Nebude se vzpomínat na žádné jeho nepravosti, které spáchal. Bude žít pro svou spravedlnost, kterou činí. Mám snad zalíbení v zločincově smrti – praví Pán, Hospodin – anebo spíše (chci), aby změnil své chování a byl živ? Opustí-li však spravedlivý svou spravedlnost a bude-li jednat ohavně jako zločinec, bude živ? Na žádný jeho spravedlivý skutek, který učinil, se nevzpomene, zemře pro svou nevěrnost, které se dopustil, pro hřích, který spáchal. Říkáte: `Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“

Mt 5,20-26

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: `Nezabiješ.' Kdo by zabil propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.“

Komentář: Mt 5,20-26
Často nás jde k oltáři tak málo… Není to právě tím, že se nedovedeme s druhými smířit, a tak raději zůsteneme doma?

SOBOTA 24.2.

Dt 26,16-19

Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti dnes poroučí, abys prováděl tato nařízení a ustanovení, zachovával je a plnil z celého svého srdce a z celé své duše. Zavázal jsi dnes Hospodina k prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš chodit po jeho cestách, když budeš zachovávat jeho nařízení, příkazy a ustanovení a když ho budeš poslouchat. A Hospodin tě dnes zavázal, že mu chceš být zvláštním lidem, jak ti slíbil, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy. Nad všechny národy, které učinil, tě vyvýší ke slávě, cti a chvále, a ty budeš lidem zasvěceným Hospodinu, svému Bohu, jak to nařídil.“

Mt 5,43-48

Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete jen své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Komentář: Mt 5,43-48
Snaha o dokonalost, překračování hranic. To je nabídka přiblížení se k Bohu. Vždyť mám být jeho obrazem!

Zpět na obsah